Po roce jsem opět studentka, tentokrát to dokončím a basta fidli

Po roční pauze se ze mne znovu stala studentka, 14. 7. jsem se upsala Ostravské univerzitě. Podruhé se pokusím získat titul studované učitelky. S malým rozdílem: Nebudu studovat při práci, ale při péči o miminko. Ze začátku to bude dost náročné, ale tím se nenechám odradit. Při nejhorším studium odložím, jako matka to můžu udělat kdykoliv ze dne na den. K titulu se každopádně dostanu, teď už si to nenechám zkazit!

Já v Olomouci, listopad 2014; tehdy jsem ještě netušila, co mě na vysoké čeká

Budu znovu studovat učitelství pro 1. stupeň. Před rokem jsem o tom sice měla jsem chuť učitelskou kariéru vzdát, ale postupně mi došlo, že hezčí práce neexistuje. Vyučování není ani zdaleka pro každého, učitel musí mít v sobě jakusi sebevražednou vášeň. A tu já mám.


První pokus o studium jsem zahájila v Olomouci akademickým rokem 2015/2016. V prváku jsem si nebyla jistá, jestli jsem vybrala správně. I když jsem se za katedrou viděla už ve dvanácti, před maturitou jsem pochybovala a uvažovala o jiných oborech. Nakonec se mi pedagogika přece jen zalíbila, akademický rok jsem zakončila s přesvědčením, že dělám dobrou věc.

Ve třetím ročníku jsem si to potvrdila. Začala jsem učit. Na vlastní kůži jsem zkusila, co toto povolání obnáší a byla jsem z něho nadšená. Že bych ale byla nadšená ze školy, na které jsem učila, se říct nedá. Učila jsem na soukromé škole, která žila vlastním podivným životem. Musela jsem tam trávit hodně času, dělat věci, které nejsou v kompetencích učitelky a, což lidi většinou překvapí, dostávala jsem za to méně peněz, než jsem podle tabulek zasloužila. Toto všechno by se ještě dalo nějakým způsobem přežít. Chování paní ředitelky se ovšem zvládat nedalo. Obzvlášť, když si na mě zjara zasedla. Z toho jsem se sesypala a musela jsem na nemocenskou.

Se studiem to šlo do kytek. O volno na školu jsem musela bez nadsázky prosit na kolenou. Ne vždy jsem ho dostala. Psát seminárky a připravovat se na zkoušky mi moc nešlo. Z práce jsem chodila vyčerpaná a vystresovaná. Ne z dětí, ale z toho, jak se ke mně a ke kolegyním chovalo vedení. Z áčkové šprtky byla rázem úplná nula, která v červnu neměla dostatek kreditů, aby prošla do dalšího ročníku.

Doháněla jsem to v létě. Na postup to stačilo, ale hodně předmětů jsem si musela zapsat znovu. Asi jsem měla rovnou počítat s prodloužením studia, zapsat si toho méně a soustředit se na to, abych splnila především povinnosti předchozího ročníku.



Nové zaměstnání bylo perfektní, ale dostala jsem nejnáročnější třídu v historii. Krušno jsem měla i v soukromém životě. Energie na studium bylo čím dál méně. A taky mi nějak unikl podruhé zapsaný předmět. Protože jsem se z nějakého důvodu nedostavila na výuku, nebyla jsem puštěna ke zkoušce...

Věřím, že kdybych byla trochu motivovanější a šla za vyučujícím, nějak bychom se ještě dohodli. To by ale znamenalo, že bych musela kmitat, naučit se na hromadu zkoušek, o prázdninách dohnat nenasbírané kredity, koncem srpna snad každý den předvádět zkoušejícím své vědomosti... a to mě odpuzovalo. Dá se říct, že jsem studia zanechala, protože jsem už vůbec neměla chuť. Je za tím ale mnohem více věcí. K nezdaru to směrovalo dva roky.

  • V lednu 2019 jsem ještě netušila, že o pár měsíců později budu končit se studiem. O dosažení magisterského titulu jsem ale dost pochybovala. V článku Studium je jenom pro otrlé, dostanu někdy titul? jsem popisovala různé nezdary, se kterými jsem se na vysoké škole setkala. 

Po zanechání studia jsem byla přesvědčená, že už do stejného oboru určitě nepůjdu. Nakonec šla přihláška automaticky na učitelství pro 1. stupeň ZŠ. Vzpomínky mi připomněly, že je to ta nejlepší volba.  Přihlásila jsem se na Ostravskou univerzitu, i když jsem se ji dřív bránila. V minulosti jsem na ni neslyšela pěkné názory. Teď mi přijde sympatičtější než Pedagogická fakulta UPOL.

Přijímací zkoušky se skládaly ze tří částí: logické, verbální a znalostní. Odpovědi se klikaly na počítači, takže jsem hned věděla, kolik jsem nasbírala bodů. Nejúspěšnější jsem byla v logice, verbální dovednosti byly v těsném závěsu. Moje hlava je holt bedna, aspoň k něčemu mi to nadprůměrné IQ je. Ve všeobecných znalostech jsem nezazářila, u většiny otázek jsem tipovala a říkala jsem si "co to sakra je". I tak jsem ale nasbírala dost bodů na to, abych zkouškou prošla. Pak nezbylo než čekat, až všechny uchazeče seřadí a rozhodnou se, koho navrhnou na přijetí.



Byly to dlouhé tři týdny. Vtipokvala jsem, že si to univerzita rozmyslela a první ročník otevírat nebude, konečně to tam skočilo. Byla jsem tam! Stačilo potvrdit kopii maturitního vysvědčení, nechat si od doktorky podepsat, že můžu cvičit, a dostavit se k zápisu.

Studijní referent vypadá sympaticky. Předměty, které jsem splnila v Olomouci, by mi měli z velké části uznat. V ohledu časové lhůty jsem za vodou, můžou mi bez problému uznat i prvák. (V Olomouci by mi uznali jenom třeťák a čtvrťák, lhůta je mnohem kratší.) Otázkou je, jak je to z obsahy jednotlivých předmětů. Čeká mě náročné porovnávání sylabů a sestavování žádosti o uznání.

Ze šesti let bezplatného studia jsem si už čtyři roky vyplýtvala, ale díky miminku mám rok k dobru. Matek do tří let se totiž poplatky netýkají. To byla snad nejlepší zpráva, kterou mi mohli říct. Takže kdybych nestíhala, stačí znovu otěhotnět, bezplatné studium se mi tím prodlouží. 

Zápis ve mě vzbudil obrovskou sílu ke studiu. Jo, bude to náročné. Největší starosti si dělám s docházkou v prvním semestru, když bude Matoušek malinké miminko. Ale já to nějak dám. Tentokrát si cestu za titulem překazit nenechám.



Opět si vypůjčím nápis z trička, které nosilo několik holek v mé třídě: Go girls! #neverstop

(Připomeňte mi to nadšení, až budu v listopadu psát, že to nejde a chci se na to vykašlat.)


Kája

Komentáře

  1. Moc gratuluji :-) já jsem se v pondělí dostala na stejný obor, akorát do ČB.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a přeji hodně štěstí na univerzitě. :)

      Vymazat
  2. Hodně štěstí do studia! Byla by škoda to nezkusit dodělat, když ti část můžou uznat a předtím ti to tak šlo :)

    OdpovědětVymazat
  3. Zápis zrovna na tvůj svátek? Jak symbolické! :-) Držím palce, i když to nebude snadné! :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.