Vzpomněla jsem si na jednu náročnou situaci z roku 2014 a napadlo mě, že bych ji mohla znovu převyprávět na blogu. Bylo mi osmnáct, rodiče poprvé odjeli na dovolenou a nedomluvili nám dozor, a já jsem hned první den čelila velkým problémům. Rozbil se nám zámek ve dveřích! Musela jsem se proměnit v ultra zodpovědnou dospělou a situaci nějak vyřešit, abychom se sestrou, psem a jejím přítelem nemuseli nocovat na ulici.
Vracela jsem se autobusem z výletu, když mi začal zvonit telefon. Sestra! Sdělila mi znepokojivou věc. Sedí s přítelem na schodech, protože se nemůžou dostat do bytu! Mám rychle přijít.
Hlavou mi proletěla myšlenka, že zapomněli klíče. To mi bohužel bylo vyvraceno. Do bytu
se nemohli dostat proto, že se rozbil zámek. Nevím, co přesně s ním bylo. Podle zámečníka dosloužil, protože byl opotřebovaný. Dveře byly nedobytné.
Škoda, že to nebyly jen zapomenuté klíče. Já je v kapse měla, takže řešení by bylo snadné. Takhle mě čekala složité vyřizování. Bylo mi osmnáct a půl, sestře necelých šestnáct. Když se něco pokazilo, řešili to vždycky rodiče. Jenomže ti zrovna byli někde v horách a vrátit se domů hodlali vrátit až za tři dny! Shodly jsme se, že jim nezavoláme. Nebudeme jim kazit dovolenou. A hlavně na sobě nenecháme znát, že ještě nejsme tak samostatné, jak o sobě tvrdíme, to dá rozum! Který adolescent by to dopustil?
S vysokou hladinou adrenalinu googlovala zámečníky, obvolávala je a vysvětlovala, co se nám přihodilo. Při tom jsem usilovně vyháněla z hlavy katastrofické scénáře o noci na chodbě nebo
na ulici. Možná vás napadá, že jsme mohli spát u sestřina přítele. Stačilo málo a skutečně bychom mohly, jenomže jeho byt byl stejně nedobytný jako náš. Klíče nechal u nás.
Za nedobytným zámkem se nacházela taky kuchyň plná jídla a granule. Večeřeli jsme piškoty
z večerky a zapíjeli je balenou vodou. Úžasný způsob, jak trávit sobotní večer!
Osmnáctiletá Kája
S obvoláváním jsem začala o půl sedmé. Před devátou jsme konečně byli doma. Zámečník nás dostal dovnitř, ale problém se tím vyřešil jen částečně. Poškozený zámek bylo třeba vyměnit, což muselo počkat do rána. Jelikož dveře nešly zamknout a vlastně ani pořádně zavřít, nemohli jsme odejít pryč všichni najednou. Jistila to cedule s nápisem NIKAM.
Ráno mě čekala procházka do bankomatu, abych měla zámečníkovi čím zaplatit. Bylo to moje první vybírání peněz. Ačkoli nejde o nic složitého, byla jsem poněkud ve stresu...
Rodičům jsme dovolenou nakonec trochu zkazily, výměna zámku je velká věc a tu chtěl zámečník konzultovat raději s taťkou než se dvěma zmatenými holkami a klukem, který "přišel na návštěvu, a místo toho seděl sedm hodin na chodbě". Naštěstí se nám je povedlo ujistit, že to ustojíme a určitě se nemusejí domů vracet předčasně.
Dnes bych takovou situací prošla snadněji než tehdy, ale úplné lážo plážo by to určitě nebylo ani tak. Stále nerada někam telefonuju, stále nerada mluvím s cizími lidmi o věcech, ve kterých
se moc nevyznám. Před deseti lety ovšem bylo všechno nové. Především ta zodpovědnost. Převzala jsem roli maminky, která všechno vyřeší. Obdivuju sama sebe, že jsem to tak ustála a ještě o tom dokázala s humorem vyprávět známým.
A tak jsem dospěla.
Kája
Pekný príbeh a zároveň pre mladého človeka plný napätia. Viem si predstaviť, keby mám 18 rokov, tiež by mi nebolo všetko jedno. Moja mamka je však stresujúca ešte aj teraz, takže keby rodičom volal zámočník, ako aj vašim, nenechali by sa ukecať, aby sa z dovolenky nevracali. :D
OdpovědětVymazatJsem ráda, že tam zůstali. :D Myslím, že mě to proškolilo. Zbytek pobytu proběhl hladce.
VymazatTož jednou jsem.zapnel.klice u rodičů, vlál Kim ať je pošlou...No přespal jsem.na ubytovně a byl jsem domluven s jedním kolegou, že když tak prespim v zahradním domku, ale klíče už došly...Zámečnickou pohotovost jsem také jednou malém volal, neštěstí se to vyřešilo..To jsem zas přišel o klíče i jezera, měl.jsrm náhradní, nakonec ho našel, ale pochopitelně bylo třeba vyměnit zamek
OdpovědětVymazatMyslím, že tohle je situace, ze které by byl ve stresu i každý dospělý. Zvládli jste to krásně :-)
OdpovědětVymazatMyslím, že jsme tím dokázaly, že jsme si ten několikadení pobyt bez dozoru skutečně mohly dovolit. Byla to větší zkouška dospělosti než maturita. :D
VymazatJá si taky myslím, že jsi to skvěle ustála :) Tohle by mě rozhodilo i teď :D
OdpovědětVymazatWantBeFitM
Ustála jsi to výborně! Také nemám ráda telefonování s cizími lidmi. 100x radši píšu =D
OdpovědětVymazatDěkuji.
VymazatAno, taky to tak mám. :D
Bohu vďaka za tie internety ako sa hovorí. Mne sa raz stalo, že sa mi zlomil kľúč pri otváraní dverí na podnájme, na šťastie neostala časť v zámku (čo dodnes nechápem), ale všetci spolubývajúci boli vtedy na vianočných prázdninách a podobne...Takže mi tiež nebolo všetko jedno. Nebola som si istá, či bude zámočník vedieť vyrobiť kópiu kľúču z tých rozlámaných častí, tak som byt nechala jemne pootvorený a zamkla som všetky izby s tým, že v chodbe a kuchyni nemáme zase až tak strašne drahé veci a utekala som do neďalekej kľúčovej služby, kde mi na šťastie spravil chalan kópiu, aj keď hneď povedal, že možno nebude sedieť, keďže je to zo zlomených častí, ale fungovala.
OdpovědětVymazatNajviac som asi ja dospela, keď sa mi začalo dymiť zo zásuvky na tom istom podnájme a musela som cez víkend vybavovať elektrikára, lebo som sa bála, že vyhoríme (ono sa to žiaľ občas stáva v starých bytovkách, ktoré majú káble z pred 50 rokov, kedy nebolo toľko spotrebičov stále v sieti).
Uf, dým ze zásuvky, tak to zní mnohem hůř než nefunkční klíč. O.o
VymazatA zvládli ste to skvele. Nás rodičia tiež občas nechávali samých doma. Spätne si hovorím, že keby sa náhodou niečo stalo, tak neviem, či by som všetko dokázala vyriešiť (som staršia sestra). Napr. keby sa bráchovi niečo stalo a tak podobne. Hlavne, keď ja som bola teen, tak tie mobily a hlavne internet v nich a podobne neboli ešte také časté. V tomto je to dnes už predsa len o niečo ľahšie.
OdpovědětVymazat