Nové housle aneb nejhezčí nakupování na světě

Moje staré housle mi už pár let nestačily. Ke koupení nových jsem se ovšem dlouho neměla, protože nejde o záležitost za pár korun. Říkala jsem si, že bych si nový nástroj mohla nadělit ke 30. narozeninám, což by bylo příští zimu. Nakonec je mám o něco dříve. Rodiče mi totiž jako dárek za státnice štědře přispěli na nové housle. Těším na další orchestrální sezonu!

Zleva: Kamarádovy housle, moje staré housle, moje nové housle

První housle jsem dostala, když mi bylo necelých třináct. Do té doby jsem měla nástroj vždy půjčený od školy. Mít svůj se vyplatilo, až když jsem dorostla do jeho plné velikosti. Housle jsme sehnali přes moji učitelku, přinesl ji je nějaký soused, že je spolu s dalšími našel na půdě a nemá pro ně využití. Než se dostaly k žákyním, musely projít rukou houslaře. Když jsem na ně poprvé hrála, byla jsem paf z jejich zvuku. To jsem ostatně byla vždy, když jsem přešla na větší velikost. 

• Zajímá vás, jak zní hra na miniaturní housličky? Mrkněte na video od TwoSet violin: Playing on Mini Violins. 

Žákovské housle mi dlouho stačily. Potřebu nových jsem pocítila až v orchestru. První housle
v symfoňáku bych měla hrát na lepší nástroj, no ne? Od prvního koncertu s orchestrem jsem věděla, že si jednou pořídím nové housle. A to jednou přišlo letos v létě.  

Sotva začaly prázdniny, vypravila jsem se na průzkum do zdejších hudebnin. Byla jsem mile překvapená, že ceny lepších nástrojů začínají už na dvaceti tisících. Housle pro začátečníky stále stojí do deseti. Moje původní stály osm, vypadá to, že všeobecné zdražování se houslí netýká. 

O pár dní později jsem šla do hudebnin znovu, tentokrát vybavená smyčcem a obálkou
s bankovkami. Měla jsem domluvenou zkoušku. Vyložili mi na pult řadu houslí od dvaceti
do čtyřiceti tisíc a já jsem si mohla až do zavíračky hrát. Bylo to nejzábavnější nakupování na světě! 

Moje nové housle od mistra Lancingera

V ideálním případě bych měla s sebou houslového parťáka, ale na to jsem moc velký individualista. Vybírala jsem sama. Hned první housle mě ohromily zvukem, s těmi mými se to vůbec nedalo srovnat. Hraním jsem testovala, jak jednotlivé nástroje zní, dále i to, jak mi sednou do ruky. Každé housle mají nepatrně jiný tvar, jsou jinak těžké apod. 

Pomalu jsem některé vyřazovala. V nejužším výběru byly troje. Určit vítěze vůbec nebylo jednoduché. Domů se mnou odešel nástroj od pražského houslaře Antonína Lancingera. Rok
na nich není uveden, vznikl v období od 1922 do 1962. K houslím jsem si koupila i nový smyčec, v září dostanou nové struny.

Jak mě teď hraní baví! Stále mě překvapují svým krásným zvukem, zvláště po dvou týdnech dovolených jsem se divila. 

Kája

P. S. Housle za padesát tisíc a výše musí znít úžasně! Pro mne by jich ale asi bylo škoda. A stejně bych se bála s tak drahou věcí vůbec vyjít na ulici. 

Kam dál:

• Klavír vs. housle 
• Já a marné pokusy o kariéru muzikantky