Za těch dlouhých jedenáct let, co jsem na blogosvětě, se mnohé změnilo. Zatímco dříve byl blog veřejný deníček, dnes nás moudré články poučují o tom, že psát o každodenním trablech mohou jen celebrity. Z blogování se stalo povolání, bloger je pak člověk, který jím zabývá. V létě jsem četla knihu Blog za milion. Zjistila hroznou věc. Všechno dělám špatně!
Dovolte mi, abych dnešní článek zkombinovala s výzvou Zákulisí blogování. Frčela zhruba před rokem. Otázky od té doby čekaly v konceptech.
Základem úspěšného blogování je prý uvědomit si, proč chci blogovat. Ehm. Uvědomila jsem si to?
Bez představy, do čeho vlastně jdu. Blog jsem si založila, protože ho měla spolužačka.
Bylo mi jedenáct a chtěla jsem být spisovatelka. Místo smysluplného psaní jsem ale brzy sklouzla k ujetému kopírování obrázků a vtipů.
Kromě otázky proč by měl bloger řešit také otázku co. Co chce psát, o čem se chce dělit se svými čtenáři? Téma blogu by mělo být pokud možno jednotné a konkrétní. Blog by měl čtenáři něco předat. Nic z toho se o mém blogu nedá tvrdit...
Abych pravdu řekla, blogy, které mají potenciál být známé a úspěšné, mě většinou příliš nezajímají. Když mě něco zajímá, okamžitě si potřebné informace vyhledám na internetu. Nečekám, až o nich někde vyjde článek. Je to jako s časopisem - proč bych odebírala Svět psů, když Google všechno řekne během pár vteřin?
Mám ráda knížky od Kundery, Dickense a Remarqua.
Na internetu se raduju, když napíše článek Markii Reed, OptiMystique, Teri Glint a další. Jsou to takové milé blogy ze života, nesou se v podobném duchu jako můj blog a jsou moc fajn.
Blog by měl mít originální, snadno zapamatovatelný název a adresu. Dovolte, abych se zasmála. Můj blog se celou svou historii jmenuje po mně. První rok byl Kájinčin, pak se změnil na Kájin (jsem přece velká holka!). A adresa? Poslední rok hezká. Předtím jsem v ní měla slovo kajajaja. Kaja, Kajinka a další tvary mého jména byly na blog.cz obsazené.
Plánováním, tvořením, upravováním a propagováním článků by měl bloger zabít snad všechen svůj volný čas. Alespoň tak mi to připadá, když sem tam čtu nějaký recept na sto procentně úspěšný blog.
Nejlepší je prý napsat e-book, další e-book a hromadu e-booků, aby bylo na co lákat návštěvníky. E-booky údajně lidem předávají informace. Pár jsem si jich stáhla. U všech jsem si jen ťukala na čelo. Ty prázdné, opakující se žvásty mají být hodnotné informace? Asi bych byla schopná dát něco takového dohromady - předpokládám, že by mi to ani netrvalo dlouho. Smysl toho všeho mi ale nějak uniká...
Jestli někdy vyprodukuju něco jako e-book, bude to klasická kniha v elektronické podobě. Příběh, nikoliv "užitečné rady", které stejně nikomu ve skutečnosti nic nedají.
Odhalila jsem, že nejsem žádná pořádná blogerka. A víte co? Nevadí mi to. Dnešní pojetí blogera/blogerky mi přijde ujeté, popularita těchto lidí nesmyslná a částečně neoprávněná.
Dovolte mi, abych dnešní článek zkombinovala s výzvou Zákulisí blogování. Frčela zhruba před rokem. Otázky od té doby čekaly v konceptech.
Základem úspěšného blogování je prý uvědomit si, proč chci blogovat. Ehm. Uvědomila jsem si to?
Jak jsem začala psát blog?
Začala jsem dost žalostně.Bez představy, do čeho vlastně jdu. Blog jsem si založila, protože ho měla spolužačka.
Bylo mi jedenáct a chtěla jsem být spisovatelka. Místo smysluplného psaní jsem ale brzy sklouzla k ujetému kopírování obrázků a vtipů.
Proč píšu?
Proč jím? Proč spím? Proč dýchám? Potřebuju to k životu. Včetně toho psaní.Kromě otázky proč by měl bloger řešit také otázku co. Co chce psát, o čem se chce dělit se svými čtenáři? Téma blogu by mělo být pokud možno jednotné a konkrétní. Blog by měl čtenáři něco předat. Nic z toho se o mém blogu nedá tvrdit...
O čem píšu?
O všem, co se mě nějak týká. Nejčastěji o tom, co se mi (ne)povedlo, o výletech, o fenečce Elišce, pokusech o sport.Abych pravdu řekla, blogy, které mají potenciál být známé a úspěšné, mě většinou příliš nezajímají. Když mě něco zajímá, okamžitě si potřebné informace vyhledám na internetu. Nečekám, až o nich někde vyjde článek. Je to jako s časopisem - proč bych odebírala Svět psů, když Google všechno řekne během pár vteřin?
Kdo je můj oblíbený autor?
Myšlen blogový či knižní?Mám ráda knížky od Kundery, Dickense a Remarqua.
Na internetu se raduju, když napíše článek Markii Reed, OptiMystique, Teri Glint a další. Jsou to takové milé blogy ze života, nesou se v podobném duchu jako můj blog a jsou moc fajn.
Jaká je moje oblíbená kniha?
Pan Kaplan má stále třídu rád, Na západní frontě klid, Život je jinde, Oliver Twist, 1984... jak dlouho ještě můžu pokračovat?Blog by měl mít originální, snadno zapamatovatelný název a adresu. Dovolte, abych se zasmála. Můj blog se celou svou historii jmenuje po mně. První rok byl Kájinčin, pak se změnil na Kájin (jsem přece velká holka!). A adresa? Poslední rok hezká. Předtím jsem v ní měla slovo kajajaja. Kaja, Kajinka a další tvary mého jména byly na blog.cz obsazené.
Plánováním, tvořením, upravováním a propagováním článků by měl bloger zabít snad všechen svůj volný čas. Alespoň tak mi to připadá, když sem tam čtu nějaký recept na sto procentně úspěšný blog.
Jak dlouho mi trvá napsat jeden článek?
To je různé. Samotné psaní mnoho času nezabere, snad půl hodiny. Připravit si podklady, obrázky a hlavně výsledně článek upravovat k dokonalosti, už je trochu náročnější. Navíc nikdy nedělám všechno najednou, některé články vznikají i tři nebo čtyři dny. Dejme tomu, že mi jeden článek zabere hodinu až dvě, je to ovšem jen odhad.Ví moje rodina/známí, že píšu?
Ano. Když jsem blog založila, všem jsem to vykecala. Ti, se kterými jsem se seznámila později, si mě vygůglili. Naštěstí to tu skoro nečtou. Nebylo by mi to zrovna po chuti.Jaké jsou ideální podmínky pro psaní?
Kafe na stole!Nejlepší je prý napsat e-book, další e-book a hromadu e-booků, aby bylo na co lákat návštěvníky. E-booky údajně lidem předávají informace. Pár jsem si jich stáhla. U všech jsem si jen ťukala na čelo. Ty prázdné, opakující se žvásty mají být hodnotné informace? Asi bych byla schopná dát něco takového dohromady - předpokládám, že by mi to ani netrvalo dlouho. Smysl toho všeho mi ale nějak uniká...
Jestli někdy vyprodukuju něco jako e-book, bude to klasická kniha v elektronické podobě. Příběh, nikoliv "užitečné rady", které stejně nikomu ve skutečnosti nic nedají.
Zkoušela jsem už někdy napsat knihu?
Jako malá jsem psala knížky neustále. :) Později jsem se pokoušela dostat i do nakladatelství. Byla jsem přesvědčená, že knihu určitě vydám! Uběhlo více než deset let a pořád nic. Momentálně mám jednu knihu rozepsanou, obávám se ale že ji nikdy nedokončím. Na druhou stranu - za poslední rok jsem se o dost posunula, psaním si vydělávám, takže... kdo ví.Odhalila jsem, že nejsem žádná pořádná blogerka. A víte co? Nevadí mi to. Dnešní pojetí blogera/blogerky mi přijde ujeté, popularita těchto lidí nesmyslná a částečně neoprávněná.
Kája
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.