Přeřeky přepracované učitelky

Po dlouhé době, krátce, ale věřím, že vás pobavím. Chci se s vámi podělit o pár svých přeřeků z poslední doby. Jsem přepracovaná? Je to možné, ale perlím celý život, takže jestli za to může můj nabitý program, pak jen částečně. 

Dítě? Pes? Kdo dělá ten hluk? 

Poprvé jsem učila v roce 2017. Do té doby jsem byla zvyklá na hluk reagovat ,,Fíku!" nebo ,,Neštěkej!". Ano, podle našeho psa. Stejně automaticky reagovala, když dělala hluk moje 2.A... 

Svoji fenku Elišku jsem pak také oslovovala Fíku, zatímco cupovala pod postelí krabice nebo hrabala hladově u misky. Vzhledem k tomu, že na mne rozdíl od Fíka bydlela, jsem si na její jméno zvykla. Takže své další třídě, 3.C, jsem už neříkala Fíku, nýbrž Eliško. 

Nyní mnohem častěji než Elišku oslovuju syna, takže ve snaze uklidnit svou aktuální třídu vyslovuju synáčkovo jméno. Stejnou domáckou verzi má i jeden z žáků, takže vypadám, že napomínám jen jeho. (Musím ale přiznat, že mi u prvňáčků ujel i povel neštěkej.) 

Abych téma hluku uzavřela, musím poznamenat, že divokému synáčkovi jsem řekla důrazné: Děti! Musím si dát pozor, abych tak na něj nevolala třeba na hřišti a nevypadala, že si chci přivlastnit více přítomných. I když je možné, že skutečně budu organizovat i jiné děti. Učitelský autopilot. Dneska jsem zastavovala běžícího kluka u vstupu do bazénu... 

Zkoušení u tabule? Pche, na zastávce! 

Matematika. Děti chodí zapisovat výsledky na tabuli. 
,,Pepo, pojď na zastávku!" říkám z ničeho nic. ,,Co? Proč na zastávku?" ptám se hned sama sebe. 

Ten den jsme už tabuli neřekli jinak než zastávka. 

Vysvědčení slavíme v hospodě 

Poslední den prvního pololetí jsme měli parádni program. Jeli jsme do Ostravy do kina! Vybírala jsem peníze na vstup a na autobus. Převzetí jsem každému potvrzovala do notýsku. 

,,Převzala jsem 200 Kč na pivo," zapsala jsem. 

Naštěstí jsem toho hned všimla. Před použitím bělítka jsem pivo poctivě začmárala, aby nešlo přečíst z druhé strany nebo po seškrábání bílé pásky. 

Rodiče by se asi pěkně divili. Beru snad děti do hospody? 

(Tak. A teďjsem se napráskala. Hlásím, že jsme skutečně byli v kině. A na pivo pořádně nechodím ani ve svém volném čase, takže vůbec nevím, co mi to přišlo na mysl.)

Vyznamenávám se i doma 

Synáček zatoužil před usnutím po jídle. Bylo pozdě, večeři měl velkou. 
,,Dneska jsi toho snědl už hodně. Počkej na jaro." 
Vyslovila jsem to v lednu, ale nebojte, synek nehladoví. Dala jsem mu jídlo, jen co se ráno probudil. 

A na závěr: Pračka začala ždímat. Zvoní! zařičela jsem, abych dala rodinným příslušníkům najevo, že za chvíli budeme vytahovat sušák a věšet vypran prádlo. 

Kája