Letos slavím narozeniny ve velkém stylu, a to dvěma koncerty. Jeden už je za mnou. V sobotu jsem si v Praze poslechla písničky od Metallicy v podání finské Apocalypticy. Jestli jste uvažovali, že tam půjdete, ale z nějakého důvodu jste si to rozmysleli, máte teď důvod litovat. Byli úžasní.
Lístky jsme měly koupené více než půl roku. Těšila jsem se víc než na Vánoce.
Plánovaly jsme jít po koncertě na Petřín a postavit pořádného sněhuláka. (,,Zbláznily jste se? Někdo vás tam znásilní!" vylekal se severomoravský Pražák. ,,Zmrznete," konstatovala mamka.)
Dlouhodobé plánování však většinou vede k tomu, že je nakonec všechno úplně jinak.
Jelikož mi jedna noc na pražských ulicích stačila (říjen 2015), domluvila jsem nám nocleh.
Na místo koncertu jsme došli s menším předstihem, abychom měli čas si v klidu uložit věci do šatny a ochutnat kopřivovou limonádu. Čtvrt hodiny před zahájením jsme se usadili. Místo jsme měli na první dojem docela blízko, ale jak jsem později zjistila, violoncella i tak vypadala spíš jako housle.
Finové napochodovali na pódium s minimálním zpožděním. Kdybych viděla jen první polovinu koncertu, napsala bych, že to okamžitě rozjeli, jelikož jsem však druhou polovinu viděla, vnímám začátek spíš jako poklidný.
Navzdory předchozímu článku Můj antitalent na jazyky musím říct, že jsem většinou věděla, o čem vystupující hvězdy zrovna mluví. ,,Dnes budeme hrát jen Metallicu!" oznámila nám jedna z nich. Kousek ode mne zazněl otrávený zvuk nějakého chlapa bez schopnosti číst. Když se turné jmenuje 20 years of plays Metallica by four cellos, znamená to snad, že budou hrát Bacha? Chviličku jsem měla chuť ho zaškrtit, čelisté už ale hráli dál, takže jsem hned přišla na jiné myšlenky.
Po několika písničkách přišla dvacetiminutová přestávka.
Oficiálně dvaceti minutová, ve skutečnosti to bylo trochu víc.
Většina diváků se zvedla a vytvořila fronty na záchodech a u baru.
Druhá část koncertu začala nenápadně. Část písničky se ničím nelišila od původního výstupu. Najednou se ale objevil bubeník a hned to mělo jiné grády! ,,Vítejte u naši rock show!" Čelisté už jen tak neseděli, mávali vlasy, v rámci možností běhali po pódiu, řádili jak šílení, asi se o přestávce dobře občerstvili. Ožilo i publikum. Ke konci jsme stáli a tancovali.
Klidná část byla jen strašně moc hezká, druhou jsem si naplno užila.
Úplně na závěr jsem se dočkala i své milované One. Asi slyšeli moji výhrůžku, že neodejdu, dokud ji neuslyším.
Apocalyptica získává patnáct bodů z deseti. Příště jdu zas.
A co vy? Znáte Apc? Byli jste někdy na jejím koncertě? Nebo posloucháte něco úplně jiného? Chystáte se na nějaký koncert?
Já se chystám. Příští týden půjdu na Sonatu Arcticu. S Terkou. Druhou část oslavy nám bacily nezničí!
(Útěchou může být absence sněhu v Praze. Sněhuláka by nebylo z čeho zhotovit.)
P. S. Kdybyste se někdy na takový koncert chystali, naučte se slova písniček nebo na něm nezpívejte vůbec. Bylo docela směšné, když všichni mlčeli a pak jenom najednou zařvali ,,masters!" nebo ,,nothing else matters!" V přítomnosti zpěváka se to ztratí, tady moc ne..
Lístky jsme měly koupené více než půl roku. Těšila jsem se víc než na Vánoce.
Plánovaly jsme jít po koncertě na Petřín a postavit pořádného sněhuláka. (,,Zbláznily jste se? Někdo vás tam znásilní!" vylekal se severomoravský Pražák. ,,Zmrznete," konstatovala mamka.)
Dlouhodobé plánování však většinou vede k tomu, že je nakonec všechno úplně jinak.
Jelikož mi jedna noc na pražských ulicích stačila (říjen 2015), domluvila jsem nám nocleh.
Na místo koncertu jsme došli s menším předstihem, abychom měli čas si v klidu uložit věci do šatny a ochutnat kopřivovou limonádu. Čtvrt hodiny před zahájením jsme se usadili. Místo jsme měli na první dojem docela blízko, ale jak jsem později zjistila, violoncella i tak vypadala spíš jako housle.
Finové napochodovali na pódium s minimálním zpožděním. Kdybych viděla jen první polovinu koncertu, napsala bych, že to okamžitě rozjeli, jelikož jsem však druhou polovinu viděla, vnímám začátek spíš jako poklidný.
Navzdory předchozímu článku Můj antitalent na jazyky musím říct, že jsem většinou věděla, o čem vystupující hvězdy zrovna mluví. ,,Dnes budeme hrát jen Metallicu!" oznámila nám jedna z nich. Kousek ode mne zazněl otrávený zvuk nějakého chlapa bez schopnosti číst. Když se turné jmenuje 20 years of plays Metallica by four cellos, znamená to snad, že budou hrát Bacha? Chviličku jsem měla chuť ho zaškrtit, čelisté už ale hráli dál, takže jsem hned přišla na jiné myšlenky.
Po několika písničkách přišla dvacetiminutová přestávka.
Oficiálně dvaceti minutová, ve skutečnosti to bylo trochu víc.
Většina diváků se zvedla a vytvořila fronty na záchodech a u baru.
Druhá část koncertu začala nenápadně. Část písničky se ničím nelišila od původního výstupu. Najednou se ale objevil bubeník a hned to mělo jiné grády! ,,Vítejte u naši rock show!" Čelisté už jen tak neseděli, mávali vlasy, v rámci možností běhali po pódiu, řádili jak šílení, asi se o přestávce dobře občerstvili. Ožilo i publikum. Ke konci jsme stáli a tancovali.
Klidná část byla jen strašně moc hezká, druhou jsem si naplno užila.
Úplně na závěr jsem se dočkala i své milované One. Asi slyšeli moji výhrůžku, že neodejdu, dokud ji neuslyším.
Apocalyptica získává patnáct bodů z deseti. Příště jdu zas.
A co vy? Znáte Apc? Byli jste někdy na jejím koncertě? Nebo posloucháte něco úplně jiného? Chystáte se na nějaký koncert?
Já se chystám. Příští týden půjdu na Sonatu Arcticu. S Terkou. Druhou část oslavy nám bacily nezničí!
(Útěchou může být absence sněhu v Praze. Sněhuláka by nebylo z čeho zhotovit.)
Kája
P. S. Kdybyste se někdy na takový koncert chystali, naučte se slova písniček nebo na něm nezpívejte vůbec. Bylo docela směšné, když všichni mlčeli a pak jenom najednou zařvali ,,masters!" nebo ,,nothing else matters!" V přítomnosti zpěváka se to ztratí, tady moc ne..
Wow, to muselo být pěkné, hned bych na to šla :)
OdpovědětVymazatJestli budeš mít nějaké příležitost, určitě si zajdi, můžu jen doporučit. 😊
VymazatKaji věřím,že jsi se na lístky těšila víc než na Vánoce, nebyla bych jiná!
OdpovědětVymazatKrásný kulturní zážitek!:-)