Jak funguje hudba

Milí milovníci hudby, dnešní článek bych ráda věnovala vám, ať máte či nemáte znalost hudební teorie. Chtěla bych vám představit jednu zajímavou knížku, kterou jsem si přivezla z loňského Světa knihy.


Jak funguje hudba - Průvodce posluchače vědou a psychologií krásných zvuků

Autor: John Powell
Překlad: Robert Tschorn (Z originálu How musik works)
Nakladatelství: Dokořán
Rok vydání: 2012
Počet stran: 229



Autor se pokouší o vysvětlení různých hudebních zákonitostí. Zabývá se muzikou jak z hlediska akustiky, tak z hlediska psychologie. Postupně se dozvíme: co to hudba vlastně je, co je to (absolutní) hudební sluch, jaký je rozdíl mezi tónem a zvukem, proč různé nástroje jinak zní a rozdílně na nás působí, jak je to s hlasitostí (deset houslistů nehraje desetkrát hlasitěji než jeden!), poví nám něco o harmonii, o stupnicích a o rytmu.

Čtenář, který sotva ví, že se hudba zapisuje do nějakých not, kroutí hlavou: "Ne, tomu já přece nemůžu rozumět! Byla by to pro mne hotová čínština. To číst nebudu."

Nikoliv. Kniha je psaná tak, aby textu porozuměl i naprostý lajk. Nevyžaduje žádnou odbornou znalost, bude vám stačit umět číst, popřípadě vědět, že nějaká hudba existuje a že se většinou tvoří zpěvem nebo hrou na hudební nástroje. Nemusíte se ani bát, že by vás to unudilo k smrti. Nehrozí to. Text je čtivý a skoro na každé stránce je menší pokus o vtip. Pokud si knihu přečtete a stane se vám, že byste se v nějaké kapitole ani jednou nezasmáli, můžete ji pak využít jako zbraň a praštit mě s ní po hlavě a potrestat mě tak za to, že jsem vás přiměla marnit časem.


Čtenář znalý hudby po přečtení předchozího odstavce kroutí hlavou: "Ne, tam já se přece nedozvím nic nového! Bylo by to pro mne úplně zbytečné. To číst nebudu."

Nikoliv, pokud tedy nejste pan doktor muzikolog, což dost pochybuju, jelikož těch je ještě méně než čistého vzduchu u nás ve městě. Považuju se za hudby znalou. V nauce jsem si osvojila nějaký základ, v praxi pak přicházela na další a další věci. Hodně mi daly orchestry. Pan učitel se čas od času vytasil s nějakou pikantností, díky kterým například vím, proč skladatel do not napíše dis, i když se to houslistům mnohem lépe zahraje jako es, nebo proč se používají posuny o dva půltóny. Většinu informací z knihy jsem již věděla, ale četba mi umožnila vytvořit si ještě ucelenější představu o tom, jak to vlastně funguje. Hodně věcí se mi propojilo a ujasnilo.




Proto tuto knihu doporučuju úplně všem, komu není hudba úplně ukradená.



Kája

Komentáře