5 největších vzpomínek na školkovou docházku

Nový školní rok je tady. Žáci zase usedli do lavic. A malé děti? Ty zase musejí každé ráno vstávat do školky. Já jsem školkovou docházku zahájila před 21 lety. Protože se teď hodně zabývám vším, co se týká malých dětí, honí se mi hlavou mé starodávné zážitky. Jakých je mých 5 největších vzpomínek na mateřskou školu? 

1. První karneval

Karnevaly jsem měla ráda celé dětství, ale ten první byl nejlepší. Teprve jsem na něm poznávala, o co jde. Převlečená jsem byla za berušku, mamka mi kostým sama ušila (a moc se jí povedl). Byla jsem trochu zklamaná, že mi převlečení nedává schopnost létat, předem jsem si představovala, jak se budu vznášet nad hernou. I tak to ale bylo moc fajn. Paní učitelky se převlékly za Jeníčka a Mařenku. Z dětských masek si vybavuju Terezku-vodníka a Káju-kuchaře. 

2. Šla jsem do školky za tmy 

Protože byla mamka na mateřské se sestrou, do školky jsem v podstatě nemusela chodit. Ráno jsme nespěchali, do školky jsme přicházeli na poslední chvíli. Jednou ale rodiče potřebovali něco vyřídit. Sháněli byt a plánovali stěhování, zřejmě to souviselo s tím.  Aby to stihli, budili mě, když byla ještě tma! Byla jsem z toho celá překvapená. Dokonce jsem si myslela, že se spletli. Ráno přece tma být nemůže! 

Po příchodu do školky jsem měla další zážitek: Přišla jsem jako druhá. Do té doby jsem vždycky přicházela v momentě, kdy byla třída plná dětí. 

3. Plánování svatby a jmen pro děti 

Jako malá jsem ráda přemýšlela o budoucím ženichovi, svatbě a o tom, že s ním budu mít hromadu dětí. A nezůstala jsem jen u myšlenek, rovnou jsem si ženicha sehnala. Jmenoval se Filípek. Na procházkách jsme spolu chodili za ruku a vymýšleli, jak se budou jmenovat naše děti. Brala jsem to smrtelně vážně, jako kdyby rozhodnutí v pěti letech mělo definitivně určit, jak budu v žít v dospělosti. 

4. Absolutní vítězka v bodovací soutěži 

Poslední školkový rok jsme měli bodovací soutěž. Body jsme získávali za správné odpovědi a vzorné chování. Na konci měsíce bývalo vyhodnocení. Nejlepší tři dostali diplom a odměnu, vítěz samozřejmě tu největší. Protože jsem sekala latinu a mám vynikající paměť, byla jsem nejúspěšnější soutěžící. 

Čtyřikrát jsem skončila na prvním místě, několikrát jsem byla na druhém nebo třetím místě. Za první místa jsem si vysloužila plyšového pejska, fixy, pokladničku a doktorský set. Na konci června jsem dostala diplom za absolutní vítězství v celé bodovací soutěži. 

Paní učitelka to měla dobře vymyšlené, ale jaksi nepočítala s tím, že jí to naruší geniální žákyně. 😇

5. Školka v přírodě 

Školka v přírodě bylo to nejlepší, co jsem ve školkových letech mohla zažít! Bydleli jsme v hotelu, což byl zážitek, spala jsem na pokoji se třemi kamarádkami, což byl ještě větší zážitek a byla jsem poprvé na horách, což byl zážitek snad největší; na kamenité cestičky, divoké potůčky a všudypřítomné kapradiny jsem koukala doslova s otevřenou pusou. 

Odjížděli jsme v neděli, vraceli se v pátek. I když jsem se na rodiče a sestru těšila, bylo mi líto, že odjíždíme. Cestou z hotelu na nádraží jsem kvůli slzám neviděla pod nohy. Kromě odřeného kolene se mi na školce v přírodě líbilo opravdu všechno. Táborák, výšlap na Ondřejník, stezka odvahy, společné sledování večerníčku a pocit, že jsem velká holka, když můžu být někde týden bez rodičů.  

Jako pedagog musím zpětně před paní učitelkama smeknout, že nás zvládly a na co všechno si troufly. Vzaly nás dokonce i do bazénu! Organizace byla ale asi tehdy o dost jednodušší, teď se kvůli všemu papíruje a papíruje, jednomu jde z toho hlava kolem. 


Jaké vzpomínky máte ze školky vy? Podělte se o ně v komentářích. 


Kája


Kam dál 

  • Jako dítě jsem pořád nad něčím přemýšlela a dělala si vlastní úsudky a závěry. Postupem věku jsem ale zjistila, že svět funguje trochu jinak. V některých ohledech naštěstí, v jiných bohužel. Přečtěte si, co jsem si myslela, když jsem byla malá. 
  • Jsem blogerka a copywriterka, což je taková chabá cena útěchy mého dávneho snu. Chtěla jsem být spisovatelkou! Knížky jsem tvořila už od šesti let. Mrkněte na ukázky v článku Malá spisovatelka

Komentáře

  1. Na školku vzpomínám moc ráda, bylo to tam skvělé :) moc hodné paní učitelky, příjemné prostředí.
    Jak tam často děti nechtějí po obědě spát, my se ségrou jsme vždycky spaly nejdéle :D
    Ráda vzpomínám na pečení cukroví, výrobu letajících draků, kdy nám pomáhali rodiče, hledání pokladu, spaní ve školce, procházky, hry na zahradě, Vánoce, Mikuláše, besídky, bylo to tam krásné :)
    Jo, v zimě je vždycky zvláštní, že člověk vstává za tmy a vrací se domů ze školy taky za tmy :/...
    To jsou učitelky dobré, že vás vzaly na hory! Velký obdiv :)
    Leník

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem z těch dětí, které nespaly po obědě! Přestala jsem ještě dřív, než jsem vůbec do školky začala chodit. Vlastně už jako malé miminko jsem spala méně, než říkaly knížky a než spaly jiné děti. A můj syn to má asi stejně... :D
      Máš pěkný výčet zážitků. :) Taky bych určitě mohla pokračovat, třeba někdy příště.

      Vymazat
  2. To jsou moc hezké vzpomínky :-) Já si bohužel na školku pamatuju jenom velmi málo (většinou jsem byla nemocná), a když už, tak spíš jako na docela hostilní až agresivní prostředí. Dětské kolektivy dokážou být velmi kruté a všechna čest všem učitelkám, které je zdárně krotí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O krutosti dětských kolektivů vím dost, ale zkusila jsem si to "až" v páté třídě. Pak se to se mnou táhlo prakticky až do maturity.

      Vymazat
  3. Pěkné vzpomínky. :) Já teda marně hledám na mé školkové docházce něco pozitivního... Vzpomínek zůstalo dost, většinou se v ních ale ozývá křik, ať už můj, nebo učitelek. Br.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych zase marně hledala něco negativního. Kromě toho, jak mi vypukla střevní chřipka, si nic nevybavuju. Chodila jsem do školky moc ráda.

      Vymazat
  4. Já mám ze školky jen pár ústřižků, ale zajímavé, že si taky pamatuju jednu cestu do školky za tmy s babičkou... Navíc si pamatuju, že jak jsme šli kolem kolejí, jel nějaký dlouhý nákladní vlak... O:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem byla v pěti letech na delším výletě nadšená, že konečně vidím nákladní vlak jet. Do té doby jsem je vždycky viděla jenom stát na nádraží. :D

      Vymazat
  5. To jsou ale super vzpomínky. :D Karnevaly si bohužel pamatuju jen z fotek. Vím, že mi kostýmy taky šila mamka a vždy se jí to hrozně moc povedlo. jednou jsem si vymyslela, že chci jít za Večernici (ale zda to bylo jetě ve školce, nebo už na základce, to netuším), a nakreslila jsem mamce fakt úplně hnusný nákres toho, jak si ty šaty představuju. Nemyslím tím hnusný, že bych neuměla kreslit, nemůžu na to malé dítě, co to tehdy s vypětím všech sil kreslilo, být tak přísná, ale hnusné tím, jak měly doopravdy vypadat. :D Díky bohu mamka měla soudnost a ušila mi šaty tak krásné, že by mohla i filmová Večernice závidět. Co si ale pamatuju ze školky a bylo to takové vtipné, byla válka o mávání. :D Nevím proč, ale přešla jsem tehdy z jedné školky do druhé a z nějakého důvodu každá školka měla svůj typ mávání rodičů - jako že v jedné školce se mávalo sklapáváním prstů, zatímco v druhé se prostě hýbalo dlaní ze strany na stranu. No a jak jsem změnila školku, začala jsem děti v nové školce přeučovat na typ mávání, na který jsem byla zvyklá, protože jsem si myslela, že mávají prostě špatně :D a netušila jsem, že se dá mávat i jinak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mávání je problém! Jako malá jsem mávala sklápěním prstů... a pak mě jednou zklamaly děti v televizi! Byla to asi njaká soutěž. Když pořad končil, děti mávaly ze strany na stranu. Byla jsem smutná z toho, že ty děti nevědí, jak se správně mává. Vnímala jsem to asi podobně jako ty.
      Ve školce se mi zase nelíbilo, že jedna holčička říká na rozloučenou pouhé "pa", když se má říkat "papa".

      Vymazat
  6. Na škôlku si veľmi nespomínam, vďaka narodeniu brata som tam chodila len chvíľku, ale mamina rada spomína, ako som sa pochválila učiteľkám, že budem veľká sestra a ony ma presviedčali, že nie, že maminka nemá veľké bruško, že sa bude hnevať, že klamem a potom im povedala, že je naozaj tehotná :-D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.