O víkendu se konalo soustředění našeho symfonického orchestru, na kterém jsme měli za úkol nacvičit program na blízký jarní koncert. Nejdřív se mi tam vůbec nechtělo, vzpomínala jsem na dřívější soustředění s jinými orchestry a jen při té myšlence mě bolelo celé tělo. Pak jsem si řekla, že bych to mohla brát jako relax od všedních starostí. Nakonec jsem byla z víkendu nadšená. Větší relax jsem dlouho nezažila!
První zkouška byla už v pátek večer, ale jelikož musím své plány přizpůsobovat synovi, odjela jsem až v sobotu ráno. Když jsem dorazila na místo, spoluhráči už pilně cvičili. Sotva jsem se rozehrála, nastala příjemná přestávka. Na celý víkend jsme měli předplacený kávovar s neomezenou spotřebou.
I další hraní rychle uběhlo. Vyfotili jsme se a pak jsme se rozprchli na oběd. Každý si ho řešil po svém, protože nebyl v ceně ubytování. Já jsem měla sbalené sendviče. Protože bylo venku krásně, vypravila jsem se s nimi a s knihou na procházku. Moje trasa vedla po nejfrekventovanější stezce na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. Možná od té doby pár lidem vrtá hlavou blážnivá holka, která mířila na Lysou horu v plátěných balerínách, sukni a svetříku.
Když jsem se vrátila, dostala jsem kartu od svého pokoje. Paráda, měla jsem ho pro sebe. Pro introverta výhra! Zjistila jsem, že hotel se od mého posledního pobytu v roce 2009 dost změnil. Sociální zařízení už není společné pro všechny hosty, nýbrž se nachází na každém pokoji. A všechno je tak nějak hezčí.
Odpolední zkoušky se nesly v podobném duchu jako dopoledne. Vůbec jsem nezažila ten předřený pocit, jako znám z dřívějška. Nehráli jsme ani hodinu a půl v kuse a v pět bylo po všem. Orchestr se rozešel, někteří hráči odjeli, já jsem zapadla na pokoj, abych si užila klid. O přestávkách jsem se sice seznámila s pár novými muzikanty, což je fajn, ale nic se nemá přehánět.
Měla jsem přečtených asi tak sto stran, když mi přestala vyhovovat i samota. Sešla jsem proto dolů se záměrem se chvíli družit. Jak to dopadlo? Den bez vlastního syna jsem trávila v herně s cizími dětmi...
V neděli dopoledne jsme měli zkoušet jiný program s jiným dirigentem. Ten ovšem zůstal ležet doma s covidem. Místo hraní jsme si skladby jen poslechli. Jde o speciální aranžmá písní Tomáše Kočka, zdejšího písničkáře. Myslím, že to bude znít dobře.
Nejtěžším nedělním úkolem nakonec bylo vrátit salon do původního stavu, dát všechny stoly a židle tam, kde původně byly. Pak jsme se rozloučili a jeli domů.
Bolesti celého člověka ani únavy jsem se nedočkala. Spíš jsem se povíkendu cítila odpočatá a plná energie. Vyrazit za hezkého počasí pod hory a uniknout na chvíli od běžných povinností je prospěšné!
P. S. Koncert je 29. 4. v 18:00 a já vás na něj zvu. Jestli to nemáte daleko do Frýdku-Místku, mrkněte na FB událost, a pak si přijeďte poslechnout třeba Smetanův Blaník.
To zní opravdu jako minidovolená :-) to je dobře, že sis odpočinula. Trochu závidím
OdpovědětVymazatTo je skvělé, že sis tak hezky odpočinula :) V dnešní hektické době je to potřeba. Ráda bych na koncert přijela, ale FM mám bohužel hoooodně daleko :D Budu vám držet palce, ať vše dobře dopadne :)
OdpovědětVymazatVida, sezóna soustředění je tu, my ho máme tento víkend :-) A předření jsme teda už po jednom dni až až. A záda mě taky bolí :-D Takže jste dobří, že jste to zvládli takhle lážo plážo :-)
OdpovědětVymazatTřeba poctivě cvičíme doma.
Vymazat(Tak tenhle vtip se mi fakt povedl!)
To zní jako příjemný víkendový relax obohacený o hraní, to je fajn!
OdpovědětVymazatVzpomněla jsem si na svoje taneční soustředění a jak jsem po nich vždy bývala tak unavená, že bych potřebovala další týden dovolenou na lízání ran. :)
Fakt to znie ako minidovolenka :-) Ja som nebola s mojim "mimi" len pár hodín a už som išla zachraňovať cudzieho chlapčeka.
OdpovědětVymazatTy sa nezaprieš, strašne ma tá herňa pobavila! :D
OdpovědětVymazat