#bloggerchallenge: Jak jsem si šla v Praze zaběhat

Write about problem you have faced and how it ended, říká výzva. Problémů by bylo dost, ale který vybrat? Neměl by být moc osobní a zároveň by neměl být úplně obyčejný, abyste se při čtení neunudili. Rozhodla jsem se, že po pěti letech připomenu svůj starý příběh o tom, jak jsem si šla v Praze zaběhat a nevzala si klíče. Dobový článek na tomto blogu není, takže se v podstatě ani nebudu opakovat. 

Časoprostor: podzim 2016, Praha (Kobylisy, Stodůlky, metro C a B)
Problém: Zapomenuté klíče 
Historické souvislosti: Pravidelně jsem jezdila na prodloužené víkendy do Prahy, které jsem trávila u tří milých inženýrů. Blížil se běžecký závod, a tak jsem potřebovala trénovat. 
Postavy: Kája (maloměstské trdlo, má v oblibě opouštět byt bez peněz, mobilu a jak se v příběhu ukáže, také bez klíčů), Tom (inženýr, ke kterému měla Kája nejblíž, pracuje ve firmě na opačném konci Prahy, než se nachází jeho bydliště), Hanes (inženýr, Tomův spolubydlící a kolega), Olda (inženýr, spolubydlící)

Děj: Kája přijela ve čtvrtek večer k inženýrům. Ti museli v pátek do práce, ale Káji to nijak nevadilo, Prahu si umí užít i bez nich. Aby mohla libovolně opouštět byt a zase se do něj vracet, půjčil ji Tom své klíče. Kája je nechala položené na stole. Po odchodu inženýrů do práce se chvíli válela v posteli, pak ji napadlo, že by měla jít běhat. Počasí lákalo ven, byla by škoda sedět doma. Snědla jablko, vyčistila si zuby a převlékla se do sportovního. Během příprav myslela na to, že si ze stolu musí vzít klíče

Její myšlenkové pochody přerušil zvuk příchozí sms. Zpráva byla od kamarádky, která se dlouho neozvala, což Káju nesmírně potěšilo a jala se ihned odepisovat. Pak mobil položila a vyrazila ke dveřím. Ledabyle poklepala na kapsu. Ta zacinkala na znamení, že v ní jsou klíče. Kája se obula, vyšla na chodbu, zabouchla a chystala se zamknout. Stričila klíč do zámku. Neseděl. Strčila tam druhý klíč. Ten také neseděl. U třetího klíče Káji došla hrozná věc: Klíče, které drží v ruce, nenáleží pražskému, nýbrž frýdeckému bytu! Ty, které si měla vzít, ležely na stole za dveřmi, skrz které se nemohla dostat...

I ocitla se Kája na ulici bez klíčů, bez peněz, bez telefonu, ve sportovním lehkém oblečení. V kapse měla kartu na frýdecko-místeckou hromadnou dopravu, v žaludku jablko a v hlavě vizi nekonečného potulování kolem domu. Bylo asi půl deváté, inženýrové se měli z práce vrátit nejdříve ve čtyři. 

Po krátkém záchvatu paniky začala Kája jednat racionálně. Vzpomněla si, že kousek od místa, kde se nacházela, bydlí její vzdálená rodina. Paní příbuzná byla na rodičovské dovolené, bylo pravděpodobné, že zrovna bude doma. Po několikátém zazvonění se Kája smířila s faktem, že se příbuzná nachází někde jinde. Bylo třeba vymyslet nový plán. 

Rozhodla se, že zajede do firmy, kde pracuje Tom s Hanesem. Znamenalo to tři čtvrtě hodiny dlouhou napínavou cestu metrem bez jízdenky. Snažila se tvářit nenápadně, aby nepřitahovala pozornost. Uvnitř šílela. Jízdy na černo se bála. Měla ale štěstí, do cílové stanice dorazila bez pokuty! 

Firmu našla rychle. Další úkol byl složitější: sehnat Hanese, od kterého by si půjčila klíče a peníze na cestu zpět. Protože je nervozní z cizích lidí a nerada něco vyřizuje, dlouhou chvíli přešlapovala pár metrů od recepce. Nakonec uznala, že jinak, než oslovením muže v obleku, se do bytu nedostane, a tak sebrala všechnu odvahu a předstoupila před přepážku. 
,,Potřebovala bych zavolat spolubydlícího," pravila. 
,,A jak se jmenuje?" zeptal se recepční. Ke Kájině štěstí byl velice vstřícný a Hanesovi ihned volal. Ten byl chudák celý vyjukaný z toho, že mu zvoní služební telefon. Byl ve firmě krátce a do té doby se mu na něj nikdo neozval. Ještě více ho překvapila informace, že na něj čeká nějaká slečna. 

Když mu Kája řekla, co se stalo, neubránil se smíchu. 
,,Tak to dopadá, když přijede venkovan do Prahy!" komentoval situaci. Pak se vypravil do kanceláře pro klíče a peníze. Kája byla zachráněna. Z cesty s jídenkou měla mnohem lepší pocit. 

Odpoledne se v bytě sešla s Tomem a Oldou. Inženýrové chtěli nakupovat potraviny a dohodli se, že do obchodu půjdou všichni tři společně. 
,,Neměl by tady někdo zůstat, aby otevřel Hanesovi?" dělala si Kája starosti o zbývajícího inženýra. 
,,To není potřeba, budeme zpátky mnohem dříve, než přijede," řekl Olda. A tak doma nikdo nezůstal. Chudák Hanes se vrátil krátce po té, co trojice odešla. Klíče neměl, jelikož je půjčil Káji. Skoro hodinu seděl před domem a čekal, až se ostatní konečně vrátí z obchodu... 

Moje hodnocení: Myslím, že jsem svému problému čelila statečně a že jsem ho zvládla dobře vyřešit. Mrzí mě, že se pak kvůli mě Hanes nemohl dostat domů. Doufám, že už se na mě za to nezlobí. 

Kája


Jakému problému čelili spoluúčastníci výzvy? Přečtěte si i jejich články. 

Komentáře

  1. Myslím, že jsi to zvládla statečně a dopadlo to dobře:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dopadlo. Ale v prvních minutách mi to připadalo jako největší tragédie.

      Vymazat
  2. Tohle je dost vtipná story. Co bez klíčů, ale bez mobilu!

    Chudák Hanes :))

    OdpovědětVymazat
  3. Vždycky se bojím, že si zabouchnu klíče! Naštěstí nám bydlí v bytě 5, takže kdyby se to nedej bože stalo, je velká pravděpodobnost, že doma někdo je, takže mohu zazvonit. Vyřešila jsi to bravurně. Já jela načerno MHD asi 10 minut (propadla mi hodinová jízdenka). Bála jsem se strašně. V každém jsem viděla revizora :D naštěstí to dobře dopadlo. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem na klíče expert. Krátce jsem měla samostatné bydlení a klíče jsem zabouchla rovnou dvakrát. :D Joo, zámečník na mně vydělal...

      Vymazat
  4. Uff, teda, riadny horor, ja som nechtiac vymkla bábätko. Pomýlila som si kľúče, vlastne doteraz netuším, prečo som ho nevzala von so sebou, ale v podstate netuším, či by mi to pomohlo. Na šťastie som mala aspoň mobil a tak muž musel urýchlene z práce, aby nás zachránil. Hrozných pár minút počúvať plačúce bábätko za dverami.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.