Život s psí puberťačkou: Dobrodružství v lese, nadměrný štěkot a nákup na vsepropejska.cz

Na jaře jsem vám slibovala hromadu článků o Elišce. Jeden je tady právě teď! Z našeho malého štěňátka už vyrostla drzá psí puberťačka. Zkouší naše nervy, je drzá a odmlouvá, začínají se ji líbit kluci no a v neposlední řadě by pořád nakupovala. V poslední době jsem ji musela vyzvedávat rovnou dva balíčky! Jeden z nich byl z e-shopu vsepropejska.cz. Co všechno si Eliška pořídila a čemu všemu musíme s její přicházející pubertou každý den čelit? Čtěte dál a zjistěte, proč poslední dobou chodím nerada do lesa a jak vypadá lampionový průvod v podání šeltiního srazu!



Když byla Elinka malinká, spolehlivě chodila na zavolání. Nemusela jsem ji to nijak učit. Na jméno ji zvykala už paní chovatelka. Kdykoliv jsem ho vyslovila, radostně se ke mně rozběhla. Jakmile zjistila, že po přiběhnutí dostane něco dobrého, začala přibíhat ještě radostněji. 

Malinká Elinka bohužel rostla a rostla, až se proměnila ve velkou Elu. No, velkou. To je asi velmi odvážné tvrzení vzhledem k tomu, že zatímco její sourozenci váží přes sedm kilo, ona, nejmenší štěňátko z vrhu, má jenom kolem čtyř. V rámci svých možností však opravdu vyrostla a v porovnání s tím, jak vypadala ve třech měsících, teď doopravdy velká je. Dívejte:





Nejen že roste celá Eliška, rostou také její chlupy. Rostou, mění se na tvrdší a bohužel také přebarvují. Ve třech měsících měla na zádech "deku", teď už je má více méně černé. 


"Dečka" na zádech



Měla bych se ovšem vrátit k prvotní myšlence. Eliška vyrostla, trochu se osamostatnila a najednou začala přemýšlet o tom, jestli je opravdu tak důležité nás pořád poslouchat. Nedokáže si náhodou život plánovat lépe ona sama? 

Dospěla k názoru, že dokáže. Poslouchat páničku kvůli nějakému blbému piškotu nemá smysl, a tak se řídí výhradně svým rozumem. Ten jde naštěstí ještě docela dobře oblbnout klackem. Z nějakého důvodu je pro ni klacek lákavější než kus žvance. Možná proto, že jídlo ji pořád nutíme doma, zatímco klacky jsou jenom venku. Navíc, co si budeme vykládat, je to dospívající holka a má trochu strach o svou váhu. Někdy dokonce nechce jíst granule. Říkám si, že bych se možná od ní měla trochu inspirovat

I přesto, že to teď máme s poslušností takové "všelijaké", vybavuju se trpělivostí a fenu v lese pouštím. Je pravda, že se občas docela dost ztrapňuju, ale pohybuju se na bezpečném, téměř prázdném území a znám pár chytrých metod, jak fenu odchytit, takže nijak extra neriskuju. Navíc - jakým jiným způsobem můžu Elu naučit poslouchat? 

Bohužel je podzim a dny se zkracují, takže možností bezvodítkových procházek v lese ubývá. Aby se zvíře i tak mohlo pěkně projít, rozhodla jsme se k našemu krátkému vodítku objednat pětimetrové samonavíjecí. Zrovna v době, kdy jsem koupi řešila vážně, mi jako na zavolanou přišla nabídka spolupráce od vsepropejska.cz. Neváhala jsem a přidala do košíku ještě pár skvělých věcí. 


  • červený svítící obojek - dřív jsem si myslela, že je to hloupost, ale to jsem vodila výhradně bílého psa, šeltie s černo-šedými zády skoro není ve tmě vidět, díky obojku alespoň přibližně víme, kde se nachází  
  • krůtí mňamky - piškoty jsou fajn, ale cokoliv s masem je mnohem lepší 


Výběr výše uvedených věcí probíhal společně s Eliškou. Později jsem půjčila notebook ještě Ježíškovi. Vybral plyšové prasátko. Není jen tak obyčejné - píská, což Eliška naprosto zbožňuje! Ukážu vám ho, ale psss! Nic té naší chlupatině neprozrazujte! 

Balíček přišel docela rychle, všechno bylo fajn, jen mám pocit, že ten obojek přišel větší, než jsem si přála. Musíme chvíli počkat na nárust pořádné srsti, aby ji lépe seděl. 


Ano, moje puberťačka si pořád ráda hraje s plyšáky, je to tak! Ještě že mají podobné úchylky i jiní psi, jinak by se ji na psišti už dávno všichni smáli, stejně jako se spolužačky smály mně, když jsem se v páté třídě přiznala, že si hraju s panenkama. 

Hračka ovšem nemusí být nutně plyšová. Může být i gumová - hlavně když píská nebo vydává jiné zvuky. Oblíbená je například činka s rolničkami. I já ji miluju. Obzvlášť, když o ni v noci zakopnu nebo ji ve spánku skopnu z postele. Eliška nepohrdne ani jinými hračkami-nehračkami, jako jsou například klacky, šišky, kaštany, papírové kapesníky, letáky, ponožky nebo papuče.


Z hraček ještě nevyrostla (a pravděpodobně ani nevyroste), ale o kluky se už zajímá. A jak se ona líbí klukům!

Kromě kluků má ráda společnost celkově. Líbí se ji třeba srazy šeltií. Jen si představte tu srandu, když se jich sejde jedenáct! Tento týden jsme ho pojali jako "lamiponový průvod" - s tím, že svítily obojky. Bylo to krásné!

Měla jsem jenom mobil, takže nemůžu poskytnout lepší foto než toto:



Nakonec ještě jeda důležitá poznámka: čím je Eliška starší, tím víc štěká. Nejvíc na cyklisty a děti, ráda si ale štěkne i na cokoliv jiného.

Teď už by to bylo o Elišce všechno. Zase někdy příště...


A pamatujte: až budete chtít svému pejskovi udělat radost, běžte na vsepropejska.cz. ;)


Kája







Komentáře

  1. Téda! Ta vyrostla. Super srovnávací fotky:)
    Tvé články mě vždycky pobaví :) moc hezky píšeš.
    To prasátko je podobné, jako má plyšáčka roční klouček od jedné mojí známé :D :D Taky to píská, ale je to pes. Určitě udělá pod stromečkem radost.
    Na té poslední fotce je to úplná dámička :) <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, už je to velká fena, žádné miminko, co se k nám přistěhovalo.
      Snad časem začne i poslouchat. :D

      Vymazat
  2. Krásné zvíře, ale proč štěká?
    To ji fakt nedovedete řádně vychovat?
    Pořiďte jí aspoň antištěk.
    Ovšem naši Labroušku jsem nikdy štěkat neslyšel i bez antištěku.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  3. Rostou všichni, roste i Éliška... :) Je z ní už pěkná psí slečinka! Ale stejně je pořád krásná...

    OdpovědětVymazat
  4. Z těch impertinencí viz. výše bych si nic nedělal a antištěkací obojek určitě nekupoval. Je blbé, že to říkám jako jeden z mnoha, který třeba právě ty antištěky nabízí, ale pokud to jde jinak ... Nechápu, proč se k tak pěknému článku musí vždy nějaký anonym podobně vyjadřovat. Jinak super psaní, už se těším na další téma :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za milý komentář. :) Myslím si, že autoři takových komentářů většinou nepochopí lehkou nadsázku, se kterou své texty píšu. Ono každý pes si musí občas zaštěkat, kdybychom jim v tom úplně bránili, potlačovali bychom jejich osobnost.

      Vymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.