Nástup do školky je těžší pro rodiče

Nástup do školky je pro dítě náročné, ale pro rodiče je to ještě těžší. Aspoň v mém případě to tak bylo. Syn před měsícem nastoupil do miniškolky s Montessori pedagogikou. Chodí tam dvakrát týdně a zdá se, že rád. Za to já pořád bojuju s tím, že jsem krutá ženská, která své dítě jen tak odložila. 


Největší odborníci na děti jsou ti, kteří žádné nemají.
Když jsem byla ještě mladá, připadalo mi kruté posílat do instituce děti mladší tří let. Postupně jsem negativní názor zúžila na dvouleté děti v klasické  školce, kde je velký kolektiv a náročný program. 

Když měl syn necelý rok, pátrala jsem po batolecích programech a narazila na miniškolku, která je součástí mateřské školy s Montessori pedagogikou. Miniškolka je určena dvouletým dětem. Je jim přizpůsobeno prostředí i režim dne.  

V prostorách školky probíhají kurzy hudební školy Yamahy. Kdo mě sleduje, ví, že jsme do nich začali před rokem chodit. Socializovali jsme se s ostatními rodiči a dětmi a seznamovali se se školkou. Já jsem pomalu přicházela na chuť Montessori přístupu a sledovala, jak synáčkovi prospívá kolektiv. Napadlo mě, že by mohl další rok chodit do miniškolky.

Výhody: 

  • Ve školce udělá synáček větší pokroky než doma. Třeba se i rozmluví!
  • Získám čas se věnovat se škole a práci. 
  • Zatím bude chodit dvakrát týdně. Až bude muset chodit každý den, nebude to pro něj takový šok, jako kdyby byl do té doby pořád se mnou. 
  • Podobně potrénuje i imunitu. 
V srpnu se synáček dvakrát chvilku adaptoval, od září chodí dvakrát týdně, pokud zrovna nemá rýmu nebo není státní svátek. Ze začátku chodil domů hned po obědě, teď ve školce i spí. Je to tak lepší pro jeho režim. Když jsem se objevila před odpočinkem, rozdováděl se a usínal až kolem čtyř, což je dost pozdě.

Nástup zvládl perfektně. Krize přišla druhý týden, jednou nechtěl vejít do třídy, podruhé dokonce plakal. Nedalo mi to a zůstala jsem za dveřmi poslouchat. Za chviličku bylo ticho. Synáček asi těžce nesl loučení, brzo se nechal zlákat na autíčka. Teď tam chodí rád. V šatně si vyžádá plyšáka na spaní a utíká do třídy

Já jsem to nesla a stále ještě nesu hůř. Už v červnu na informační schůzce jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela. První týden v září jsem měla chuť se vrátit do třídy a synka si odnést domů. Z nejhoršího už jsem naštěstí venku. Snažím se být klidná, abych synka nestresovala, a pořád se utěšuju, že je to jen dvakrát týdně. 

Školková docházka nese své ovoce. Chlapec se náhle rozmluvil. Ještě v létě vůbec neměl potřebu opakovat slova, teď říká kde co. O Vánocích z něj bude parádní kecka. Také jsem si všimla toho, že začal komunikovat s dětmi. Dokonce vzal na milost i nočník, ale tato disciplína mu dá asi ještě zabrat. 

Kája

Komentáře

  1. Náš Kulíšek se rozmluvil i bez školky. Vypadá to, že v tomhle věku občas dělají skokové pokroky. Když to vyhovuje Tobě i jemu, tak proč si dělat výčitky. Aspoň stíháš i jiné věci, třeba studovat. A malý si postupně zvyká.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, že by to šlo i bez školky, ale určitě měla velký vliv. A hrozně mě baví, jak teď papouškuje.

      Vymazat
  2. V tomhle ti to atmosféra v české společnosti dělá ohromně těžké. Zatímco tady v Austrálii je naprosto běžné, že třeba už roční děti jdou do tzv. day care a rodič, který se do té doby o dítě staral, se vrací minimálně částečně do práce, u nás je pořád hodně zažitý přístup, že dítě do tří let má být s mámou doma. Ale přitom to vůbec není přirozený model (čímž se většinou obhájci ohánějí) - normální je, že dítě je v kontaktu s mladšími i staršími dětmi, od starších se přirozeně učí a v kontaktu s mladšími se zase učí empatii... takže chápu, že je to těžké, ale výčitky opravdu nejsou třeba!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi jo. Taky je problém, že je zařízení pro batolata málo a je v nich drahé "školné".
      A máš pravdu, dítě doma jen s rodiči není přirozený stav, dřív se o děti starala široká rodina a dětí bylo víc.

      Vymazat
  3. Myslím, že hlavně záleží na dítěti, jaké je. Extrovertní tam bude šťastné, introvertní trpět. Takže pokud se tam dítěti líbí, není proč mít výčitky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč by mělo introvertní dítě trpět? Synáček je introvert po mamince, líbí se mu tam, a já jsem školku milovala taky.

      Vymazat
    2. Jsem také introvert a školka pro mě byla utrpení. Nucení do kolektivních her apod. bylo pro mě hrozné.

      Vymazat
    3. No jo, ale neplatí to o introvertech obecně.
      Introvert si může vytvořit svůj vlastní svět a cítit se dobře i mezi lidmi. Vlastně se chodím do společnosti bavit úplně jiným způsobem než jiní. Pozoruju, přemýšlím, ale nemluvím, a mnohdy mě ani úplně nezajímá, co se zrovna probírá.
      Naopak kdejaké extrovertní dítě by mohlo mít s nástupem do školky problém.

      Kája

      Vymazat
  4. Tenhle přístup je mi velmi blízký. Ráda bych se vrátila do práce dříve než ve 3-4 letech věku dítěte (protože ne každého tříleťáka do školky opravdu vezmou). Nedokážu si představit mít dvě tři děti za sebou a být doma třeba 10 let, vždyť to už se pak ani není kam vracet. Miniškolka, jakmile je dítko připravené, péče širší rodiny a částečný úvazek mi přijdou jako dobrý kompromis.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Být doma 10 let, brrr,
      Na druhou stranu by se mi nechtělo jít po mateřské třeba na dva roky do práce a pak znovu zůstávat doma s dalším dítětem. Chtěla bych to spojit.
      Tak uvidíme.

      Vymazat
    2. Jasně, tak když na mateřské studuješ, je to jiná situace. Já si třeba nedokážu představit, že bych tak dlouhou dobu neřešila nic než děti. Myslím, že částečný úvazek, práce nebo jiná forma vzdělávání jsou potřeba, aby hlava úplně nevypadla ze cviku.

      Vymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.