Utekla jsem z orchestru, snad neuteču znovu

Není to tak dávno, co jsem se přiznala k tomu, že jsem před pár lety naletěla podvodníkovi a přišla o 16 000 Kč. Říkala jsem si, že bych se mohla přiznat k dalšímu životnímu omylu, tentokrát ne drahém, spíše ostudném. Před čtyřmi lety jsem z ničeho nic utekla ze symfonického orchestru. 


V roce 2017 jsem se přestěhovala do Prahy. V září jsem začala hrát v amaterském symfonickém orchestru. První sezonu jsem zvládla celkem dobře. Ne zrovna levou zadní a určitě jsem hrou nevynikala, ale šlo to. 

Po prázdninách jsem se bohužel nedokázala dostat zpátky k pilnému cvičení. Týdny plynuly, koncert se blížil a já jsem zjišťovala, že nejsem ani zdaleka připravená tak, jak bych měla. Krátce před koncertem se konaly intenzivní víkendové zkoušky. Zírala jsem do not a sem tam kostrbatě zahrála. Měla jsem pocit, že na mne dechaři během pauz zírají a jsou naštvaní, že to tělesu kazím. 

Po celém dni jsem z toho byla tak zničená, že jsem se rozhodla, že už nikdy nepřijdu. 
Jo, přesně tak. 
Na nedělní zkoušku jsem nedorazila. Nebyla jsem na generálce, na koncertě, nikde. Vyhodila jsem si z přátel na FB těch pár muzikantů, co jsem tam měla, zablokovala jsem si číslo člověka, který orchestru velel. 

Mohla jsem říct, že se necítím na koncert a později se vrátit. Mohla. 
Já jsem radši dělala, že neexistuju. 

Lojzo, Anežko, Niko, Radko, promiňte mi to. Byla to pro mne příšli náročná situace. 
Radši utíkám, než bojuju. 

A je to fakt děs, když víte, jak něco udělat (lépe), ale nedokážete to. 


Nyní zažívám něco podobného!

Na podzimním koncertě zazněly Slovanské tance. Melodie prvních houslí jsou hodně vysoko. Tak vysoko, že ty noty nejsem schopna ani přečíst, natož zahrát. Potřebovala bych mnohem víc času (i odhodlání), abych to dokázala za tři měsíce nacvičit. 

Měsíc před koncertem jsem luštění not vzdala. Opět jsem neměla sílu na to, abych přišla a řekla to. Týdny plynuly a já pořád nic. I odeslání e-mailu mi trvalo. Čím víc jsem to odkládala, tím to pro mne bylo těžší. Napadalo mě, že to udělám stejně jako kdysi, jenomže to by asi moc neklaplo, protože zkoušky probíhají pět minut od mého bydliště. Určitě bych brzo někoho potkala. 

Nakonec jsem napsala.
Zatím jsem neměla odvahu si přečíst odpověď. (Po sepsání článku ano! Terapie sdílením pomohla.) 
Přijít na zkoušku bude ještě těžší.  

Je to vážný psychosociální problém?
Snažím se tomu porozumět. Moje obavy nejspíš pramení z chování spolužáků. Ujišťuju sama sebe, že v reálu nebude návrat vypadat tak, jak ho vidím v hlavě. Vykřičení do světa (ehm, na blog) mi dodává sílu. Jestli budu před zkouškou panikařit, přečtu si svůj text znovu. 


Držte mi palce, ráda bych si zahrála Českou mši vánoční! 

(A ta je lehká. Stačí sbalit housle a přijít. Asi to pojmu jako jakýsi výcvik.) 

Kája

Komentáře

  1. Jako člověk, který po několika orchestrech strávil už tak patnáct let (ježkovy oči!) bych tě chtěla uklidnit: vynechat sem tam nějakou sezónu z nejrůznějších důvodů, včetně těch tvých, je naprosto běžná praxe, a když se vrátíš, všichni z toho určitě budou mít radost. Daleko horší jsou lidi, kteří tuhle sebereflexi nemají, přijdou na pár zkoušek a pak se derou na koncert, i když to očividně nedávají. Na ty se všichni mračí a přejí si, aby už nikdy nepřišli. Takhle hlavu vzhůru, jistě tě tam všichni zase moc rádi uvidí :-)
    PS: Jo, Dvořák je pro prim pekelně vysoko!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V odpovědi na e-mail byla patrná kritika toho, jak jsem se zachovala (pozdní reakce, neúčast na zkouškách před koncertem), ale rovnou i pozvání na první zkoušku Rybovky a další hraní v orchestru. Hrozně mě to uklidnilo!
      Díky za komentář a povzbuzení.

      Vymazat
  2. Jsme jenom lidi a někdy se takto zachováme. Ze strachu, z pocitu, který uvnitř sebe máme. Já tě plně chápu, protože moc dobře vím, že bych byla schopna se někdy takto zachovat. Někdy zapomenu na to, že kdyby člověk řekl své pocity na rovinu, bylo by to možná i jednodušší. A myslím, že máte ve sboru rozumné lidi, kteří tvou situaci zpětně určitě pochopili. A já ti držím palce, aby ti Česká mše vánoční vyšla. Bude to krásné a užiješ si to ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za povzbuzení.
      Nejsem na sebe za ty útěky pyšná, ale když o nich dokážu uvažovat, asi na tom nejsem tak marně. Jsem odhodlaná se vrátit, i když se na první zkoušce asi budu červenat.

      Vymazat
  3. Na zkoušce mě nesnědli, hurá!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.