Najdi si práci (hodně štěstí)

Jedna brigáda skončila, je třeba si najít další. Podle okolí je to velice jednoduchý úkol. Bydlím ve městě, musím mít kolem sebe hromadu pracovních míst! Až si připadám jako absolutně neschopný lenoch, přestože je to jen pár dní, co jsem skončila v předešlé brigádě. Jenomže...ono to s novou prací vážně není vůbec jednoduché!

Psáno v červnu 2015

Od začátku května píšu spoustu mailů na různé adresy. Někde odpoví jednou, někde vůbec, práce se však nikde nerýsovala. Víc jak měsíc jsem byla na horách a hrála si s dětmi na školách v přírodě, po večerech jsem ale pokukovala po internetových inzerátech. Věděla jsem totiž, že školy v přírodě se jaksi odehrávají pouze přes školní rok, tudíž moje práce jednoho dne skončí.

Skončila. Přes e-mail jsem nic nenašla, rohodla jsem se tedy problému chytit pořádněji. Vydala jsem se na procházku městem. Až někde uvidím, že berou brigádníky, zkusím se tam zeptat. Vše začalo v pekárně s prodejem zmrzliny. ,,Cože, brigádníky? Ale ty už dávno máme!" ,,Ta cedule už dávno neplatí, jen jsme ji zapomněli sundat."

V rychlém občerstvení č. 1 se mě ptali, zda jsem zodpovědná, protože zodpověnost je za kasou třeba. Odpověděla jsem, že ano. A že s kasou sice žádné zkušenosti nemám, ale starala jsem se se o děti a to je ještě mnohem větší zodpovědnost. Tak ne, prý kecám. Mnohem větší je prý zodpovědnost za kasou. No pardon, já zapomněla. Když firma přijde o pár tisíc, je to mnohem horší, než když někdo přijde o dítě.

Na dveřích rychlého občerstvení č. 2 stálo: Přijmeme brigádnici, praxe výhodou. Dobře si povšimněte onoho slova výhoda. Pochopila jsem to tak, že mi v případě více zájemců o brigádu řeknou: ,,Slečno, pro práci jsme vybrali někoho jiného, protože má na rozdíl od vás praxi v podobném podniku." A já bych řekla, že to chápu. Nikoliv, ono to bylo jinak. Když jsem paní řekla, že v ničem takovém praxi nemám, poslala mě pryč. Znělo to, jako by mi říkala ,,Co si vůbec dovolujete mě otravovat, když jste nikdy nic takového nedělala? To tak nejde!" Nenechám si vzít hrdost, tak jsem se napřímila a upozornila ji, že by na ceduli měla přepsat slovo výhodou na slovo nutná. Paní došla slova.

Poslední pokus se konal u Vietnamky. Vždycky měli velký obchod, teď ho však ještě mnohem zvětšili. I na jejich dveřích stojí Přijmeme brigádnici. Řekla jsem si, že to zkusím. Paní Vietnamka se mě zeptala: ,,Kolik tobě roků?" Na informaci, že mi je devatenáct, ze sebe vymáčkla: ,,Ne, až dvacet." A bylo. Jsem moc mladá.

Znechucena neúspěchy jsme se rozhodla začít se snažit zase po internetu. Cestou domů jsem vlezla do obuvi. Ráda bych si totiž pořídila nějaké ne úplně společenské boty, abych mohla co nejvíce chodit v sukni. Mrkla jsem na první botu a už se mě prodavačka nepříjemným tónem ptala, jestli si něco přeju. Neměla jsem energii oznámit ji, že se jen dívám a pak se tam pod jejím ostrým pohledem procházet. Bez vydání hlásky jsem se vypařila ven. Kdo ví, co si teď o mne myslí.

Svět je zlý, proč jsem vůbec někam chodila? Běželo mi hlavou. V tu chvíli mi došlo, jak si spravím náladu. Plánovanou rezervaci stolu v čajovně provedu osobně! Jen jsem vstoupila, udělalo se mi psychicky dobře. Čajovnová vůně, milí usměvaví muži, kteří se už velice těší, až další den přijdu s kamarády na čaj... Jojo, být čajmanem není práce, je to životní styl. Jak ráda bych byla jednim z nich. Každý den v Dobré čajovně? To je jako být v ráji. Jenomže to bych byla sama proti sobě. Tam přece patří pouze muži!

Lidi zlatí, kdo z vás mě zaměstná? Prosííím!

Kája



Edit:
24 hodin všechno změní... Zřejmě budu pokladní. Uvidíme. Nevím, kolik bude práce, tudíž kolik z toho bude peněz, ale vzhledem k tomu, že nejsem ve finanční tísni, stačí mi dobrý pocit, že si přece jen dokážu něco najít...

Komentáře

  1. Co pokladní v supermarketu? :) u nás berou celoročně - Brno a okolí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To zkusím až jako nouzové řešení, když skutečně nic nenajdu. :)

      Vymazat
  2. Tohle znám, také je mi 19. Vzali mě do Billy na doplňování zboží přes kamarádku, dělala jsem vše naprosto poctivě a pořádně, přesto mi po 14 dnech řekli, že nejsou spokojeni s mojí prací a že musím odejít. Asi týden předtím mi sama nějaká zaměstnankyně řekla, že neví kam mě poslat, že jsem tam nadbytečná, doteď nerozumím tomu, proč mě tam přijímali, když měli zaměstnanců dostatek :/ poté jsem sháněla roznášení letáku, to bylo náročné, ale dalo se to zvládnout, celkem se bojím, co bude při hledání další brigády.

    OdpovědětVymazat
  3. Já vystřídala brigád několik, až na vysoké jsem si paradoxně dala pauzu. Prvně jsem dělala přes známost v Oxalisu, to bylo fajn. Práce pohodička, klídek, když nebyli zákazníci, tak jsem si četla. Tehdy za slušných 70/h (Olomouc). Přeskočím k nedávné brigádě, a to v Bille za pokladnou, opět spíše přes známost, ale lidi berou pořád. Tam jsem dělala asi půl roku, práce monotónní, ale žádnej velkej stres. Jen dvanáctky byly dost náročný většinou.
    No a teď mám asi nejlepší brigádu, píšu články pro jedno nakladatelství, podle toho, kolik toho napíšu, tolik mám peněz. Práce pohodlně z domu, a vzhledem k tomu, že peníze tolik nepotřebuji, tak si vydělám třeba pět tisíc (zhruba tisícovku za článek). Když to přepočtu na hodiny, je to pro mě osobně dost luxus :) Jen nevím, co budu dělat, až dojdou témata :D

    Mafalda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vydělávat peníze prodejem čajů a psaním? To je sen!

      Vymazat
    2. Vydělávat peníze prodejem čajů a psaním? To je sen!

      Vymazat
  4. Tyhle situace moc dobře znám. Párkrát se mi stalo, že někde něco bylo výhodou, ale když jsem řekla, že to nemám (např. praxi), tak mě nevzali a druhej den už byl inzerát přepsanej. :D A úplně nejlepší je, když si člověk někde zvykne, na konci zkušební doby se tam už začíná zabydlovat a oni mu řeknou, že končí. Den předem! A ještě nejlepší je, když ten poslední den doma (z toho šoku nejspíš) zapomenu čip s klíčema. :D
    A babičky představa je, že se stačí někam jít zeptat a už má člověk práci. :D Kéž by to tak bylo...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.