Klavír vs. housle

Každý ví, že hraju na housle. Je to jedna z prvních věcí, které zmíním, když se chce o mne někdo něco dozvědět. Není to ovšem jediný nástroj, na který dokážu zahrát. Kamarádím se i se zobcovou flétnou a s klavírem, což mnohé překvapuje. Který nástroj mám nejradši? 

Na flétnu jsem se učila nejprve doma s mamkou, pokračovala jsem ve školkovém kroužku. Na konci školního roku jsem poprvé vystupovala. S nástupem do školy jsem začala chodit i do hudebky. Půl roku byla jen nauka, v únoru se přibíral nástroj. Počítali jsme s tím, že budu pokračovat s flétnou, ale na vánočním koncertě, kde jsme zpívali, jsem se zamilovala do houslí. 

O něco později se sdálo, že bude na housle hrát i sestra. V nauce si však oblíbila paní učitelku klavíru a rozhodla se jinak. Chodila ještě do školky, když k ní začala chodit. Aby měla na co cvičit, koupili rodiče klavír. Když už byl doma, sedala jsem k němu i já. K vyťukání melodií jsem nepotřebovala trénovat.

Sem tam se lidi divili, jak je možné, že umím hrát na klavír. Vždyť přece chodím do houslí! Tak za prvé, to, co s klavírem dělám, bych nenazývala umím hrát, jen to tak vypadá v očích lajka. A za druhé, když už má člověk hudební sluch a chápe, jak hudba funguje, je pro něj poměrně jednoduché ovládnout základy nového nástoroje. (Kromě klarinetu, ten je prý náročný...)

V učitelství se mi klavirní um náramně hodí. Mimo školní besídky bych s ním však veřejně nevystupovala. Hra na klavír je pro mne především relaxace. Lepší než hra na housle. 

Když hraju na housle, mrzí mě každá chyba. Štve mě, že to nezní tak, jak si představuju. Lituju, že jsem se po absolventském koncertě v ZUŠ přestala vzdělávat. A nervuju se, že do koncertu s orchestrem nestihnu natrénovat všechny party a udělám si ostudu. Co když si to rozmyslí a degradují mě do druhých houslí? 

Co se týče klavíru, tam na sebe žádné nároky nemám. Je mi vesměs fuk, jak to zní, vžiju se do melodie a užívám si každý tón. Řekla bych, že na klavír hraju o něco raději než na housle. Na rozdíl od nich si totiž udržel status koníčku, kdežto housle jsou od počátku také povinnost.


Umíte hrát na nějaký nástroj?

Kája

Komentáře

  1. Jako malá jsem se učila na piano, ale v současnosti hraju maximálně koledy na Vánoce na klávesách, piano už nemáme. Během dospívání se z toho stala povinnost, takže mě to nebavilo. Ale jsem ráda, že jsem hrála, protože díky tomu jsem se naučila noty a našla si pak cestu do pěveckého sboru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Má to tak asi hodně lidí, že je nástroj v nějakém období nebaví a berou to jako otravnou povinnost, nejsem výjimka, dokonce jsem byla přesvědčená, že po ukončení prvního cyklu s houslemi seknu. A pak mě to přešlo, dodělala jsem i druhý cyklus a zpětně jsem taky moc ráda. :)

      Vymazat
  2. Někdy mám pocit, že po houslích už jsou všechny nedechové nástroje relativně lehké :-) U těch dechových totiž rozhodují úplně jiné faktory (kupříkladu se mnou by dechový nástroj asi seknul), ale naučit se obstojně táborákový program na kytaru nebo něco jednoduššího na klavír, to mi nikdy nepřipadalo kdovíjak těžké a taky jsem při tom ráda a bez tlaku na výkon relaxovala :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nedovedu si představit, že hraju na žestě, ale... proč bych to proboha dělala? Vždyť se to nedá ani poslouchat. :D No, stále žasnu, jak dechaři řeší psaný a znělý tón. Asi se budu držet flétny a nic jiného vymýšlet nebudu.

      Vymazat
    2. Což o to, on když to někdo opravdu na nějaký ten žesť umí, tak to je veliká krása. Ale chudáci sousedi :-D A to psaní jinak mě taky vždycky fascinovalo. Radši budu desetkrát řešit smyky než transpozice!

      Vymazat
    3. Smyky mě nerozhodí, po očku sleduju koncertní mistryni. 😅

      Vymazat
  3. Tak to som mimo totálne, ledva rozoznám husľový kľúč. Nikdy som na nič nehrala a asi ani nebudem.

    OdpovědětVymazat
  4. Jsi dobrá, že ovládáš tolik nástrojů. Já umím jen na klavír. (Nauka mě vždycky hrozně nebavila :D...) Do ZUŠ jsem chodila od 2. třídy do druháku na střední, pak jsem přestala, protože naše výborná paní učitelka šla na mateřskou a nový p. učitel nám nedokázal zahrát ani skladby, které jsme měli hrát my, smutné... Za měsíc ho vyhodili... I když jsem skončila ve druháku, nezanevřela jsem na něj a stále trénovala, protože jsem pak hrála Vltavu u maturity. Teď na VŠ mám velkou výhodu, že umím na klavír, požadavky už mám splněné, takže mi profesor dává další skladby. Zrovna dneska jsem hrála Waltz :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Časem bych chtěla hrát i na violoncello, dokonce mě napadlo se přihlásit do ZUŠ na studium pro dospělé, ale to až za pár let, až budu mít hotovou školu, ať toho nemám moc.
      Na VŠ je klavír velká výhoda, to rozhodně. :) Jako jedna z mála se zkoušky z klavíru neděsím, ba naopak se na ni dokonce těším.

      Vymazat
  5. Pro mě je takový můj hudební nástroj můj foťák. A velice ráda bych si udržela status koníčku, nechci sklouznout k focení z povinnosti

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu