Beskydský dogmaraton a my

11. září se konal 3. ročník Beskydského dogmaratonu. Nejdeleší trasa závodu byla 42,5 km dlouhá a překonávala převýšení 1900 m. Připraveny byly také trasy Short (26 km, 1150 m) a Mini (6 km, 300 m). Zajímá vás, jak takový závod probíhá? Přečtěte si jeho průběh očima dvou závodnic, mne a Elišky. Přihlásily jsme se na trasu Short a překonaly ji za šest hodin.

Když jsem existenci dogmaratonu zaznamenala poprvé, pokládala jsem ho za další závod pro cvoky. Později jsem se k němu dostala znovu a zjistila jsem, že není nutné ho běžet. Limity pro dokončení jsou, obzvlášť u tras Short a Mini, takové, že by se daly stihnou pohodovou chůzí a s přestávkou na oběd. Netrvalo dlouho a byla jsem rozhodnutá, že se s Eliškou zúčastníme.

Protože jako matka chodím po horách méně než dříve, bála jsem se o Eliščinu kondici. V minulosti pro ni 26 km nebyl žádný problém, ale zvládne to letos? Na výletech po odevzdání přihlášky mě přesvědčila, že energií překypuje. Pro jistotu jsem ji začala brát s sebou na běhání. 

Na startu jsem ukázala Eliščin očkovací průkaz a na oplátku jsem dostala čip, mapu a kartu. Konečně jsem zjistila, jakou pro nás připravili trasu. Podle profilo tratě měla být první polovina náročnější než druhá - a to jednoznačně potvrzují moje plíce, nohy i tempo. 

Startovalo se (i končilo) v Gutech. Jako první jsme měly překonat Gutský vršek a dostat se přes něj do Řeky. Stoupání bylo prudké, klesání pak pozvolné. V Řece jsem se měla napojit na Naučnou stezku pokladů Godula. Odbočku jsem bohužel minula. Chvíli jsem pokračovala po asfaltce, než jsem nabrala podezření, že jdeme špatně. Z trasy jsem sešla ještě třikrát. Bloudit jsme přestaly za Komorní Lhotkou, do které jsme se přes Godulu dostaly. Tam se také nacházela první kontrola. 

Následoval výstup na Kotař po modré stezce. Na Kotaři jsem byla hodněkrát, ale tuto trasu jsem šla poprvé. Na trase jsme předběhly spoustu psů včetně tří šeltií. Dvě z nich byly dost uštěkané, plemeno se nezapře. U chaty Kotař jsme si dopřály krátkou pauzu na svačinu. Poslala jsem pár reportážních esemesek a pokračovaly jsme dál na Ropičku. Za ní cesta pozvolna klesala a byla mnohem znažší. 

V lese jsme narazily na dva kontrolní body, jeden z nich byl tajný, nebyl v mapě. Ulevilo se mi, když jsem ho spatřila, trochu jsem se bála, že jsme ho minuly v první polovině, když jsme bloudily. Kontrolní bod číslo tři byl spojený s občerstvením. Dala jsem si tam meloun a Eliška několik piškotů. 

Poslední kontrola byla tři kilometry před cílem. Záležet to jen na mne, na nic nečekám a spěchám, ale Eliška vypadala unaveně, a tak jsme si opět na chvíli sedly. Zbytek trasy jsme zvládly raz dva, bylo to jen z kopce. Blížící se cíl Eliška poznala a začala mě táhnout. Zrychlila jsem tempo a ona se dala do běhu. Cílovou rovinkou jsme proto prosvištěly - a díky tomu jsme závod zvládly dokončit do šesti hodin. Výsledková tabulka ukázala, že jsme to zvládly za 5 hodin, 59 minut a 31 sekund. 

Prý jsme šílené. 

V cíli jsme dostaly odměny. Já v podobě energetických dobrot, masážních krémů a dobrého obědu. Eliška si pochutná na bohatém dárku od sponzora JK Animals. 

Akce se mi moc líbila, byla perfektně zorganizovaná. Počasí bylo jako malované. Jestli to půjde, určitě se příští rok zúčastníme znovu. A vám, pokud máte psa a Beskydy v blízkosti, to doporučuju taky. 

Kája