Studium na vysoké je jenom pro otrlé, dostanu někdy titul?

Vysokoškolské studium není jednoduchá záležitost, to určitě všichni víte. Mluví se o tom už na střední škole, s blížící se maturitou tyto řeči zesilují. Byla jsem na to připravená. Na univerzitu jsem přišla smířená s tím, že se budu šprtat s hoooodně rozsáhlých studijních materiálů a že nejbližší roky budu trávit převážně nad učením. Přesto jsem na realitu nebyla připravená. Nikdo mi neřekl, že studium vysoké školy je náročné také dalších stránkách. Organizace, zápisy, vyřizování... Narazila jsem na to až coby studentka.




Tyto záležitosti mi dělají větší problém než samotné učení. Mensa mi naměřila hodně nadprůměrné IQ, což mi studium značně usnadňuje. Na druhou stranu kdybych vyrůstala v dnešní době, určitě by mě poslali do pedagogicko-psychologické poradny a tam by mi diagnostikovali nějaké sociální a komunikační potíže. Jo, můžete být intelignentí, jak chcete, ale pokud neumíte cokoliv vyřídit, nemáte odvahu se zeptat, pokud nejste trochu držka... tak je vám to členství v mense úplně k ničemu.


Na vysoké škole není třídní učitel 

Ze začátku jsem byla úplně ztracená. Přišla jsem rozmazlená z gymplu, kde se o nás starala třídní profesorka. Na rozdíl od vrstevníků jsem měla všechno o to těžší, že jsem se rozhodla studovat dálkově. Připadalo mi, že školu nemůžu nikdy dokončit. Obávala jsem se, že i kdybych studijním procesem nějak prošla, nakonec nebudu z nějakého důvodu schopná dostavit se včas na státnice.



Kam mám jít? 

První studijní těžkosti přišly už s druhým školním dnem mého kombinovaného studia. Jako první byl tělocvik. Tělocvična není v budově fakulty, chodí se jinam. Přestože jsem si doma lokalitu zběžně prostudovala na mapě, na místě jsem byl zmatená. Později se ukázalo, že stačilo jen obejít dvě budovy a byla bych na místě. Stačilo se někoho zeptat, lidí jsem potkávala dost.  To bych ale nebyla já. Zoufale jsem bloudila sem a tam. Skončila jsem v McCafe.

Účast naštěstí nebyla povinná. Stejně tak v několika dalších předmětech, na které jsem se nedostavila, protože jsem nevěděla, kde probíhají a vrátná je na mne příliš autoritativní osobnost, abych se jí na něco ptala.

Problému "kde, kam" jsem se postupně zbavila. Už jsem ostřílená studentka, hned tak mě něco nepřekvapí... a i když i to se samozřejmě může kdykoliv stát znovu.



Vyhození ze zkoušky je totéž co apokalypsa 

Ne, není. Stále by mě případný neúspěch zklamal, ale nebyla by to pro mne taková tragédie. V prváku jsem opakovala celkem tři předměty, jeden dokonce dvakrát. Znamenalo to pro mne konec světa. Každý neúspěch si vyžádal několik kyblů slz. Úplně zbytečně. Říkejte to ale svědomité holce, pro kterou výsledky znamenají všechno.


Být zaměstnaná a studovat není žádný med

Druhý ročník se nesl v duchu áček. Ve třetím ročníku jsem ale začala pracovat a všecho šlo do háje. Ve druhém pololetí jsem ani skoro nemohla do školy jezdit, nepouštěli mě. V květnu a červnu jsem nejezdila vůbec. Odešla jsem na nemocenskou, jinak bych se ze špatných pracovních podmínek psychicky sesypala. Když začalo léto, neměla jsem ani zdaleka dostatečný počet kreditů pro postup do dalšího ročníku.


Musela jsem se domluvit alespoň s několika vyučujícími a předměty uzavřít v létě. Naštěstí se dala spousta předmětů vyřešit seminární prací. Zkoušky jsem v posledním srpnovém týdnu dělala jen ze dvou předmětů: ze základů speciální pedagogiky a z didaktiky hudební výchovy. V obou jsem byla úspěšná.

Kredity se nasčítaly. I když jsem si nějaké povinnosti musela brát s sebou do dalšího roku, postup do čtvrtého ročníku byl jistý. Hurá! A nebo ne...?


To je na ukončení studia! 

Radovala jsem se asi dva týdny. Pak jsem měla hovor ze studijního oddělení a nadšení bylo pryč. Při všech starostech, které jsem měla s dodatečným plněním předmětů, jsem úplně zapomněla, že jsem si měla jeden nepovinný předmět zapsaný už podruhé. Podruhé neúspěšně. Prvně jsem ho měla zapsaný v prvním ročníku - neukončila jsem ho z logistických problémů...

Zpráva mě vyděsila! Na pokyn studijní referentky jsem poslala žádost děkance o udělení výjimky. Okolí mě uklidňovalo, že se takové věci dějí pořád a nemám se čeho bát. I tak jsem se samozřejmě bála. Chystala jsem se vyplňovat přihlásku na muzikologii. Děkanka mi naštěstí udělila milost. Znamenalo to, že už mám vyhráno?


Téma diplomové práce

Tento problém jsem naznačila minulý týden. Nevím, jak vám to vysvětlit. Kvůli podivně nastavenému systému jsem málem byla bez tématu DP. Ano, musíme ho mít zvolené už teď. Znovu jsem si kvůli studia prošla malým peklíčkem. Ono by zas o tolik nešlo, jen bych psala a obhajovala DP o rok později, ale věřte, že i přes všechny neúspěchy ve mne pořád dřímá ta svědomitá studentka.

Naštěstí jsem to dořešila. Šance, že se budu za rok a půl všude chlubit titulem, je tady zpátky.



Co je ještě přede mnou? 

S jistotou mi můžou vstávat vlasy hrůzou z matematiky. Jinak nevím. Něco se určitě najde.
Nebo ne? Proběhne už všechno hladce?




Vrstevníci jsou už aspoň Bc.
Já a Terka-medička máme jenom gymnaziální vzdělání. Ach jo.
A co vy a škola? Jaké těžkosti vás během vysoko či středoškolského studia potkaly?



Kája



Komentáře

  1. Před týdnem jsem byla na Dnech ot. dveří na Jihočeské univerzitě a na MUNI v Brně. Pedagogika pro 1. stupeň (jako ty :) - dost jsi mi svými články pomohla ve výběru, takže moc děkuji!!). Obě školy byly moc fajn, ale chtěla bych více do ČB - je to blíž a líbila se mi o něco více. Ještě se tam dostat, no :( :/... Češtiny se nebojím, ale angličtiny jo :/..
    Také jsem všechno studovala na Google mapách. Jak se dostat z nádraží ke škole, na náměstí :D.. ještě že jsou Google View :D.
    Já jsem ve 3. ročníku na gymplu. Největší šok byl prvák. Úplně něco jiného, než základka (všechno více dopodrobna, více učiva...). I když chodím stále do stejné budovy, akorát o kousek dál. Už jsme si na to zvykli a jsem ráda, že jsem šla na gympl. Jsem tady se ségrou, doma.. Je to sice těžké, ale fajn. Jsme super kolektiv :). Musím si to pořádně užít před VŠ. Tam to bude všechno na mně, jak píšeš.
    Děkuji moc za informace, které mi přes články předáváš a které moc ráda čtu.
    Určitě už jsi to psala a asi jsem se už možná ptala, ale kde studuješ a kolik let? Asi 5, že? Jako na MUNI i Jihočeské.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přechod na gympl (v osmé třídě, šla jsem na šestiletý) byl taky dost náročný, ale ne tolik. Systém gymplu je se systémem základky přece jenom dost podobný, obzvlášť na "malém" gymplu, tedy ty první dva roky šestiletého, kdy jsme ještě patřili na ZŠ. Takže gympl jsem strávila rychle.

      Budu držet palce, aby ses dostala, kam chceš. :)

      Vymazat
  2. Je možné, že je to u nás na Masaryčce jinačí, ale za mě to nebyla taková trága. Jo, člověk toho musí dost zařizovat, musí se sám zorientovat, nikdo ho nepovede za ruku. Ale aspoň jsem se naučila být samostatná, zjišťovat si věci a nečekat, že mi někdo ze školy všechno řekne. Protože zpravidla neřekne. A tak jsem se prožvejkala až k PhD studiu... kde jsem ale brzy zjistila, že tohle už pro mě není.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou čtyři možnosti:
      - je to na MUNI jiné
      - je to jiné na denním studiu, kdy jsi se školou více v kontaktu
      - jsi větší držka a umíš se lépe prosadit
      - je ti všechno úplně jedno... :D

      Takže s doktorátem končíš? :-O

      Vymazat
    2. Podle mě to bude možnost 1 až 3. Bylo by prima, kdyby mi bylo všechno jedno, protože to bych nestrávila tolik dní ve stresu ze zkoušek a před státnicemi bych neprobrečela neděli s tím, že nikam nejdu. :D

      Jop. Zjistila jsem, že by to bylo moc nervů a času investovaného ne úplně dobrým směrem. Baví mě zkoumat jazyk, lingvistika mě zajímá. Ale nechci být lingvistka, to znamená akademická pracovnice. A s takovým necílem bych strávila zbytečně moc času učením se toho, jak být vědec, psaním článků a tak vůbec.
      Ono to trochu vypadá, že jsem to vzdala dřív, než jsem začala (což je vlastně pravda), ale kdybych zůstala ještě jeden semestr, začala bych pracovat na projektech, které bych pak nedokončila, což mi nepřijde fér vůči ostatním.

      Vymazat
    3. Takže jsi doktorské studium jen zneužila k tomu, abys mohla být v Itálii. Vychytrálé! :D

      Vymazat
  3. asi taky záleží co člověk studuje. Já studovala pedagogickou, a byla to strašně lehká škola. Na takových právech, tam by to bylo asi horší...
    www.libenanovakova.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ekologie je móda aneb Nehroťte to

6 věcí, které si koupím, až budu jednou bohatá