Jak pekařova dcera peče cukroví

Taťka byl dlouhé roky mistrem v pekárně. Jako jeho dcera bych mohla být na pečení šikovná. Ale jsem? Posuďte. Povyprávím vám pár historek o pečení cukroví. 


Kdy jsem začala? 

Jako malá. Ve čtyřech, v pěti? Jezdívali jsme péct k babičce, nejradši ze všeho jsem kroutila vanilkové rohlíčky. Pak začala péct mamka doma a my jsme ji pomáhaly. A jednoho dne skočila zodpovědnost za cukroví na mne. Či spíš jsem ji tak nějak přirozeně sama přijala. 

Hoří! Hoří! Hoří! 

Dalo by se říct, že se pečení dařilo. Těsto se chovalo, jak mělo, výsledek výborně chutnal. Během pečení jsem ale málem volala hasiče! Dobrá, trochu přeháním. Nicméně oheň, dobrá, ohýnek, skutečně byl. Ustřihla jsem poněkud větší kus pečicího papíru, než plech vyžadoval, což způsobilo, že papír čouhal ven. Domnívala jsem se, že to nebude vadit. Jenomže vadilo! Jak už asi tušíte, papír začal hořet. 

Pohled do trouby mě vyděsil, situace se zdála být horší, než skutečně byla. Stačilo plech vytáhnout a bylo po "požáru", zřejmě ho uhasil vzduch při prudkém pohybu. Papír měl trochu ohořelé okraje, jinak se nezničil on ani perníčky. Plech jsem pak dala do trouby obráceně tak, aby papír čouhal směrem k dvířkům. Vůbec by mě nenapadlo, že se něco takového může stát. Vždyť to byla elektrická trouba! No co, jsem chytřejší. 

Místo sušenek vznikla buchta 

Chtěla jsem upéct rádoby linecké cukroví, řekněme spíš takové sušenky. Nestudovala jsem žádný recept, těsto jsem dělala z hlavy. Jenže mi jaksi nedocvaklo, že nepeču bábovku. Nalila jsem do misky vodu (mléko nepoužívám), a pak jsem se divila, proč je těsto pořád tak řídké. Trvalo pěkných pár lžiček mouky, než mi to docvaklo. Nestresovala jsem se, sypla jsem tam ještě kakao, pak jsem tekutou směs nalila do formy na bábovku a tadá, byla na světě snídaně.

Cukrú! Cukrú! 

A zase ty recepty z hlavy! A taky špatně zvolená dóza. Obvykle dávám do těsta třikrát více mouky než cukru. Tenkrát se mi to ovšem otočilo. V misce jsem míchala půl hrnku mouky a hrnek a půl cukru a zase jsem se divila, proč má to těsto tak zvláštní konzistenci. Příčinu jsem odhalila ochutnáním. Buchta nevznikla, za to sušenek bylo díky/kvůli dosypání mouky třikrát víc, než jsem plánovala. Jaké štěstí, že jsem měla zásobu, jinak bych to měla i s během do Albertu. 

Běh do Albertu 

Ne vždy to vyjde, loni jsem při přípravě těsta do Albertu běžela. S předstihem jsem nakoupila mouku, perníkové koření i vajíčka, ale jaksi jsem zapomněla na máslo. Z toho kousku, co jsme měli v ledničce, bych moc perníčků neudělala. Aspoň že jsem poučená z minulosti. Při přípravě těsta jsem postupovala podle receptu, dávala jsem si pozor, na čem je napsáno mouka a na čem cukr, a pečicí papír jsem zastřihla přesně podle velikosti plechu, takže k dalšímu omylu nedošlo. 


Kája

Komentáře

  1. Kájo, pečící historky pobavily. My taky jednou měli obrovské množství pracen, protože jsem zaměnila množství cukru a mouky a nezbylo, než to dosypat. Horší bylo, když manžel při zahušťování dršťkové polévky zaměnil moučkový cukr a hladkou mouku. Chvíli se divil, že to nehoustne, no a pak celý hrnec putoval do záchodu, protože to už se zachránit nedalo.

    OdpovědětVymazat
  2. Jednou jsem s naší babi dělala koláče. Babi už špatně vidí a dala do kvásku místo půlky droždí celou kostku. Vykynulo nám na topení a dostávat to z toho dolů byl horor. No a koláčů jsme měli pro celou vesnici. A to nebylo ani posvícení :)

    OdpovědětVymazat
  3. Přiznám se, že mi při čtení článku trochu cukaly koutky :-D No co, ne vždy se vše povede, jak má :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Jéé tak to jsou parádní příhody :D no hlavně, že se nic vážného nestalo. Teď už to jsou jen vtipné historky pro pobavení :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  5. Sama cukroví nepeču. Když jsme byly se ségrou malé, pekly jsme s babičkou, teď pomáháme tetě, které peče opravdu ve velkém (40 druhů!). Moc mě baví péct buchty :) Neúspěchy k tomu prostě patří. Když jsem pekla v srpnu na státnice, připálila jsem pudink i kastrol. Musela jsem běžet do obchodu pro jiný... Perníčkový orchestr je parádní :)!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.