Dlouhé roky jsem hrála na jedny housle, až se mi to najednou sešlo a koupila jsem si dvoje jen s několikaměsíčním odstupem. Loni v létě jsem si jako dárek za státnice pořídila lepší akustický nástroj, který konečně nahradil mé staré školní housle. Nedávno jsem sbírku rozšířila o další kus, a to o elektrické housle, ať můžu hrát sobě do ouška a nerušit cvičením zbytek domácnosti.
Poprvé jsem o elektrických houslích snila v dobách gymnázia, kdy jsem naivně doufala, že jednoho dne prorazím s některou svou skvělou kapelou. Myšlenka na ně ožila, když jsem jako matka ročního dítěte začala hrát v symfonickém orchestru. Nejlepší příležitost ke cvičení se nabízela v době synáčkova spánku. Musela bych ovšem bydlet v rodinném domě, v postýlce nechat chůvičku a odejít do sklepa, abych mohla hrát na hlučné akustické housle. S elektrickými by to bylo jednodušší.
Nechtěla jsem ovšem utrácet za nesmysly, takže jsem jim dlouho odolávala, i když to pro mé hraní nebylo ideální. Mnohdy jsem se ke cvičení dostala jen o víkendech. Koncert jsem nakonec úspěšně odehrála i tak, dost mi pomáhalo, že dokážu hrát podle sluchu. Neměla jsem ale ze sebe dobrý pocit, i když mi to fungovalo.
A pak přišel program na letošní jarní koncert. V lednu bylo bylo několik dělených zkoušek, na nichž se mi ještě dařilo. Potom však přišla dlouhá sobotní zkouška v kompletním obsazení, kde jsem měla chuť praštit s houslemi o zem. Snažila jsem se, ale marně. Čím déle zkouška trvala, tím méně jsem udržovala pozornost a hrálo se mi hůř a hůř. Došla jsem k závěru, že už nesmím spoléhat na zázraky. Musím poctivě cvičit!
Skvělou příležitostí je stále synáčkův spánek. Usíná obvykle po půl osmé. Ještě loni jsem po večerech dělala věci do školy, teď mám čas. Jen mi chyběl tichý nástroj. A tak po krátkém přemýšlení konečně došlo na elektrické housle. Vzala jsem ty nejlevnější, které jsem uviděla a dala si za úkol vytáhnout je každý den aspoň na chviličku.
Vyšlo to.
Housle plní svůj účel. Na venek hrají potichu, takže nebudí syna ani neiritují studujícího manžela (snad). Ve sluchátkách zní docela dobře. Pocit z hraní je jiný, ale nečiní mi potíže přecházet z jednoho nástroje na druhý. A co je hlavní? Cvičím opravdu pravidelně! Někdy čtvrt hodiny, jindy mě hraní zaujme natolik, že se po čtyřiceti minutách přemlouvám k tomu, abych housle konečně odložila.
Věřím, že tentokrát půjdu na koncert s čistějším svědomím.
Doufám, že teď je moje houslová sbírka kompletní.
Čtvery mi bohatě stačí!
A těch smyčců co mám...
Kája
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.