...a klaplo to!

Co klaplo? To, co mě tolik stresovalo, to, s čím jsem měla taaakové starosti. Klapla škola v přírodě, kterou jsem organizovala více méně sama. Nic se nezkazilo, užili jsme si to a vrátili jsme se celí a zdraví!



Stres se školou v přírodě začal na podzim. Úkol byl jasný: Domluvit místo pobytu. Svazoval mě termín, měla jsem rozpětí dvou týdnů. Protože jsem domlouvání odkládala, měla jsem problém se někam nacpat. Na spoustě míst už bylo obsazeno. Z jakého důvodu jsem rezervaci odkládala? Je to prosté: Nevěděla jsem si rady. Najít ubytko pro dvě osoby přes Airbnb je něco úplně jiného než shánět místo vhodné pro školu v přírodě!


Po domluvě místa jsem se cítila jako king, ale měla jsem ještě hodně před sebou. Domluva dopravy, smlouva o ubytování, propočítat cenu, nechat rodiče vyplnit přihlášky, dát dohromady potvrzení od lékaře, zkontrolovat jejich platnost, najít si zdravotníka, vyřídit s ním všechny papíry... a tak dále, a tak dál. Práce, která mi vůbec není blízká.

Šílela jsem.

K tomu jsem musela dát dohromady program. I to mi dalo zabrat, ale na rozdíl od administrativy mě tato část příprav bavila. Nachystala jsem toho tolik, že bychom mohli mít pobyt dvojnásobný a stále bychom měli co dělat.

Poslední týden před akcí jsem byla ve stresu.


A pak to přišlo. Bylo 20. 5. 8:15. Čas srazu...

Vybrala jsem potvrzenío bezinfekčnosti, poslala děti naposledy před cestou na záchod a nervózně čekala na autobus. Řidič se mi postaral o pár minut paniky, protože se trochu opozdil. Naložit věci, poslat děti do autobusu, zkontrolovat, jestli mají zapnuté pásy, zamávat... a jelo se! Opět jsem se mohla chvíli cítit jako vítěz. 

Čím blíže jsme byli cíli, tím více jsem zase byla v obavách: Klapne ubytko? 


A pak už se to šlo rychle, den míjel druhý, najednou byl pátek a jelo se domů. Ve 12:00 jsem měla děti odevzdané, mohla jsem si hodit nohy na stůl. To jsem ale neudělala, raději jsem se pohodlně usadila na koberec, snědla svačinu, přeorganizovala věci v zavazadlech a letěla na pendolino.


Samotná škola v přírodě byla dobrodružná. Za tímto slovem se skrývá víc, než si vůbec dokážete představit. V úterý večer jsem byla naprosto vyčerpaná. Bála jsem se, že do pátku nepřežiju, zhroutím se, nebudu fungovat. Naštěstí už další dny byly lepší. Ne snadné, ale ani tak náročné.

Svým způsobem jsem si to i užila. Byli jsme na krásném místě, měli jsme výborné jídlo, tancovali jsme, smáli jsme se. Zažili jsme jiné věci, než zažíváme každý den ve třídě.



Byla to moje první škola v přírodě v roli organizátora. Dříve jsem se jen starala o děti.
Zvládla jsem to.
Jsem dobrá.
Fakt.



Kája 





Komentáře

  1. Jsi prostě dobrá! Další zařižování školy v přírodě už bude mnohem lepší, protože budeš vědět :) Musí to být ale fakt náročné!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, bylo... Ale aspoň jsem se potrénovala ve vyřizování.

      Vymazat
  2. To jsi měla na starosti celý autobus dětí sama? :O

    OdpovědětVymazat
  3. To jsi fakt dobrá. Určitě to byl nezapomenutelný výlet nejen pro děti, ale i pro vás :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha. Ne, na tuto školu v přírodě opravdu nikdy nezapomenu. Jen se obávám, že mi v hlavě zůstanou hlavně ty lumpárny... :-D

      Vymazat
  4. Tak nějak vím, co jsi musela zařizovat, ale my jsme tábory vždy zajišťovali ve více lidech. Muselo to být neskutečně náročné, gratuluji, že to klaplo. Určitě se bude organizační schopnost hodit do budoucna :)

    OdpovědětVymazat
  5. Zorganizovať také niečo je obrovská drina a úspech. Gratulujem :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Droga jménem KINEDRYL

Vykulená cestovatelka se raduje: Filánže stačily!

8 důvodů, proč nikdy nevydám knihu