Na brigádu za kasu - ano nebo ne?

Za kasou jsem strávila jenom blbé tři měsíce, navíc jsem pracovala v malém obchůdku (Tesco Expres), kde to určitě chodí trošku jinak než ve velkých supermarketech. I tak jsem pár zkušeností nasbírala. Jestli váháte, zda si za kasou nějaký peníz přivydělat, nebo se raději obchodu vyhnout obloukem, je článek určen právě vám.



Kdy jsem za pokladnou pracovala? 


Od začátku července do konce září roku 2015. Byla jsem krátce po maturitě.


Jak jsem se k brigádě dostala? 

Odpověděla jsem na inzerát z internetu. Manažerka mě krátce na to pozvala do obchodu, kde mi řekla pár podrobností o práci, sesypala na mne seznam věcí, které musím před podepsaním dohody zařídit a pozvala si mě na další týden.

Co jsem musela zařídit? 

Potřebovala jsem potvrzení o studiu, aby se mi nedanila výplata, výpis z trestního rejstříku (vyřizuje se na poště za sto korun) a potravinářský průkaz (vystavuje ho praktický lékař). Dokumenty jsem přinesla manažerce, ona je všechny naťukala někam do počítače a poslala mě zase na nějaký týden domů. Dohodu mi totiž museli připravit v Praze, což nějakou dobu trvalo. Jojo, docela jsem se tam naběhala, než jsem konečně začala pracovat!

Kolik jsem vydělávala?

Dostávala jsem úžasných 58 korun za hodinu. Dnes už by to asi neprošlo. Za měsíc jsem vydělala kolem 4,5 tisíc. Směny rozhazovali mezi brigádnice více méně rovnoměrně, takže se nestalo, že by jedna dostala třeba dva tisíce a druhá sedm.

Jakou jsem měla pracovní dobu? 

Přes týden, kdy se zavíralo v osm večer, trvala směna včetně půl hodinové přestávky 7,5 hodin; ranní směna byla od šesti do půl druhé, odpolední od půl druhé do devíti. O víkendu byla jenom ranní, jelikož se zavíralo dříve: v sobotu ve dvě, v neděli dokonce v jednu. Po zavíračce se vždycky hodinu uklízelo. Devíti hodinové soboty se neskutečně táhly!


Jak vypadal můj první pracovní den?

Na první směnu jsem přišla celá bledá, částečně od nervů, částečně proto, že jsem nebyla zvyklá vstávat o půl páté. Vedoucí směny mě provedla obchodem a pak mi udělila úkol: vyčistit mrazáky! Šílenost. Potom mi svěřili smeták. Měla jsem uklidit pod regály. Tvrdili, že se u nich takový úklid dělá každou sobotu. Časem se ukázalo, že se vymetání a čištění mrazáků týká vždy jen čerstvých brigádnic.

Po svačině jsem se šla zaučovat na kasu. Připojili mě ke zkušenější pokladní, která mi ukázala všechny důležité tlačítka a když zrovna nebyl velký nával zákazníků, nechávala mě pípat.

Jak vypadal můj běžný pracovní den?

Ranní směna: Připlazila jsem se ve tři čtvrtě na šest do práce, převlékla jsem se do odporného ,,oversized" trička a svázala vlasy do culíku. Vyzvedla jsem si ve schránce nové noviny a časopisy, naložila jsem je spolu s kasami na vozík a přesunula se na obchod. Otevřela jsem ho a na střídačku jsem zařazovala tiskoviny a odbavovala zákazníky. Trvalo mi to zhruba dvacet minut.

Zbytek směny jsem pípala, doplňovala jsem cigarety a rovnala zboží v blízkých regálech a čuměla do blba. Před půl druhou jsem se modlila, aby mě někdo včas vystřídal. Těžko předem předpovídat, kdy si vedoucí přijde pro kasu. Někdy jsem mohla na šatnu třeba už ve 13:20, jindy jsem musela vydržet až do 13:43. (Déle to nešlo. Nejpozději ve 13:45 jsem si musela pípnout odchod.)

Odpolední směna: Přišla jsem plná energie po obědě a odpoledním kafíčku. Převlékla jsem se a už mě posílali na obchod buď rovnou za kasu, nebo něco doplnit. Zbytek směny byl stejný jako dopoledne, lišil se jen konec. Hodinu před koncem pracovní doby jsem zavřela obchod. Zametla jsem a vytřela půlku obchodu, převlékla se a s ostatními nervózně čekala do devíti. Pak jsem se odpípla a utíkala na autobus.

Popsala jsem směny, které jsem strávila na pokladně číslo jedna. To znamená, že jsem byla hlavní pokladní. Dvojka přicházela, jen když jsem nestíhala a zavolala ji zvonkem. Trojka u kasy prakticky nebyla, pomáhala pouze v době přestávek. Kdo nekasíroval, byl především doplňovač zboží. Párkrát jsem se do této funkce dostala a musím říct, že až na jeden den, kdy přišlo hodně nového zboží, jsem byla naprosto ztracená. Připadalo mi, že co není na obchodě, chybí automaticky i na skladě a co na skladě bylo, nacházelo se v dostatečném množství i na obchodě. Vůbec mi takové směny neutíkaly, neměla jsem je ráda.

Jak se ke mně chovalo vedení a kolegyně? 

Bylo to tak na půl. Manažerka vztahy moc neprožívala, šlo ji o to, aby obchod fungoval, jak má. Nebyla nijak extra kamarádská, pozdravila, sdělila, co bylo třeba a tím to pro ni haslo. Na druhou stranu když někdo udělal chybu, přijala to bez zbytečného nadávání, jednoduše řekla, co je špatně, co a jak je třeba napravit. Chovala se slušně.

Vedoucí směny byly tři. Jedna byla úplná ignorantka, nikdy mě neoslovila, když říkala, co mám dělat, neznělo to ani jako příkaz, ani jako prosba. Nebylo mi to příjemné. Druhá vedoucí byla učebnicový příklad cholerika. Stačila nepatrná chyba a ona celá vypěnila. Vzápětí se zase uklidnila. Věděla jsem, že nadávky nemyslí nijak zle. Ze začátku pro výbuchy byla nepříjemná, ale rychle jsem ji prokoukla a nepřišla mi zas tak špatná. Třetí vedoucí byla milá a hodná. Někdy až moc. Byla to taková maminka všech brigádnic.

Prodavačky na HPP byly až na jednu výjimku úplně v pohodě. I když byly o mnoho let starší, dalo se s nimi normálně povykládat a hlavně mě braly jako sobě rovnou. Zmiňovaná výjimka se cítila být hrozně důležitá. Pořád do mne rýpala. Abych si utrpení nějak vnitřně kompenzovala, tajně jsem se jí posmívala za velký zadek.

S brigádnicemi jsem vycházela tak nějak na půl. S některými, včetně dvou spolužaček s gymplu, se vůbec nedalo mluvit. Zřejmě jim stouplo do hlavy, že mají delší praxi než my, milé holky z protějšího tábora.

Nemůžu ovšem říct, že bych s někým měla vyloženě problém. Dalo se tam pracovat.

Jací byli zákazníci?

Inu, všelijací. Jestli vás zajímají podrobnosti, na konci článku najdete pár odkazů na dobové články. Někdy byli opravdu na zabití, ale když se to vezme kolem a kolem, byla s nimi vlastně docela zábava. Když ne přímo v dané situaci, tak alespoň dodatečně, když jsem na ně vzpomínala a vyprávěla o nich ostatním.

Třeba když mi dědula udělal peklo, protože jsem ho chtěla okrást, když jsem mu OMYLEM vydala o korunu méně. Za pokladnou jsem celá zbledla, spustil na mne docela z ostra, ale večer jsem se tomu už jen smála. Rozčilovat se kvůli takové blbosti, když navíc za normálních okolností ani nezdravil.

Většinou však chodili normální zákazníci, mívali pochopení pro začínající pokladní a někteří se mnou prohodili i pár milých slov.


Co mi brigáda dala? 

Naučila mě chodit do práce! Předtím jsem dělala pouze instruktorku na školách v přírodě, což více než práci připomínalo tábor, ač jsem samozřejmě zodpovídala za děti. Tesco mi ukázalo, jak to vypadá v ,,opravdové" práci, kde jsou jenom povinnosti a žádné hraní, kde se vyká nadřízeným a kde se pracuje více než tři hodiny v kuse. Díky Tescu jsem se naučila vstávat o půl páté - kromě pár výletů jsem do té doby vstávala vždy nejdříve v 5:20.

Co je asi nejdůležitější, zkusila jsem si, jak se dělá za kasou. Zjistila jsem, čím vším dokážou zákazníci naštvat. Díky tomu se teď dokážu lépe vcítit do všech pokladních, u kterých platím. Neříkám, že dřív mi byly úplné ukradené, ale víte jak, dokud si to nezkusíte sami, nevíte přesně, jaké to je. Takže jsem trpělivá, když pokladní nemůže najít správný kód, snažím se platit co nejpřesnější částkou a nekroutím hlavou, když pokladní volí někoho na storno. Vím totiž, že člověk vůbec nemusí být debil, aby došlo k nějaké chybě. Někdy také krotím protivné zákazníky. Nemám ráda, když se k sobě lidi chovají hnusně a nespravedlivě!

Na brigádu za kasu - ano nebo ne? 

Není to práce snů, nezažijete v ní nic úžasného, ale pokud nemáte možnost brigádničit ve svém oboru, nevidím důvod, proč do toho nejít.
Ráda jsem své místo za pokladnou vyměnila za jinou práci, to jo. Rozhodně ovšem nemůžu říct, že by to byla tak hrozná práce, jak se říká! Díky všelijakým scénám se zákazníky vlastně i docela vtipná. Takže jestli o brigádě za kasou přemýšlíte, ale váháte, ničeho se nebojte.




Komentáře

  1. Páni, takových poznatků!
    Sám jsem uvažoval párkrát, že bych šel na brigádu do nějakého obchodu, ale vždycky z toho nějak sešlo. Po přečtení tohoto článku mě spíš přešla chuť tam jít pracovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Áááále, mně to zase přijde lepší než třeba stát osm hodin u výrobního pásu nebo třeba celý den běhat s jídlem po restauraci nebo nebo, nedej bože, makat v nějakém Fast foodu. Ale.. třeba aspoň lépe zaplatí. :D
      Ber to jako motivaci do studia! :D

      Vymazat
  2. Tohle je jedna z nejtěžších prací. Nikdy jsem za kasou nebyla, ale znám spoustu lidí, co jo, a radši šli do "klidu" za pás apod. Nevděčná práce plná stresu a nedocenění.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmmm já myslím, že bych víc cvokla právě za tím pásem.
      Možná to ale bude tím, že jsem pracovala v menším obchodě, obrovský supermarket by se mi třeba taky nelíbil.

      Vymazat
  3. Zajímavé postřehy. Takový praktický průvodce :) . Někde se začít musí, a pokladny jsou taková ta práce, kde po člověku nechtějí praxi, takže se tam dá celkem hezky zapracovat. Jak píšeš v článku, odejít se dá vždycky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, někde se začít musí. Já jsem tehdy byla ráda, že mám nějakou brigádu!

      Vymazat
  4. Já byla za kasou v KFC. Zhruba 5 měsíců.
    A už bych asi do toho znovu nešla. Málo peněz, moc práce :)

    https://vita-brunettes.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do KFC ani jiného fast foodu by se mi vůbec nechtělo. Možná v nějakém zapadlejším ,,neznačkovém", tam možná může být klid, ale zrovna v KFC je hrozný frmol... Kdybych měla jenom kasírovat, asi by mě to tolik neštvalo, ale připravovat maso by se mi, jako vegetariánovi, fakt nechtělo... :D

      Vymazat
  5. Za kasou jsem strávila dvě léta - v Penny. Jak říkáš, úplně špatné to nebylo, ale že bych to musela dělat celý život, to ne. :D Ale aspoň tam platili podstatně líp, než co píšeš. No a pak jsem si taky na rok střihla KFC, to bylo období popálenin.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když se na to zpětně kouknu, platili mě opravdu směšně, ale tehdy jsem byla ráda, že mám nějakou brigádu! Předtím jsem dělala instruktorku na školách v přírodě, kde jsem měla na hodinu asi 120 korun, práce ovšem byla jenom na pět hodin denně, padesát korun se odečítalo za ubytování a tak, dohromady těch peněz zase tolik nebylo. A hlavně to byla jenom sezónní práce, v létě už jsem tam neměla co dělat. Mohla jsem se přidat až v prosinci na lyžování... :(

      Obávám se, že bych provoz v KFC neskutečně zdržovala... :D :D

      Vymazat
  6. Tyjo, kasa zní podobně hrozně jako servírování. 😂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. servírování mě teda láká méně... I když asi záleží jak kde, v nějaké klidnější kavárničce si to dokážu představit... :)

      Vymazat
  7. Se spousta bofy soucítím, protože dělám také v Tescu, ale v klasickém supermarketu. Jednička je utrpení a při studiu je to opravdu hodně vyčerpávající brigáda, kde se ale držím už půl roku a obdivuju sama sebe. :D
    Dobrý článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem tam byla přes prázdniny a pracovala jsem přibližně 21 hodin týdně, takže to šlo v pohodě. :)

      Vymazat
  8. Já jsem zatím měla pouze 2 brigády. Asi 3 roky jsem dělala v masně. Tam to bylo v pohodě. Člověk se moc nestrhal, ale spíše jsem si pěkně zaběhala. Lidi porad chodili a o zidli jsem si v pracovní době mohla nechat zdát.
    Teď dělám příležitostně barmanku, to je krásná brigáda. Až na některé otravy, kteří se v podnapilem stavu snaží balit všechno okolo.
    http://life-by-marie.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...a právě kvůli těm podnapilým bych barmanku dělat nechtěla... :)

      Vymazat
  9. Já byla na kase taky po maturitě + chvilkama i doplnování zboží, jednalo se o Lidl, byla jsem tam 2 měsíce.. makačka to byla, ale bylo to fajn, mělaj sem super kolektiv :) ale teda měla jsem vyšší mzdu (tuším kolem 80 - 90,-Kč/hod.?) :) Ted jsem v práci, kde ke klientům hledám občas i pokladní a teda.. střídá se mi to tam pěkně, ale peníze lezou pomalu nahoru a na to lidi slyší :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co bych dala za 80 korun! :D
      Všechno je o kolektivu, no. Já jsem zrovna mega štěstí neměla, ale samozřejmě to mohlo být i mnohem horší.

      Vymazat
  10. Přesně vím jak se cítíš! Já jsem byla letos v létě v kauflandu. Sice 110/hod, ale nedávají skoro žádné směny, krom toho se jim pořád něco nelíbí. Ze začátku jsem měla neuvěřitelné stresy z práci s lidmi a práce s penězi, protože jsem neustále nervózní člověk, takže dělám chyby často..
    Při změně času směny se mi neozvali, takže jsem buď přišla brzy nebo pozdě. Při odmítnutí směny, jako brígádník, jsem dostala seřvané..
    Práce za kasou? Za mě také NE.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyyyjo, tak to jsi měla teror! Ale co vím od známých, v Kauflandu se s brigádníky nemazlí asi nikde... Stejně tak nízký počet směn - jasně, pro ně je výhoda nabrat brigádníků milión, aspoň se jim nestane, že nikdo nemá čas, ale když pak na tebe vyjdou čtyři směny za měsíc, tak je to dost bída. :(

      Vymazat
  11. Když jsem byl mladý, byly letní brigády pro studenty povinné (tedy nikoli de iure, leč de facto). Říkalo se tomu Letní aktivita (LA). Prostě od nástupu na střední školu až po ukončení školy vysoké jsem musel mít v létě nějakou brigádu.
    Nejlépe placená byla brigáda závozníka u ČSAD při rozvážní mléka z mlékáren do obchodu.
    Nejvíce jsem se však naučil na brigádě ve strojírenském podniku, kde jsem vyráběl konve na mléko a prošel postupně celým výrobním procesem - až na galvanizaci jsem prováděl všechny operace (s chemikáliemi pracovali jen propuštění vězni, nikoho jiného na tu práci obzvlášť honorovanou nepouštěli pro její mimořádnou zdravotní škodlivost).
    Práce nikomu neuškodí.
    A mnohým mladým lidem velmi pomůže.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  12. Tak ja som si za pokladňou užila svoje...Kaufland, Billa, Terno. Dá sa to vydržať, ale úprimne obdivujem ľudí, čo to robia roky. Niektorí zákazníci sa k nám správali horšie ako k exkrementu, fakt v zmysle: Zákazník, náš pán! A to bolo úplne jedno, že jeho požiadavka bola neopodstatnená a už vôbec nie vykonateľná.
    Čím väčší obchod, tým horšie to bývalo. Celodenný stres sa samozrejme potom odrážal na kolegyniach, vedúcich pokladní, vedúcich zmeny a tak ďalej...za mňa, pokiaľ to nebude nutné, tak už nie.

    OdpovědětVymazat
  13. Brigáda za kasou je všechno možné, jenom ne stereotypní a monotónní práce. A je to taky o přístupu. Jasně, viděla jsem kolegyně, které jsou ve stejném věku jako já (19), které z toho byly zpruzelé a otrávené ještě dřív, než si tam sedli. Já jsem si to užila. Když přišel pozitivně naladěný zákazník a vtipkoval, tak jsem vtipkovala taky. :) Na lidi jsem se usmívala... A oni mi to, světe div se, vraceli! :) Docela mě to bavilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, hodně záleží i na tom, s jakou představou do té práce jdeš. :)
      Dlouhodobě bych to dělat nechtěla, jedině tak v nějakém specializovaném obchodě.

      Vymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.