Brufenové Vánoce

Letošní Vánoce ani zdaleka neproběhly tak, jak jsme si představovali. Provázela je synáčkova nemoc, se kterou si imunita nějak nevěděla rady. Přesto jsme si je nějakým způsobem užili. Nyní je synkovi o dost lépe. Stále by se měl šetřit, ale prázdniny jsou už o mnoho veselejší. 

Nemoc synkovi vypukla dva dny před Štědrým dnem. Ráno měl ještě teplotu v únosných mezích, ale večer mu už vystoupala skoro ke čtyřiceti stupňům. Brufen ji rychle srazil, bohužel se však brzy začala znovu stoupat. Tak to šlo celý 23. prosinec. Dětský lékař uzavřel návštěvu s tím, že je to virové a máme zkrátka vydržet. Na jednu stranu se mi ulevilo, že to není nic vážného, na druhou jsem byla nervózní. Kdybychom dostali antibiotika, měli bychom jistotu, že se to brzy začne zlepšovat.

Naštěstí se stal vánoční zázrak! Když jsem na Štědrý den brzy ráno, dlouhých šest hodin po podání Brufenu, spatřila na teploměru 37,6, měla jsem obrovskou radost. Imunitní systém konečně našel způsob, jak s tou příšernou nemocí bojovat. Během dne jsem teplotu několikrát kontrolovala, nejvýš jsem naměřila rovných 38. Za běžných okolností by mě takové číslo vykolejilo, tentokrát to ale byla dobrá zpráva. 

Pak už se nemoc pomalu zlepšovala, synek se víc a víc podobal sám sobě. Jeden večer jsem se cítila divně i já, ale buď se o mně pokoušely bacily a tělo to ustálo, nebo na mne dolehla námaha z tří dnů pečování a špatného spaní. Tak či tak jsem se další den probudila svěží. 

Užívám si vánoční dárky - připravuju si kávu s novou baristickou kávou, přečetla jsem novou knihu a namalovala jsem pidi obrázek novými barvami a štětci. Nové boty musí vydržet, než bude tepleji a sucho. Synáček dostal především Lego a doplňky k vláčkodráze. I on si dárky užívá. Potřeboval by ale ještě další koleje... 

Vysedávání doma mi nevyhovuje, chodím na delší procházky a hrozně mě irituje, jak brzy se stmívá. Třikrát jsem odehrála Rybovu Českou mši vánoční, už si ji vůbec neužívám, že je to pro mne řemeslo, časem si asi budu muset dát některé Vánoce pauzu. Pomalu začínám myslet na diplomku, zatím jsem se nějak neodhodlala k ní sednout. Snad se to brzy změní. Třeba i sepsání tohoto článku zafunguje jako nakopnutí. Jak jednou začnu ťukat do klávesnice, nemůžu přestat. 

Příště vám povyprávím, jak to vypadá, když pekařova dcera peče cukroví. 
(31. 12.: Povím vám to až v průběhu ledna. Přišly nápady na jiné články.)

Kája

29. 12.: Po zveřejnění článku jsem se skutečně chvilku věnovala diplomce, ale ráno jsem se probudila nemocná, takže si zase dávám pauzu. Zatím to vypadá, že nemoc nesu nejlépe z celé rodiny, doufám, že mě rychle opustí.