Rok s antidepresivy

Před pár lety jsem brala antidepresiva. Z reakcí okolí bylo znát, že o nich lidi nic moc nevědí - sama jsem do té doby měla jen povědomí o jejich existenci. Někteří se mi je snažili vymluvit. Po roce užívání byl čas na jejich postupné vysazování. Brzy budu tři roky „čistá". Nastala příležitost vám o nich něco povědět - jedním z témat července v Klubu blogerů jsou totiž léky. 

Proč jsem je brala? 

Psychický stav se zhoršil během rok a půl dlouhého vztahu s manipulátorem. Pokoušela jsem ho popsat, ale tím bych přesáhla rámec článku. Zkrátka mi bylo hrozně, neviděla jsem žádnou slibnou budoucnost, cítila jsem se navždy odepsaná.

Věděla jsem, že potřebuju odbornou pomoc. Jednou jsem, z ničeho nic, zavolala na nedalekou psychiatrickou kliniku. Termín jsem měla za dva týdny. Přišla jsem úplně zničená. Nevěděla, kde mám zažít s vyprávěním. Postupně se to ze mne začalo sypat, a pak jsem pro změnu nedokázala skončit. Psychiatrička mi na to řekla, co jsem věděla: ,,Vy se hlavně musíte odstěhovat!" Bohužel se to snadněji řekne, než udělá. 

Odcházela jsem s předpisem na antidepresiva. Těžko totiž můžete dělat něco se svým životem, když stále bojujete se strachem a v noci se místo spaní klepete, v lepším případě v posteli, v horším v kuchyni na zemi. 

Efekt se dostavil hned s první tabletou 

Účinek antidepresiv se dostavuje až po cca třech týdnech (u každých je to asi trochu jinak). To většinou lidé nevědí, představují si, že jde o zázračnou tabletku, po které se hned začnete usmívat. Jejich úkolem je obnovit rovnováhu neurotransmiterů v mozku, což nějakou dobu trvá. 

Já jsem ovšem určitý zlom pocítila hned po první tabletě. 
,,Dyť kvůli němu beru antidepresiva!" vyděsila jsem se. Začala jsem víc myslet na sebe a na to, jak můžu svoji situaci zlepšit. Do té doby jsem se nimrala jen v tom, jak jsem na tom bídně. 

Dlouhodobé užívání 

Po necelém měsíci jsem cítila, že mě AD skutečně léčí. Tou dobou už jsem byla odstěhovaná, ale stále jsem čelila velkým sporům. Ty mě zasahovaly stále méně, neochromovaly mě, byla jsem schopná jednat. Budoucnost jsem najednou vnímala jako otevřenou. 

Rozjasněná mysl mi pomohla řešit důležité věci a o ošklivých věcech přemýšlet racionálně. Jsem ráda, že jsem užívala antidepresiva. Kdo ví, jak dlouho by mi bez nich trvalo vrátit se do života! 

Reakce okolí 

Většina lidí, s kterými jsem o AD mluvila, si skutečně mysleli, že je to nějaké oblbovátko. Když jsem takhle známého vyvedla z omylu, že by po jedné tabletě určitě žádný účinek nezaznamenal, prohlásil, že mám nějaká divná antidepresiva. Nejspíš si AD spletl s Neurolem, to už je ovšem úplně jiná látka a funguje úplně jinak. Neurol jsem mimochodem doma měla také jako záchranu, ovšem nikdy jsem ho neužila. 

Rýpali do mě, že je to svinstvo a nemám to brát. Souhlasím s tím, že nadužívání léků není dobré. Nevidím ovšem důvod se jim vyhýbat. Stejně jako zduřeným mandlím dopřeju antibiotika, tak jsem své zubožené hlavě dopřála rok na antidepresivech. Jediný negativní účinek bylo sucho v ústech v prvních několika dnech. Takže žádná hrůza. 

Během roku jsem ty nejhorší věci pořešila, našla jsem klid a oporu a byl čas na vysazování. Brzy budu tři roky čistá. 

Kája

Zařazeno k tématu července v Klubu blogerů.

Kam dál 

• Jak si kouzlím a udržuju dobrou náladu
• Snad mi to s tím klukem vyjde (O zlepšení životní situace)