Šátek je nejlepší aneb Proč nemám ráda kočárek

O tom, že budu své případné dítě nosit v šátku, jsem věděla už několik let předem. Jak skvělé to je, jsem však úplně zjistila až v praxi. Šátkování je super doma i venku, dnešní článek se bude zabývat jen tím venkovním, respektive detailně popíše můj boj s kočárkem. Je to obří heblo, dělá  si se mnou, co chce, víc mě namáhá a dítě se v něm občas vzteká. Se šátkem je pohyb snadnější! 

Kočárková výprava aneb Sakra, co jsem to zase udělala 

Skutečný příběh z ledna

Bolí mě nohy z nošení, dám si pauzu. Stejně bude lepší strčit nákup do kočáru, napadlo mě, když jsem se chystala na výpravu do obchodního centra. Aspoň si můžu vzít kabát a sukni, uvědomila jsem si další bonus. Rozbalím syna na přebalovací podložce a vydávám se pro kočár. 

Do sklepa nevedou nájezdy, takže s kočárem hopkám po schodech. Táhnu ho za sebou a doufám, že nespadnu. Zaparkuju kočárek na chodbě a vracím se nahoru. Oblékám syna a klidním Elišku, která už ví, že půjde ven. Velká sláva to ale nebude, ošidím ji deseti minutami. Venčit s kočárem je boj! 

Když vedu Elišku domů, nechávám kočár zaprakovaný před vchodem. Do bytu je to kousek a na ulici je klid, takže si to můžu dovolit. Vpustím Elišku do by vyrážíme na zastávku. Mávám na řidiče, aby otřevřel zadní dveře. Protože zastavil daleko od chodníku, dává mi naložení kočáru zabrat. 

První dvě zastávky je dítě klidné, pak se začíná vztekat. Nervózně pohupuju kočár a přeju si být někde jinde. Přestože synáček nekřičí nahlas, schytávám pár naštvaných pohledů. Vystupuju proto o pár zastávek dříve, krátká procházka mi neuškodí. Dítě je na vzduchu hned klidnější. 

Dobře to zvládá i v obchodním centru, má se na co dívat. Fronta u pokladny ve druhém obchodě ho uspává. Rychle ještě koupím čaje a vycházím ven. Přichází velká úleva, že se mi nikde nepodařilo zbourat regály. S kočárem mívám pocit, že všechno rozválcuju. 

Cesta domů vede do kopce. Jasně, ulevím nohám, směju se sama sobě, když před sebou tlačím tu obrovskou věc. Brzy mě začínají bolet i ruce. Pořád je to ale lepší, než jít s kočárem z kopce! Celou cestu se soustředím na to, aby trasa nevedla po schodech

Jdu kolem oblíbeného kávového obchodu, neodolávám a jdu dovnitř pro dopio. Dostat kočár dovnitř je úkon hodný mistra, protože hned za dveřmi je schod. Spící dítě se v teple probouzí a něco mluví. Po pár metrem venku naštěstí zase usíná - jen kdyby nebylo tak obtížné se tam dostat! 

Před další náročnou chůzi do kopce se pomalu procházím po náměstí a popíjím kafe. Říkám si, že vzít kočár byl pěkně hloupý nápad. (Ještě netuším, jaké chyby se s kočárem dopustím později, až bude město pod sněhem. To jsem si teprve užila!) 

Výprava končí kroužením v okolí domu, protože dítě pořád spí. Donést ho spící z kočárku je nemožné. 


Výhody nošení v šátku 

Týdny plynuly a přišel čas vypravit se na podobný výlet znovu. Tentokrát jsem vzala šátek. Jak bylo najednou všechno jednoduché! Nošení má pro mne spoustu výhod. 
  • Feně nehrozí přejetí kočárem. 
  • Můžu chodit, kam chci, cestou necestou, polem nepolem, dokonce i po schodech. 
  • Nemusím tahat kočár ze sklepa! 
  • Vejdu se i do malého obchůdku. 
  • Neděsím se nástupu do autobusu a výstupu z něj. 
  • Syn je klidný nehledě na do, zda spí nebo ne. 


Tak. 
Kája

Komentáře

  1. Sice dítě nemám, ale už jsem párkrát vozila, takže s tebou souhlasím. Také jsem se bála v obchodě, že něco zbořím a nejhorší to bylo, když jsem šla v parku v zimě z kopce! To byl taky nápad... Nedávno jsem pomáhala paní s kočárkem ze schodů v MHD. Musí to být hrozne náročné... :/ Ale zase nebolí záda a můžeš si do toho kočáru dát třeba nákup, ale to jsou malá pozitiva...
    Leník

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Když se šátek správně utáhne, nijak zvlášť z něj záda nebolí. Úplně se tomu samozřejmě vyhnout nedá. Je to jako kdybys každý den nosila nacpaný batoh - ani ten nejlepší pro turisty by na to úplně pohodlný nebyl. Zároveň s ale myslím, že bolesti zad se s malým dítětem úplně nevyhneš - stejně ho pořád musíš zvedat, houpat atd.
      Jsem ráda, že nejsem sama, kdo se s kočárem cítí jako buldozer. :D :D

      Smazat
  2. Nemám v téhle oblasti sice žádnou vlastní zkušenost (tu mám pak spíš se staršími dětmi skrz svoje neteře a synovce), ale intuitivně vnímám nošení miminka na vlastním těle jako něco vyloženě dobrého. Hmat je podceňovaný, ale strašně důležitý smysl, a kdo už by ten fyzický kontakt měl potřebovat víc než maličké děti? :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak! První tři týdny, než jsem dostala odvahu poprvé zápasit s šátkem, jsem k sobě miminko tiskla i tak. Pak se mi to dost zjednodušilo.

      Smazat
  3. Ja by som rada nosila, ale synáčik sa je nerád spútaný, takže mi aj šatku, aj nosič odmietol a ja som si na kočík celkom zvykla :-) Akurát, keď bol pod snehom ľad, čo na šťastie v meste na južnom Slovensku bolo len dva dni, nebolo mi všetko jedno.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Můj syn je zase neodložitelné miminko. První tři měsíce bych bez šátku nedala. Teď, v půl roce, si občas vydrží samostatně hrát nebo sám spát, ale i tak po šátku občas sáhnu i doma. Je to fajn pomocník.
      Kolikrát si říkám, jak by bylo hezké, kdyby mi miminko jen tak někde leželo, ale aby se nechtěl šátkovat, to by mi zase bylo líto.

      Smazat
  4. Na šátkování se taky jednou těším, až to tedy bude aktuální. :) Přijde mi to praktické pro maminku a přirozené pro miminko. Na cestách mimo Evropu mě často až překvapilo, jak běžné je nosit malé děti zabalené v dekách či nosítku na zádech, a to i v zemích, kde by pořízení kočárku nebyl z ekonomického hlediska problém (třeba Maroko).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kočár má určitě taky výhody, ale neobjevila jsem je.
      Já jsem si nošení dětí nijak zvlášť nevšímala, začala jsem ho více vnímat až jako těhotná. Předtím jsem věděla, že existuje, ale ženy s dítětem na hrudi jsem nějak nezaznamenávala.

      Smazat
  5. Já si nošení nemohla vynachválit, syn byl neodložitelný a tohle byl jediný způsob, jak vůbec nějak fungovat. Kočárek šel z domu po pár prořvaných procházkách. :D Miminka potřebují mámu a jak už tu padlo výše, hmat, tedy doteky, hlazení, mazlení, chování, prostě máma na blízku, to je pro ně strašně důležité. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím! Cítila jsem se najednou tak volná, když jsem začala doma šátkovat. Může se to zdát nepohodlné, ale je to rozhodně pro obě strany lepší, než držet dítě celý den v náruči.
      Čím je synek větší, tím méně šátek potřebuje, poslední dobou slouží převážně jen jako dopravní prostředek, doma skoro nevážeme. Celkem mi to chybí. Roste nějak rychle.

      Smazat
  6. Před nějakou dobou jsem měl tu čest s přítelkyní hlídat postižené dítě. Měl takový atypický dlouhý kočárek. Člověk o pohybu ve městě hned přemýšlí úplně jinak, řeší věci, které by ho jinak vůbec nenapadly...

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pračka žere ponožky! Proč to dělá a jak tomu zabránit?