Nejsem v tom sama, že ne? Pracovní pohovor proběhne přesně podle představ, zdá se, že jste s protistranou na stejné vlně. Pak si podáte ruce, oni vám slíbí, že se do týdne ozvou. Jenže nikde nic, ticho po pěšině. Na mobil vám zavolají jen rodiče, aby zjistili, jak se máte, a do e-mailu chodí samé reklamy. Pár týdnů trvá, než pochopíte, že vás do zaměstnání neberou a neobtěžovali se vám dát vědět.
Poprvé jsem se s tímto jednáním setkala v devatenácti, když jsem si hledala první zaměstnání. Na školství jsem neměla odvahu, ale inzerátu od instituce, která dohazovala doučování, jsem nemohla odolat. Nevím, jestli jsem z objektivního hlediska zazářila, ale vydala jsem ze sebe maximum a zdálo se mi, že jsem ženy na druhé straně stolu zaujala.
„Příští týden se vám ozveme," řekly, když se loučily. Bohužel jsem jim nestála za jedinou větu. Trvalo dlouho, než jsem vzdala poslední kousek naděje. Další dva roky jsem pak strávila v 5D kině, kam mě vzali bez delšího přemýšlení.U pohovoru jsem se setkala se zástupkyni. Údajně jsem se jí líbila. Později mě zvala, abych přijela znovu a setkala se i s ředitelkou. Prodloužila jsem si kvůli ní pobyt v Praze a ve smluvený čas jsem přijela na místo. Ředitelka ovšem ne. Dozvěděla jsem se to až na vrátnici. Znechucená jsem odjela domů.
Následovala odmlka. Zástupkyně volala, až když jsem hovor přestala očekávat.
„Nakonec jsme si místo vás vybrali jinou paní učitelku. Má vystudovanou školu, musíme ji dát přednost."
„Hlásila jsem se do družiny," připomněla jsem.
„No jo, ale studujete první stupeň, takže byste měla učit. Určitě si najdete práci jinde, učitelů je v Praze málo. My ale musíme vzít paní učitelku s kvalifikací."
Nechtějte po mně, abych vám to vysvětlovala!
Hledání copywritingových zákazek je také složitá. V poslední době protistrana dvakrát úplně zazdila. V obou případech to začalo stejně. Napište pro nás něco na zkoušku, potom se domluvíme, zda budeme spolupracovat dál. Poslala jsem zkušební testy, přidala k nim fakturu... a pak napjatě čekala na zpětnou vazbu.
V prvním případě jsem se po několika upomínkách dočkala proplacení faktury. Bez jediného slova. Druhý případ je čerstvý, zatím čekám, co se bude dít. Faktura je pár dní po splatnosti. Se spoluprací jsem se dávno rozloučila, nicméně tu tisícovku bych brala. Zkusím se příští týden připomenout.
Jsem na tom v podstatě stejně, jako když se nikdo neozval po pohovoru.
Nicméně je to pro mne aspoň poučení, snažím se lépe a lépe komunikovat...
Kája
Ano, taky mám podobné zkušenosti. Ale spíš takové, že se nikdo neozve a inzerát je zveřejněný dál. Nejčastěji se mi však stalo, že když mě nechtěli po osobním pohovoru prvního kola, tak se ozvali třeba až za měsíc...
OdpovědětVymazatAno, shánění práce je jednoznačně jedna z nejmíň příjemných zkušeností, co mám. Nespravedlivé, neprůhledné, neférové. Ale někteří vědět dávají, i když tě odmítnou. Ale je jich zoufale málo.
OdpovědětVymazatPotvrzuji, ozývají se jen pokud mají zájem. Někdy taky až po měsíci i více, kdy už člověk dávno odsouhlasí jinou pozici v jiné firmě, a pak se tváří hrozně překvapeně. "Aha, my jsme vám slíbili, že se ozveme za týden?" Klišé náborářů.
OdpovědětVymazatSnad ti to, soudě podle nejnovějšího článku, nakonec někde klaplo a budeš na škole spokojená. Moc bych ti to přála!
Keď som si prečítala nadpis, spomenula som si na svoje posledné neprijatie. To sa uráčili mi napísať, že uprednostnili inú kandidátku. Mala som na danú pozíciu dokonca odporúčanie, takže som si tak na 80% bola istá, že je to v suchu a veľmi som si to miesto priala, v podstate som kvôli tomu odišla z predošlej práce, tak som si poplakal u zubára, na šťastie si tam všetci mysleli, že ma tak hrozne bolí zub (nebolel).
OdpovědětVymazatVäčšinou však nepríde žiadna odpoveď. Takže už sa "teším" až na toto nabehnem čoskoro znova.