#bloggerchallenge: Přátelský vztah s dětmi

Dnešní téma se mi nechce rozpitvávat. Zní: Reveal the relationship you have with your parents. Raději ho pojmu trochu jinak, rozepíšu se obecně o vztazích mezi dětmi a rodiči, potažmo dospělými vůbec. 

Když jsem před pěti lety v rámci plnění studijních povinností četla knihu Respektovat a být respektován, souhlasila jsem téměř s každou myšlenkou, která je v ni zmíněna, přestože jsem do té doby o výchově dětí nijak zvlášť nepřemýšlela. Kniha jakoby reagovala na křivdy a "křivdy" z mého dětství. Na všechny situace, kdy jsem se cítila ze strany dospělých utlačovaná jen proto, že mi je teprve osm.  

Já vím, že to ti dospělí nemysleli špatně. Myslím si ale (a taky jsem si to myslela dříve), že zapomněli na to, že byli kdysi dětmi, a tak děti berou jako podřadné tvory. Řečeno s nadsázkou, samozřejmě. Proč by jinak dávali tolik příkazů a diskuze uzavírali slovy protože jsem to řekl(a)? 

Kniha Respektovat a být respektován nabádá k tomu, abychom děti brali jako rovnocenné partnery a jednali s nimi férově. Tak, jak bychom chtěli, aby s námi jednal někdo jiný. Ze všech sil jsem se tak snažila zacházet s dětmi ve škole, a teď se tak snažím jednat se synem. 

Se třídou mi to vcelku fungovalo. Když jsem něco potřebovala, prosila jsem, je a pak jsem poděkovala. Když jsem něco popletla, přiznala jsem se. Když mi ujely nervy a křičela jsem, omluvila jsem se. Neslo to své ovoce. Přestože se zdálo, že je třída nezkrotná, po pár měsících jsme se společně cítili dobře. 

Jednat s batoletem jako s rovnocenným partnerem dost dobře nejde, ale už se o to nějakou dobu pokouším. Ptám se ho, co potřebuje, a z jeho gest, výrazů a nesrozumitelného mumlání se snažím vyčíst, o co jde. Než někam odejdu, řeknu mu kam a rozloučím se. Vlastně s ním mluvím úplně o všem. Věřím, že mě chápe víc, než by to člověk do ročního dítěte řekl. Pasivní slovní zásobu má zajisté bohatou. 

Chci, aby syn vždycky věděl, jak se cítím a co jsem dělala, když jsme se neviděli. Očekávám, že díky tomu bude upřímný i on ke mne a že náš vztah příliš neutrpí, až se dostane do puberty. Až po sobě bude uklízet, byla bych ráda, aby věděl, proč mi na pořádku záleží a nedělal to jen proto, že co řekne maminka, to platí. A aby si to plnění povinností mohl naplánovat podle sebe, jak mu bude vyhovovat. 

Kromě zmiňované knihy čtu ráda články od Nevýchovy. Malá Kájinka, kterou jsem byla, s nimi jednoznačně souhlasí. Teď je na velké Káji, aby byla co nejlepší matkou a učitelkou.

Kája


Jak se s tématem poprali spoluúčastníci výzvy? 
Přečtěte si i jejich články. 

Komentáře

  1. Úplne s tebou súhlasím. Býva to častý problém, že rodičia vnímajú deti ako podradné. U mňa to bolo rôzne. Mama ma nikdy nevnímala ako podradnú. Práve naopak. Ale zvyšok rodiny ma tak vnímal. U niektorých sa to zmenilo keď som sa dostala do veku dvadsiatich rokov, u niektorých to trvá dodnes.

    OdpovědětVymazat
  2. Amen. PS: Milujem Nevýchovu a práve počúvam ich dnešný webinár o súrodencoch. Tam sa často nachádzam zase ja.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu