Plavání se vyučuje špatně

Sem tam se zmíním, že miluji plavání, ale nikdy jsem se o něm pořádně nerozepsala. Jaká škoda! Nemůžu vás přece do nekonečna vodit za nos, musím s pravdou ven: Dřív jsem plavání nenáviděla a bazénu jsem se bála! Kdy se to obrátilo?



Zde by se možná hodila fotka v plavkách. Ne že bych takovou neměla.
Mám ale zdravý rozum. Na blog takové věci nedávám.
Takže se musíte smířit s rybičkami. 


V indiánském horoskopu jsem vydra. Od mala jako vydra skutečně jsem. Miluji vodu. Pobyt ve vodě. Potápění. Dokud jsem znala jen vanu, ráda jsem nořila hlavu aspoň v ní, abych věděla, co to udělá. Bohužel jsem ale musela chodit se školou na plavecký výcvik. Divím se, že mi tak otřesná zkušenost nepřivodila doživotní trauma! 

K prvnímu styku s bazénem došlo ve školce. Poslední rok jsme měli pět dvou hodinových lekcí.  Každá začínala nevinným hraním v malém bazénu. Příjemné teploučké vody mi tam tehdy bylo asi po kolena. Hry v malém bazéně jsem si užívala. Byl tu ovšem strašák jménem velký bazén. Nedělali jsme v něm nic převratného, ale pro mne i skluzavka byla nepřekonatelný problém. Vždyť jsem se po sjezdu úplně celá ponořila a neměla nad sebou kontrolu! Navíc to bylo studené, brrr.

Celé odpoledne jsem si pak prozpěvovala: ,,Já se bojím velkého bazénu..." Plavčici naštěstí po několika marných pokusech dostat mě s pásy a deskou do vody došlo, že jsem naprosto nemožný tvor a poslala mě s paní učitelkou do malého bazénu. 

Dalšího plavání jsem se už nezúčastnila. Díky bohu za angíny! 


Na konci první třídy byl můj strašák zpátky. Prošel se mnou celý první stupeň.

U toho se musím zastavit, jelikož vím, že naše třída plavala mnohem víc než jiné. V první třídě jsme chodili standardně dva měsíce. Ve druhé třídě pět měsíců, ve třetí dokonce šest. Mamka z toho byla už docela na nervy a říkala, že nám narostou plovací blány. Aby se nám po plavání náhodou nestýskalo, chodili jsme po dvou měsících ještě ve čtvrté a páté třídě. Tělocvičnu jsme prakticky neznali. 

Boje proti velkému bazénu už mi byly prd platné. Nebylo možné se mu vyhnout. Strach ovšem překonával. Kolik asi vždycky uplynulo času, když na mě vyšla řada a já jsem postávala na stupínku, protože jsem ani za boha nechtěla skočit? Byla jsem ochotná to podstoupit jen v případě, že mě plavčice držela za ruku, ovšem i tak to pro mne byl náročný úkol. 

To, co po skoku následovalo, bylo ještě horší. Učili nás plavat, takže jsem musela plavat. Prsa jsem nesnášela. Dusila jsem se. Bez pěnové ,,rybičky" na krku jsem téměř okamžitě vdechla vodu. Přeplavat bazén bez jakýchkoliv pomůcek jsem zvládla až ve třetí třídě. Ani v páté třídě jsem nepřekonala svůj rekord tři bazény bez zastavení. Fakt to nešlo. 



Je chyba ve mně? Jsem tak špatný plavec? Ale kde že! Dobrá, jiné děti to možná zvládaly lépe jenomže... 

Učili nás plavat ve špatném pořadí a navíc úplně špatně. 

A vás pravděpodobně taky, protože je to zažité celkově v České republice. 

To, co se děti obvykle učí jako plavecký styl prsa, není ve skutečnosti plavecký styl prsa. Je to styl ,,paní radová" a plavat by se vůbec neměl. Dítě se naučí kroužit nohama, zkoordinuje to s pohybem rukou a tím to všechno hasne. Hlavu drží nad vodou. Škodí páteři, špatně dýchá a zbytečně se namáhá. 

Prsa se plavou s výdechem do vody. Jestli o tom nic nevíte, zeptejte se strýčka Gůgla. 

Jde o dost složitou souhru pohybů. Snadnější je kraul. Dýchání je u něj mnohem přirozenější. Správně by se mělo začínat kraulem



Naštěstí jsem si kladný vztah k vodě zachovala i přes ty hrozné plaváky, na kterých jsem se dusila, klepala zimou a po kterých jsem měla fialové rty ještě večer. Občas jsem se dostala do bazénu s rodiči. Dělala jsem více méně blbosti a moc si to užívala. Postupně jsem se víc a víc zaměřovala na plavání. Na gymplu jsem se rozhodla, že se ho naučím pořádně.

Dát správně dohromady ruce, nohy a dýchání bylo zpočátku náročné. Uplavala jsem jediný bazén a musela jsem si dát pauzu. Postupně jsem ale zjistila, jak snížit počet temp na minimum, zpomalit dech a plavání si konečně užívat. Teď dám s přehledem dvacet bazénů najednou. Klidně i víc. Brzdou už není dech, nýbrž svaly. 

Osmnáct let života mi trvalo, než jsem konečně spojila lásku k vodě s novou láskou k plavání. Stačilo málo a bylo by to o deset let dříve. Snad se v plavání prosadí jiné metody výuky! 




A co vy? Jak jste na tom s plaváním?


Kája







Komentáře

  1. Já jsem to s plaváním měla celkem dlouho nahnuté. Teď už je to lepší, ale Phelps ze mě stejně nebude :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem taktéž poznamenána školním plaváním,ze kterého mám želvu na diplomu. Plavu blbě doteď,ale mám ráda vodu,hlavně moře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fuj, moře, v tom se nedá plavat, štípe to v očích a ve všech dutinách. :D
      Želva na diplomu byla jistota. :D

      Vymazat
  3. Já mám plavání ráda, ale málokdy se k němu později přes den dokopu, tak jsem ráda, že teď konečně mám čas vyrazit plavat i ráno hned po probuzení. Navíc mám bazén kousek od bytu, tak to jde dobře. :)


    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, plavat ráno, to musí být super. :) Já se většinou nemůžu k plavání dokopat, když je venku škaredě...

      Vymazat
  4. Hezky clanek. Ja si pamatuju na takovy bidlo na kterym nas, sralbotky, plavcici spousteli. Nic moc no. Ale vylozene fobii jsem z toho nemel. Ale dnes umim jen dva styly. Prsa v te spatne podobe a styl sepie. Ten je muj vlastni a vyuzivam ho kdyz uz nemuzu normalne. Vypada to vtipne, ale funguje to dobre. Pekne na zada a ruce nohy jako chapadla. No blbe se to vysvetluje. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fuj, tyč kterou sťouchají od kraje, abychom plavali. Hrozné vzpomínky!

      Vymazat
  5. Jako... já mám také raději moře! I když štípe a je fuj! :D Ne... pro mě má prostě kouzlo. Na bazény si postupně zvykám teprve teď. :) Také mám přesně ten samý traumatický zážitek ze studeného bazénu tehdy z kurzů plavání na prvním stupni. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč ty kurzy vůbec pořádají, když děti akorát odpudí? O.o

      Vymazat
  6. My chodili 10x ve 3. a 10x ve 4. třídě. Vždy v zimě. Jezdili jsme do okresního města, protože v našem městě máme pouze venkovní.
    Pak jsem ještě několik let chodila na plavecké kurzy k "nám" (městský) bazén, které se pořádaly o letních prázdninách. Hodně jsem se zdokonalila, účastnila jsem se i místního mistrovství. Zkoušela jsem také motýlka :). Bylo to super. Bohužel nám odešli trenéři, takže jsou noví, ale třeba se tam zase někdy stavíme. :)
    Máš pravdu, že na "školních" plaváních se prsa vůbec nevyučují s výdechem do vody. Ty správné, s výdechem, jsem se naučila až u nás. A plavou se mi 100x lépe ;).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se máte, že jste plavali tak málo. :D
      Že je to s výdechem mnohem lepší?

      Vymazat
    2. Mě to ani moc nebavilo :D. Voda studená a nejhorší potom byly ty mokrý vlasy cestou domů...
      Je, mnohem lepší :)

      Vymazat
    3. Mokré vlasy, no jéje, pod sušákem jsme vždycky strávily snad sto let a stejně to vůbec nepomáhalo. :D A fialové rty ze zimy jsem měla ještě doma. Brrr. Divím se, že mě to neovlivnilo. :D

      Vymazat
  7. Dodnes si pamatuju traumatizující hodiny plavání na prvním stupni ZŠ. Od té doby jsem vodu na milost nevzala, nejsem vodní člověk :D Skvělý námět na článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :)
      Mají to plavání fakt špatně udělané. :(

      Vymazat
  8. Taky jsem ve školce/škole plavání nesnášela a pořádně jsem se tam plavat nenaučila... a vlastně bych řekla, že ještě ted to pořádně neumím a neudýchám skoro nic... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plavání ve škole by se mělo úplně přeorganizovat. :(

      Vymazat
  9. Mě naučil správně plavat přítel. Ptal se mě tehdy, jestli "plavu jako ty paničky, co si nechtějí namočit hlavu" a já řekla že ne, protože je mi naprosto lhostejné, jestli mám mokré vlasy nebo tak. :D Ale vůbec jsem nevěděla, že se dá plavat správně. Pod vodou. Bez bolesti za krkem. Pak mi trvalo nějakou dobu, než jsem se to naučila, to je jasné. Ale jakmile ano, bylo naprosto nemožné plavat s hlavou nad vodou. Je to strašně nepohodlné.

    Jinak studená voda mi popravdě nikdy nevadila, protože během chvilky plavání to člověk ani nevnímá. Ve školce jsem plavání ještě měla ráda, byla jsem celkem čilé a aktivní dítě, to až někdy v pubertě jsem se uzavřela, zakulatila a začala se všeho bát. :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.