Nástup do školky je těžší pro rodiče

Nástup do školky je pro dítě náročné, ale pro rodiče je to ještě těžší. Aspoň v mém případě to tak bylo. Syn před měsícem nastoupil do miniškolky s Montessori pedagogikou. Chodí tam dvakrát týdně a zdá se, že rád. Za to já pořád bojuju s tím, že jsem krutá ženská, která své dítě jen tak odložila. 

Největší odborníci na děti jsou ti, kteří žádné nemají.
Když jsem byla ještě mladá, připadalo mi kruté posílat do instituce děti mladší tří let. Postupně jsem negativní názor zúžila na dvouleté děti v klasické  školce, kde je velký kolektiv a náročný program. 

Když měl syn necelý rok, pátrala jsem po batolecích programech a narazila na miniškolku, která je součástí mateřské školy s Montessori pedagogikou. Miniškolka je určena dvouletým dětem. Je jim přizpůsobeno prostředí i režim dne.  

V prostorách školky probíhají kurzy hudební školy Yamahy. Kdo mě sleduje, ví, že jsme do nich začali před rokem chodit. Socializovali jsme se s ostatními rodiči a dětmi a seznamovali se se školkou. Já jsem pomalu přicházela na chuť Montessori přístupu a sledovala, jak synáčkovi prospívá kolektiv. Napadlo mě, že by mohl další rok chodit do miniškolky.

Výhody: 

• Ve školce udělá synáček větší pokroky než doma. Třeba se i rozmluví!
• Získám čas se věnovat se škole a práci. 
• Zatím bude chodit dvakrát týdně. Až bude muset chodit každý den, nebude to pro něj takový šok, jako kdyby byl do té doby pořád se mnou. 
• Podobně potrénuje i imunitu. 

V srpnu se synáček dvakrát chvilku adaptoval, od září chodí dvakrát týdně, pokud zrovna nemá rýmu nebo není státní svátek. Ze začátku chodil domů hned po obědě, teď ve školce i spí. Je to tak lepší pro jeho režim. Když jsem se objevila před odpočinkem, rozdováděl se a usínal až kolem čtyř, což je dost pozdě.

Nástup zvládl perfektně. Krize přišla druhý týden, jednou nechtěl vejít do třídy, podruhé dokonce plakal. Nedalo mi to a zůstala jsem za dveřmi poslouchat. Za chviličku bylo ticho. Synáček asi těžce nesl loučení, brzo se nechal zlákat na autíčka. Teď tam chodí rád. V šatně si vyžádá plyšáka na spaní a utíká do třídy. 

Já jsem to nesla a stále ještě nesu hůř. Už v červnu na informační schůzce jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela. První týden v září jsem měla chuť se vrátit do třídy a synka si odnést domů. Z nejhoršího už jsem naštěstí venku. Snažím se být klidná, abych synka nestresovala, a pořád se utěšuju, že je to jen dvakrát týdně. 

Školková docházka nese své ovoce. Chlapec se náhle rozmluvil. Ještě v létě vůbec neměl potřebu opakovat slova, teď říká kde co. O Vánocích z něj bude parádní kecka. Také jsem si všimla toho, že začal komunikovat s dětmi. Dokonce vzal na milost i nočník, ale tato disciplína mu dá asi ještě zabrat. 

Kája