Dobrou noc, synku

U příležitosti spolupráce s e-shopem DreamLUX vám povím o večerních rituálech svého synáčka. Zaměřím se především na éru po odstavu, ale řeč bude i o tom, jak to měl se spánkem dříve. Spoiler: Postýlku měl na ozdobu. Do komentářů mi můžete napsat, co děláte před usnutím vy nebo vaše děti. 

Etapa 1.: Budík ve tři hodiny 

Denní spánek měl synáček mizerný. Usínal téměř výhradně v šátku. Do postýlky se nenechal odložit ani na pár vteřin. Noční spánek by mi ovšem mohly jiné maminky závidět. Vstávala jsem jen jednou za noc. Ve tři. Synek byl přesný jak švýcarské hodinky! 

Usnul po kojení mezi půl devátou až devátou. Bez vyrušení se nechal přenést do postýlky. Ve tři jsem ho podle potřeby přebalila, pak jsem ho hodila do postele, nabídla mu kojení... a většinou jsme spolu znovu usnuli. Druhou polovinu noci obvykle trávil synáček se mnou v posteli. 

Etapa 2.: Kojíme, kojíme, kojíme... 

Přibližně v půl roce začaly noční budíky přibývat. Probuzená jsem byla i pětkrát za noc, naštěstí vždycky stačilo jen krátce kojit. Bylo to vyčerpávající! Postýlku jsme přestali používat, nemělo smysl do ní synka dávat. Beztak se ani nedal přenést bez probuzení.  

Situace se mírně zlepšila po přestěhování do nového bytu. Synáček měl rok a půl a začal spát ve svém pokojíčku. Budíků bylo méně, když jsme do sebe během spánku nevráželi.

Syn má v pokojíčku klasickou velkou postel, ne příliš vysokou, takže se mu do ní od začátku dobře lezlo. Aby nepadal, má přes polovinu postele dřevěnou zábranu. Pod hlavou má placatý polštář, přikrývá se dětskou peřinou. Na tu má dva povlaky, jeden se slony, druhý s lesními zvířátky. Oba dostal hned, jak se narodil. Prostěradlo má z DreamLUX.cz. 

Etapa 3.: Odstav, knížky, vyspání! 

V době stěhování se syn kojil jen na usnutí a v noci. Brzy jsem dospěla k závěru, že je na čase s tím přestat úplně. (Obhajovat se tady nechci, berte to tak, jak to je.) Jak ale přimět dítě ke spánku, když bylo dosud zvyklé usínat u mléka? Přišel knižní rituál! 

Zavedení nových zvyků bylo jednodušší, než jsem čekala. Zpočátku byl u usínání manžel, ale již po týdnu jsme to se synem zvládli sami. Na mléko si vůbec nevzpomněl. 

A co je nejlepší? Zmizely noční budíky! 

Cesta do postele začíná úklidem hraček. Někdy jde o extrémně náročnou disciplínu, jsme ovšem vytrvalí a společnými silami ji vždycky zvládneme. Pak přicházejí na řadu knížky. Poslední dobou čteme jednu příběhovou, kdy syn asi pět minut naslouchá, a jednu až dvě naučné. 

• Naší oblíbenou edicí je Už vím proč. Brzy o ni napíšu více! 

Po knížkách zkontroluji, že má syn v pokojíčku dost vody, řekneme dobrou noc manželovi a Elišce a zhasneme. Dříve jsem zpívala, ale postupně syn ztratil o písničky zájem. Za to pokaždé musíme otočit polštář. Význam této tradice mi dosud nebyl objasněn. Když je chlapec hodně unavený, pomazlí se a usne, jindy si chvilku povídáme o tom, co jsme celý den dělali. 

Kolem deváté (tak, jako v 1. etapě) mi začíná osobní volno. 

Vstáváme přibližně v šest. 

Před rokem mě budilo hlasité: ňam, ňam, ňam! Teď mě budí: Chci papat jogurt! 

Brzy poté, co jsem přestala kojit, jsem pocítila příval energie. 

Spánek prostě potřebujeme! 

A tak neponocujte a spěte. Dobrou noc! 

Kája