Kde má respektující výchova hranice?

S pojmem respektující výchova a jeho různými obměnami se setkávám od chvíle, co jsem poprvé začala studovat pedagogiku. Někteří tento moderní přístup oceňují a doporučují, jiní ho kritizují. Myslím si, že spory o to, zda je respektující přístup k dětem vhodný nebo ne, vznikají proto, že mu lidi nerozumí. 

Co je respektující výchova? 

Moje interpretace. 

O respektující výchově mluvíme tehdy, když rodič není autoritativním vůdcem, ale spíše průvodcem, který dítěti ukazuje, jak to v životě chodí. Respektuje dětská přání a individualitu. Zohledňuje, že je dítě teprve ve vývinu, tudíž od něj nemůžeme očekávat totéž co od dospělých. Rodiče by měli s dětmi jednat férově. Výchova by měla probíhat bez příkazů, zákazů a nesmyslných trestů. O hranicích se komunikuje, je snaha o to, aby je děti nacházely samy. 

Je to zkrátka opak známého "škoda facky, která padne vedle". Cílem je, aby z dětí vyrostli zodpovědní lidé místo cvičených opiček. Klíčový je vztah mezi rodiči a děti, pracuje se na tom, aby byl pozitivní a děti se nebály přijít s jakýmkoli problémem či trápením. 

I respektující výchova má své hranice 

Mnoho lidí si respektující výchovu bohužel vykládá špatně a myslí si, že v ní neexistují hranice. Bez těch by to ovšem nemohlo fungovat! Vždyť i my máme nějaké mantinely, víme, co si můžeme, musíme a nesmíme. Odpadky házíme do koše, na poradách tiše sedíme, zdravíme, když přijdeme do obchodu. 

V první řadě je důležité dbát na zdraví a bezpečnost dítěte. Dále také na pravidla slušného chování. Dítě by mělo být respektováno, zároveň by se mělo učit respektovat ostatní. Třeba vědět, že křičením někoho ruší a pohazováním kamínku na hřišti může někoho zranit. 

Myslím si, že je úplně zbytečné bazírovat na detailech a nesmyslech, které neohrožují něčí bezpečnost či zdraví nebo neobtěžují okolí. Dítě tak získává možnost se svobodně rozhodovat a při tom sledovat, co je ještě vhodné a co už nikoli. Postupně tak přebírá zodpovědnost za své chování. 

Vhodný příklad mě teď nenapadá, s dvouletým chlapcem jsem teprve na začátku. Na mysl mi přichází jen oblékání, syn si určuje sám, co na sebe vezme. Já dbám pouze na to, aby byl oblečen přiměřeně k počasí. Někdy vznikají bláznivé kombinace. 

V představách lidí někdy vypadá respektující výchova jinak. Dítě je v nich šéfem, rodiče se snaží vyhovět každému jeho požadavku. Nedivím se tomu, na sociálních sítích je vidět kde co, a když někdo nemá dost informací, utvoří si mýlnou domněku. Neautoritativní přístup k dětem se kvůli tomu setkává s nezaslouženou kritikou. To mě dost mrzí. Brát dítě jako parťáka je fajn a lze to kombinovat s vymezováním hranic. Odzkoušeno na synovi i na školní třídě. 

Doporučená četba 

Nejvíce informací jsem nasála z knihy Respektovat a být respektován. Četla jsem ji kdysi jako povinně volitelnou četbu v rámci studia. Bylo to hezké čtení, jelikož přesně popisovalo a vysvětlovalo, co se mi honilo hlavou, kdykoli jsem přemýšlela o výchově dětí. Bohatým zdrojem inspirace je blog Nevýchovy.  

Texty v knihách a článcích srovnávám se svými zkušenostmi a úvahami. (Čtěte loňský článek Přátelský vztah s dětmi.) Realita se od ideálů samozřejmě liší, s tím se nedá nic dělat. Výchova je dlouhý složitý proces, jehož výsledkem není jen vychovaný potomek, ale i vychovaný rodič. :-) 

Kája


Komentáře

  1. Nevýchova je mi ohromně sympatická a moc ráda slyším, že tyhle principy jdou dobře aplikovat v praxi. Moc ti fandím! A vzhledem k tomu, že výchova dětí je téma, na které se každý druhý cítí být odborníkem, se těch neshod a mýlek asi jen tak nezbavíme.

    OdpovědětVymazat
  2. Tento přístup mi přijde skvělý! 😎 Jsem zvědavý, jak to budeš hodnotit s odstupem času a jak bude probíhat puberta. 😁

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle je moc krásný článek, Káji. Souhlasím, fandím a jen tiše doufám, že to jednou taky zvládnu.

    OdpovědětVymazat
  4. Nevýchovu sa snažím uplatňovať aj u nás doma. Samozrejme, ideály sú trochu inde ako realita, ale myslím, že sa nám celkom darí vymedziť priestor medzi realitou a benevoletnosťou.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.