Proč jsem Žabka Umělkyně aneb vraťme se o deset let zpátky

Téměř deset let se na obrázky podepisuju jako Žabka Umělkyně. Jmenuju se tak na instagramu. Občas přijde dotaz, jaký má můj pseudonym původ. Jednoduchá odpověď zní: Vznikl na táboře.  Kdybych nepokračovala dál, připadalo by mi, že jsem dotazovaného dost odbyla, a tak musím povyprávět celý příběh. Podělím se o něj i s vámi.

Byl srpen 2010 a já jsem jako jediná čtrnáctiletá jela na tábor s programem inspirovaným Sherlockem Holmesem. Původně jsem měla narušit tradici a táboru se nezúčastnit. Přihlásila jsem se dodatečně, protože jsem se bála, že nebudu mít v létě co dělat. Když jsem se dozvěděla, že druhá nejstarší bude jedenáctiletá sestra se svou kamarádkou, zalitovala jsem, že jsem své původní rozhodnutí změnila. Roky předtím byl věk rovnoměrně rozložen mezi 8-14 let, teď jasně převládali ti, kterým bylo cca kolem deseti. Poprvé v životě jsem se cítila staře. Ještě jsem netušila, že mi jednou bude 24.

Nakonec jsem si tábor užila, bylo mi líto, že už se jede domů. Nemít tam tu sestru, bylo by to asi horší, díky ní jsem mezi mladší zapadla. Jen jsem se musela smířit s tím, že mému nápadníkovi je deset.

Hned na úvod jsme se rozdělili do tří družstev, ve kterých jsme pak měli plnit úkoly a soutěžit proti sobě. Rozdělovalo se losem. Stala jsem se členkou zeleného týmu. Jako dárek na přivítanou jsme díky vylosované barvě dostali propisky se žábami. Když jsme pak vymýšleli název naší skupiny, pořád jsem propagovala něco se žábami. Ostatním se to moc nelíbilo, ale nakonec jsme se přece jen jmenovali Žabí detektivní kancelář. Každý účastník tábora měl mít své tajné detektivní jméno. Všichni se shodli, že já budu Žába. Všichni až na mne, ale nemohla jsem s tím nic dělat.


Další den dopoledne jsme měli vymyslet a namalovat erb. Žabí detektivní kancelář na něm samozřejmě měla mít žábu. Kdo jiný než já by ji měl malovat? Ostatní si ani netroufali, prý by se jim nepovedla. Tak jsem se dala do díla. Rozvrhla jsem, co kde bude, namalovala žábu a pak jsem ostatním radila a pomáhala s míchaním barev. Kluk jménem Radim s přezdívkou Wats mi kvůli tomu (trochu posměšně) začal říkat Umělkyně. Ke společnému dílu měl hromadu připomínek, a tak jsem mu začala říkat Umělče. 

Celý tábor pak tvořily naše přezdívky dvě jména: Umělec Wats a Žabka Umělkyně. 



Předpokládám, že Radim Umělec Wats ji hned doma odhodil. Mně se ale zalíbila. Vlastně jsem měla žabí mánii, ve volných chvílích jsem kreslila Frog show a vymýšlela jsem nové náboženství zvané žabismus. S Žabkou Umělkyní jsem se ztotožnila a používám ji dodnes. Vlastně si vůbec nedovedu představit, že bych něco nakreslila a napsala do rohu opravdové jméno. To by nešlo! Spíš si myslím, že až mi jednou vyjde kniha (haha), budete ji v knihkupectví hledat pod pseudonymem... 

...proč se tak vlastně neprezentuju jako copywriterka? 


Jak říkají/říkali vám? Přinesli jste si od někud zajímavou přezdívku? Jezdili jste na tábory? 

Kája

Komentáře

  1. Zajímalo mě, kde tahle tvoje předívka vznikla, ráda jsem si o původu přečetla :) Já jsem totální netáborové dítě! Na táboře jsem byla jednou se ségrou v zimě (lyžařský tábor) a vůbec mě to nechytlo. Přitom na školy v přírodě, adapťáky atd. jsem jezdila vždycky a ráda!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem taky původně na tábor nechtěla, toužila po tom sestra. Vybrala výtvarný tábor a mně se líbil program. Nejvíc mě nalákalo to, že se mělo jít na koně. Jaká smůla, že z toho nakonec sešlo... ale i tak jsem si tábor moc užila. Sama bych se ale k tomu nikdy neodhodlala. Cizí lidi jsou cizí lidi. :D

      Smazat
  2. Tak to je super historka :D já nemám nějaké speciální přezdívky. Max. Lečo a Plenka :D
    Na tábory jsem jezdila. Teď jezdím taky, ale už jako pomocný vedoucí :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vždycky jsem chtěla jet jako vedoucí, ale nikdy mi to nevyšlo. :( Dělala jsem akorát instruktorku na školách v přírodě. Děti jsem si brala dohromady na pět hodin denně, bylo to mnohem snadnější, než být na ŠvP jako učitelka a hlavní organizátorka. :D

      Smazat
    2. To úplně chápu. Když jsi byla instruktorka, tak jsi je po těch 5 hodinách "odevzdala" a nemusela být furt ve střehu, jako když jsi byla hlavní organizátorka

      Smazat
    3. To jo, pořád ve střehu, navíc mi moje zlatíčka pořád chystala nějaká super překvapení, až se divím, že jsme to všechno přežili ve zdraví. :D Možná, že až takto zorganizuju desátou školu v přírodě, už mi to nebude připadat.

      Smazat
  3. Na tábory jsem jezdila se skautským oddílem, což je zase o něčem jiném, protože jde o lidi, se kterými se vídáte celý rok, na tábor mezi cizí děcka by mě nedostali ani párem koní :-) Přezdívek se za léta vynořily mraky, jedna i zůstala, ale jediná, se kterou jsem ochotná se pochlubit, je bojové jméno Kyselina.
    Jak bych vám to... inu, ten rok bylo velice málo zbytků z jídelny, všechno jsem dojídala :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Sama bych taky mezi cizí děcka nešla, vlastně by mě ani samotnou nenapadlo jet na tábor. Chtěla to sestra a já jsem se k ní nakonec tak nějak přidala.
      Z vděčného strávníka museli mít radost. :-) Vždycky mi na táborech vadilo, jak se některé děti v jídlu nimrají a že třeba nejsou schopny sníst ani obyčejné jablko.

      Smazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Droga jménem KINEDRYL

Na brigádu za kasu - ano nebo ne?