Jak jsem zkazila exekuci

Chtěla bych s vámi sdílet nedávný příběh o tom, jak jsem sebe, respektive svého syna, připravila o tisíce korun. Exekučně jsem vymáhala dlužné výživné. Proces je úspěšně dokončen, ale peníze nemáme. Stalo se nešťastnou shodou okolností, nedostatkem informací. 


Nechci blog plevelit problémy s otcem svého dítěte, berte jako holý fakt, že spolu nejsme a že byla loni na jaře stanovena výše dlužného výživného. Šlo o polovinu původně vypočítané částky. 

Dlužné výživné měl uhradit do tří dnů od vydání rozsudku. I když jsem mu to několikrát připomněla, po dvou měsících jsem peníze stále neměla.  A tak jsem podala návrh na exekuci. 

Bylo to jednoduché, vyplnila jsem několik papírů, pořídila úředně ověřenou kopii rozsudku, a pak už jsem to nechala na právnících, kteří mi byli přiděleni. Platila jsem pouze na Czech pointu a v knihovně za tisk dokumentů. 

Otec mi z ničeho nic poslal celou dluženou částku a žádal mě, abych exekuci zrušila. Chtěl se tak vyhnout exekučnímu poplatku. Zrušení ovšem nebylo možné. Otec pochopil, že se nedá nic dělat a hodlal svůj dluh splatit. Výživné i poplatek chtěl poslat na účet uvedený v dopise o exekuci.  Aby tak mohl učinit, potřeboval dostat zpátky peníze, které mi poslal. 

Cítila jsem se bezradná. Přidělená advokátní kancelář nekomunikovala. Bála jsem se, že vracení peněz otci bude chyba, ale zároveň mi připadalo, že nemám nárok si je nechávat. Postup pana otce se mi zdál logický, a tak jsem nakonec udělala, co chtěl. V tu chvíli nějak zlobilo internetové bankovnictví. Měla jsem to brát jako znamení.

Nedlouho poté jsem byla informována, že byla exekuce úspěšně dokončena. Očekávala jsem vymáhanou částku, ale na účtu stále nic nepřibývalo. Po měsíci mi došla trpělivost a poslala jsem advokátovi dotaz. 

Dozvěděla jsem se, že nic nedostanu. 
Když jsem dlužnou částku dostala na účet, informovala jsem o tom exekuční soud. Podle instrukcí jsem měla hlásit každou přijatou částku. Netušila jsem, jakou to má váhu. Jeden můj e-mail stačil, aby byla exekuce oficiálně ukončena. Dotazy advokátní kanceláři zmizely v propadlišti dějin. 

Nevím, jestli otec věděl, jak se věci mají a byl to z jeho strany podvod, nebo částku skutečně uhradil celou. Pokud ano, naúčtovali mu jenom poplatky a zbytek mu vrátili. 

Chyba je na mé straně, buď jsem neměla příchozí platbu hlásit exekutorovi, nebo jsem si ji měla nechat. Bohužel to vím až teď. Když to bylo aktuální, nic jsem netušila. Škoda, že AK nekomunikovala. Otec se k řešení samozřejmě nemá a mi nezbývá, než se pustit do dalšího sporu... případně to hodit za hlavu, nicméně tím otce nechala znovu zvítězit. 

A to nechci. Obzvlášť poté, co mě dřív dotlačil k zastavení trestního stíhání... 


Vezměte si z toho poučení a buďte opatrní. 


Kája

Komentáře

  1. Plevelení blogu problémy s otcem dítěte svým způsobem není na škodu, člověk se aspoň dozví, jak se lidé mohou chovat, jak uvažují a na co si dávat pozor, pokud se s takovým typem člověka dosud nesetkali a třeba v budoucnu setkají. Je to svým způsobem poučné. S těmi penězi mě to mrzí, snad to dopadne ve tvůj prospěch. Netušila jsem, jak takový proces probíhá, vidím, že asi celkem složitě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráda bych o tom psala.
      Zatím mi to tady nijak nesedělo.
      Přemýšlím, že založím nějaký jiný blog. Jenomže tady to aspoň lidi znají, tak nevím.

      Když už jsem si tím procesem prošla, nepřipadá mi složitý. Vím přesně, v čem jsem udělala chybu. Pro lajka je to ale dost nepřehledné. Škoda, že se mnou lépe nekomunikovali právnici.

      Vymazat
  2. No teda, to jsou radosti... Tak přeju hlavně pevný nervy. Ať už půjdeš do kterékoli varianty.

    OdpovědětVymazat
  3. Někdy to vypadá, že když se člověk s někým soudí, tak je na tom pak skoro hůř, než předtím. Každopádně to přeji pevné nervy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Říkám si, že jsem se rovnou měla obrátit na "svoji" právničku, sice bych to neměla zadarmo, ale věděla bych přesně, co mám dělat a dopadlo by to dobře.

      Vymazat
  4. Držím palce, ať vše dobře dopadne. Máš můj obdiv, že i tento příběh sdílíš. Přitom je to tak důležité a lidí, co se s podobnými legislativními úskalími potýkají, je tolik... Já bych se zachovala úplně stejně.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to by mě ani nenapadlo, že exekuce se může proti člověku takto obrátit...

    OdpovědětVymazat
  6. To ma veľmi mrzí :-( Sama neviem ako by som sa v takomto prípade zachovala, ale asi podobne ako Ty. Prišlo by mi to tak nejako asi správne aspoň podľa Tvojho opisu a môjho svedomia, že to nie je správny postup už aspoň do prípadného budúcna budem vedieť, aj keď dúfam, že až takýmto ťahaniciam sa vyhnem, ale človek nikdy nevie.
    Čo tak čítam príbehy oddelených rodičov, tak niekedy je to fakt až k nevíře, čo sú si ľudia v mene dieťaťa schopní urobiť a niekedy aj nechápem sudcov, že to nevidia, ako veľmi to danému dieťaťu/deťom ubližuje, ale to už je iná kapitola.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.