Už máš jméno pro miminko?

Sem tam se setkám s otázkou, jestli už vím, jak se bude miminko jmenovat. Ještě měsíc dva zpátky k tomu někteří dodávali, že tuší, že je asi ještě brzo. Ne, není! Jméno totiž vím prakticky od začátku. A protože už ho znají i všichni kolem mne, není důvod o něm nenapsat tady.

Zásoba jmen pro štěňata a jehňata 

Jsou holky, které vymýšlejí jména svým budoucím dětem celý svůj život. Já jsem si takto plánovala spíše jména pro feny. A pro ovečku. (Ano, ve dvanácti jsem si naplánovala valašskou ovci Vendulku .) S dětmi jsem v životě spíše nepočítala, takže jsem neměla nejmenší důvod přemýšlet, jak by se jmenovaly.

Časem jsem na nějaká jména přece jen přišla: Lucie a Ondřej. Nepřikládala jsem svým nápadům zrovna převratný význam. Nepřišlo mi to důležité. O dalších variantách jsem neuvažovala vůbec, nebylo třeba. Stále jsem se držela jmen pro zvířata.

Lucie mě provází už od nějakých osmi let, kdy jsem poprvé tvrdila, že jsem Lucka. Tehdy jsem si jen chtěla vystřelit z kluka-souseda, který si dlouho nemohl zapamatovat, jak se jmenuju doopravdy. Později jsem se Lucií nazývala, když se mi někdo (obvykle na koncertech) představoval a já jsem nechtěla prozrazovat svou pravou identitu.

Na Ondřeje jsem přišla později. Líbí se mi, že se dá používat dle libosti. V základním tvaru zní dobře. Když si s nějkým Ondřejem rozumím, oslovím ho Ondro, malý chlapeček by byl Ondrášek.

Jak se bude jmenovat? 

Dítě má dva rodiče a se zvoleným jménem by měli souhlasit oba. A tak jsem se se svými jmény musela rozloučit. Bylo třeba vymyslet alternativy, které nám budou vyhovovat oběma.

„Plánovala jsem berňačku Barču," nadhodila jsem. Návrh byl schválen. Pár vteřin stačilo, abychom se dohodli, že když bude naše miminko holčička, bude se jmenovat Barbora. S obsazením jména pro jiný živočišný druh, než pro jaký bylo původně určeno, jsem si nedělala starosti. Lásky k bernským salašnickým psům mě už přešla. Pořád je obdivuju, ale prý obvykle nežijí dlouho, což mě odrazuje od pořízení.

S klučičím jménem to bylo trochu těžší. Líbí se mi Matyáš, ale těch běhá po světě dost. Obzvlášť těch malých. Chtěla jsem obyčejné, ne příliš používané jméno. Jakub, Jan a Petr proto nepřicházeli v úvahu. Těch je až až! Přes zmiňovaného Matyáše jsme se dostali k Matějovi. Google mi prozradil, že Matějů je o něco méně, ale pořád to nějak nebylo ono. Pak tatínka napadl Matouš. 

Nezdálo se mi to zrovna ideální. Kývla jsem, ale přitom jsem doufala, že o tom ještě budeme diskutovat. Než se tak ovšem stalo, na Matouše jsem si zvykla. Už jsem vůbec neměla důvod to měnit. A tak jsme se na jménech shodli už na začátku druhého měsíce těhotenství. 

Holka, nebo kluk? 

„Nech se překvapit, je to super," radila mi kdysi kamarádka, když mi vyprávěla o svém těhotenství a porodu. Její rady jsem nedbala, překvápko na porodním sále nepatří na seznam mých přání. Naopak jsem chtěla co nejdřív vědět, kdo ve mně  bydlí. Kdyby to bylo neurčité miminko, nemohla bych ho okřikovat jménem, když moc kope! Od února vím, že budu mít syna. Abych byla přesnější, v únoru to byl jen odhad, doktor si ještě nebyl jistý. I tak jsem hned začala myslet na kluka.

Včera vážil  2100 g. Do termínu mi zbývá šest týdnů. Dě-si-vé. 

Kája

Další těhotenské články: 

• Když emetofobka otěhotní
• Možná to vyzvracíte, ale to je v pořádku