Časem změníš názor... nebo ne?

Podle některých lidí mám na spoustu věcí divné názory. Dříve jsem se setkávala s reakcemi, že je časem změním. Až budu starší, zjistím, jak se věci doopravdy mají. Je mi 25, z puberty jsem vyrostla, maturitu mám za sebou, dokonce už mám i dítě a dvouletou praxi za katedrou. Považuji se za dospělou. Co myslíte, přehodnotila jsem svoje názory? 

Uvažovala jsem a dospěla jsem k závěru, že k převratné změně nedošlo. Ano, s novými zkušenostmi a znalostmi mám na věci trochu jiný pohled, jsem otevřenější jiným možnostem, ale v zásadě si po mnoho let stojím stále za svým. 

Nikdy se nebudu vdávat! prohlašovala jsem ještě před třemi lety. Na základce jsem dokonce měla nápady, že se muži nebudu zabývat vůbec, ale ve čtrnácti jsem naštěstí zjistila, že je fajn k sobě někoho mít. Vdavkám jsem ovšem na chuť nepřišla, hnusilo se mi dokonce samotné slovo vdávat. To se jako mám dát muži? Poměrně nedávno jsem došla k závěru, že manželství jako takové zas tak špatné není. Co se ovšem týče svatby, jsem stále stejně skeptická. Tradiční pojetí mi přijde jako totální šaškárna. Když už, chtěla bych to podškrábnout jen se svědky. A hotovo. 

Nechci děti, tvrdila jsem, dokud jsem neotěhotněla. Mít syna je nádherné. Stále si ovšem nemysím, že je mateřství smysl života. Bylo by mi dobře, i kdybych matkou nebyla, a ženy, které jsou rozhodnuté potomky nemít, respektuju a chápu. 

Nikdy nebudu pít alkohol! říkala jsem od jedenácti, kdy jsem se dozvěděla, že se po alkoholu mnohdy zvrací. Držela jsem se toho dlouho. Bylo mi 22, když mě poprvé přesvědčili k ochutnání piva. O rok později mi vyloženě zachutnalo. Přesto je mi alkohol jako takový stále odporný. Pivo si dám raz za čas a nikdy nemám svoje, jen trochu někomu upiju. Jde mi o chuť, ne alkoholové opojení. 

Počítačové hry jsou blbost, myslela jsem si. Možná proto, že jsem se při každé návštěvě svého kluka musela dívat, co nového postavil v Mincraftu. Dnes každý den při kojení hraju Angry birds a snažím se vyhrávat týdenní soutěže. Stále mi videohry přijdou hloupé, ale tak nějak chápu, proč u nich lidi tráví tolik času. Vášniví hráči by si zase mohli myslet, že ztrácím čas čtením, malováním nebo psaním blogu. 

Řidičák nepotřebuju, říkala jsem si, když vrstevníci postupně dosahovali plnoletosti a přihlašovali se do autoškoly. Nápad, že je se zpožděním napodobím, sice párkrát přišel, nicméně stále schopnost řídit nijak nepostrádám. Jednou možná za volant sednu. Uvidíme. 

Proč bych, proboha, chodila do tanečních? Zpětně chápu, co se jiným na tanečních líbí. Přesto nelituju, že jsem se nezúčastnila. 

V devatenácti jsem nefandila platebním kartám. Placení kartou jsem se vyhýbala jako čert kříži. První dva roky po maturitě jsem dostávala dostávala na brigádě peníze na ruku, takže jsem kartu ani nepotřebovala. Když jsem nastoupila do zaměstnání a začala dostávat výplatu na účet, přestala být hotovost v peněžence samozřejmostí. Postupně jsem si na placení kartou zvykla, přesto pravidelně chodím do bankomatu a kdykoli to jde, platím hotově. Stále je mi to sympatičtější. 


...zkrátka bych řekla, že se svých názorů držím, jen jsem trochu otevřenější jiným možnostem.
A co vy? Změnili jste nějaké svoje přesvědčení? 


Kája

Komentáře

  1. Obdivuji tě, že se svých zásad stále držíš. Já, koneckonců, jsem také skeptický ke změnám. Například ono zmiňované placení kartou. Taky jsem se tomu vyhýbal jak čert kříži, ale doba koronavirová mě přesvědčila o opaku. Teď platím jen kartou. Ano, vždy mám s sebou nějakou hotovost. Nejednou mě zachránila. Má karta mi přestala fungovat zrovna ve chvíli, kdy jsem byl v obchodě a prováděl týdenní nákup. :D

    Doba lidi mění, a to i jejich názory. Domnívám se, že nikdo nemůže zůstat celá léta utvrzelý/á ve svých zásadách...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě, bojím se, že bych spoléhala na kartu a ona by nefungovala! A víš, co mi přijde ještě děsivější? Platba mobilem! Nebo dokonce hodinkami. Pomoooc. :D
      Utvrzelý asi nikdo nezůstane, ale myslím, že je fajn držet se nějakých svých hodnot a neměnit názory týden co týden.

      Vymazat
  2. Ja si myslím, že som nezmenila svoje názory nejako zvlášť zásadne, aj keď tehotenstvo mi prekopalo rebríček hodnôt, to áno. Ale súhlasím, že mať deti nemusí a možno by ani nemal byť zmysel života. Lebo porodím a čo....ďalší zmysel života si nájdem v ďalšom dieťati a potom v ďalšom...to by asi nešlo do nekonečna. Keď som tvrdila, že deti mať nebudem, tak môj kolega mi na to povedal a to na tomto svete nechceš po sebe niečo zanechať? Hm....No, že by to malo byť v niektorých prípadoch pekne nevychované dieťa, tak ja neviem, či to to je práve poslanie človeka na Zemi...
    Kedysi som vyhlasovala, že žiadnemu mužovi nebudem prať/variť/žehliť a proste tieto veci. No, robiť to síce robím, ale keby to chcel niekto robiť za mňa, vôbec sa nebudem brániť :-D ale môj muž mi s tým pomáha, teda až na žehlenie, takže som vlastne spoko :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, dítě odroste a co potom? Nebo jen nemusí být takové, jak si máma představuje... Beru to spíš tak, že já jsem tady pro něj. :) Jestli po sobě nechci nic zanechat... to je divný pro-potomkový argument.
      Nebrat muži, to je dobrá zásada! :D Myslím si, že by to měli muži umět sami. A jestli to dělá víc žena? No, asi má více času. Já teda určitě, když jsem teď na mateřské a potom budu učit, což znamená 22 hodin přímé péče.

      Vymazat
    2. Tiež to beriem, že som tu ja preto dieťa, však som jeho maminka a také skryté prianie bolo, aby nemalo hnedé oči, čo vyšlo, inak žiadne očakávania nemám a myslím si, že je to aj úplná hlúposť. Dieťatko sa narodí a ja sa naň prvýkrát pozriem a poviem si, hm....tak ty začneš chodiť v 13 mesiacoch, v dvoch rokoch do jaslí, potom škôlka, škola s vyznamenaním, gymnázium a potom za lekára....
      Ono, ja si myslím, že všetky tieto veci okolo domácnosti muži aj vedia, aj keď môj síce naposledy zafarbil malému mnou obľúbené body na modro :-D

      Vymazat
  3. Řízení jsem se bála, nikdy předtím jsem neřídila (někdo třeba na louce), já nikdy, bála jsem se. Nakonec jsem do autoškoly šla a jsem za to ráda. Člověk je pak samostatnější. Ale chápu, že ve větších městech to není potřeba, vystačí si člověk pěšky, na kole nebo MHDéčkem. Zas tak dobrý řidič ale myslím nejsem a do velkých měst si netroufnu...
    Platebním kartám jsem taky moc nefandila, člověk pak o penězích nemá takový přehled. Za covidu jsem si na ně ale zvykla a platila víc kartou, než hotově. Přišlo mi to bezpečnější, než osahávat peníze, ale chápu, že v obchodě se stejně sahá na tolik věcí...
    Na tanečních jsem byla 2x. Mamka říkala, že když už máme šaty, měly bychom je využít :D. Rády jsme se ségrou tancovaly už od mala, takže se nám tam líbilo :). Jen mě nebavilo to čančání a brzké vstávání :D měly jsme je v sobotu dopoledne.
    Alkohol nepiju, max si dám někdy Frisco nebo ochucený Birell (což je stejně nealko :D), jednou za čas Radler. Pivo jsem max ochutnala, v životě nevypila celé. Nechutná mi to, přijde mi to hořké. To samé kafe (promiň, vím, že ho miluješ, ale ještě jsem si k němu nějak nenašla cestu).
    Svatby se mi líbí. Poprvé jsem na ní byla jako družička v šesti letech. Potom strašně dlouho nic až před 2 lety jako fotografka bratrancovi a před rokem sestřenici. Je to hrozně zodpovědná práce, lepší by to bylo jako "normální" host. Sestřeničina svatba byla ještě den po mé maturitě, tak to byl vcelku záhul :D, ale i tak jsem si to užila :)
    Děti mám ráda, takže se jim určitě bránit nebudu, ale ještě je čas :D!
    Počítačové hry mě také nikdy netáhly. Párkrát jsem si je zahrála, ale žádná závislost v tomhle ohledu určitě není. Také jsem měla kluka, který seděl celé dny u PC her a divil se mi, že mám tolik aktivit...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, to je dlouhý komentář!
      Taky jsem nikdy neřídila a jsem pro to exot. :D No, bydlet někde v zapadákově, asi bych to taky viděla jinak. Takto je mi to fuk. Kam potřebuju, dojedu hromadnou dopravou... a taky mám kolem sebe šoféry, že ano! Ještě by mě ostatní chtěli zneužívat jako řidičku abstinentku.
      Tancuju ráda, ale tanenčí jako takové... no, je to strašně načančané jako ta svatba.

      Vymazat
    2. Já jsem si našel cestu ke kávě teprve 2,5 roku zpět. Nyní uvažuju o baristickém kurzu a následně i o pořízení odpovídající mašiny. 😎😂

      Vymazat
  4. V něčem jsem se změnila, v něčem ne, u něčeho to byl přirozený vývoj, u něčeho donucení okolnostmi. V 25 jsem si asi myslela, že se ještě spousta věcí přirozeně změní. To se stalo, ale víc než s věkem to souviselo s událostmi, co mě pak potkaly, díky kterým jsem dospěla víc než maturitou.

    OdpovědětVymazat
  5. Ten postoj ke svatbě docela chápu. Taky mi poměrně velká část svatebních zvyklostí připadá lehce odpudivá, nicméně kdyby ti to přece někdy přišlo k chuti: dá se to udělat i jinak. My jsme na svatbě neměli téměř žádný alkohol, škrtli jsme většinu tradic (rýže, střepy, házení květinou, chomout, únos nevěsty...) a udělali si to přesně takové, jak jsme chtěli. A byla to veliká radost a krása, na kterou dodnes ráda vzpomínám :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Momentálně to vypadá, že svatba jen se svědky mi u ženicha neprojde, takže doufám, že mi vyjde aspoň pěkný kompromis jako době. Téměř žádný alkohol, to se mi moc líbí!

      Vymazat
  6. Zajímavý článek :) S názorem na svatbu souhlasím. Já bych chtěla mini svatbu a úplně mi to stačí :)

    OdpovědětVymazat
  7. Své názory a zvyky taky příliš neměním, to máme společné. Ale možná je to dané tím, že netíhnu k přílišným extrémům na jedné ani druhé straně. Každopádně děti a svatbu chci, řízení auta si nemůžu vynachválit a placení kartou mi přijde skvělé, aspoň nemusím řešit neustálé vybírání. Zato názor na počítačové hry máme stejný! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Našla jsem další super blog, který hodlám číst pravidelně. Díky!:)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.