Maminky to s dětmi bezesporu umí. I tatínci péči o potomky zvládají, ale tak nějak... po taťkovsku. Jsou méně pečliví a občas na něco zapomenou. U svého syna to vidím dnes a denně, dokonale to znázorňuje též film S tebou mě baví svět. Vybavila jsem si několik situací, kdy jsem se jako dcera cítila taťkovskými metodami poněkud „zanedbána". Ráda se o ně s vámi podělím - a nebojte, je to veselé čtení. Jsem prostě hrozný vzorňák, a to se s taťkovským přístupem mnohdy bije.
Byla jsem hrozně dlouho venku!
Blížil se konec mého prvního roku ve škole. Sestra byla v nemocnici s podezřením na zánět slepého střeva, mamka tam trávila většinu času s ní a já jsem doma hospodařila s taťkou. Bylo hezky, a tak jsem každé odpoledne chodila ven.
Mamka nás vždycky volala nejpozději před večerníčkem. Taťka asi věděl, ale když mě vypustil ven, nejspíš si našel skvělou zábavu a přestal hlídat čas. Představte si, že mě zavolal až o půl osmé! Kulila jsem oči na hodiny a obávala se, že kvůli tomu půjdu později spát a další den budu unavená ve škole. Při tom jsem zápasila s rajčetem, které mi taťka nenakrájel, jak jsem byla zvyklá.
Dvě zmrzliny v jeden den? No to snad ne!
Celé odpoledne jsme byly s taťkou. Prošli jsme se, dali si zmrzlinu, a pak jsme šli do sokolovny cvičit a hrát ping pong. Když jsme se vraceli domů, měli jsme hodně času do odjezdu autobusu. I dostal taťka nápad: Dáme si zmrzlinu! Prodávali ji jen pár metrů od zastávky, kdo by odolal.
Já, já bych odolala. Dvě zmrzliny v jeden den, to se přece nedělá! Takový nápad můžou mít jen taťkové...
Televize se nesmí sledovat celý den
Byly Velikonoce, v televizi běžela jedna pohádka za druhou, a protože mamka měla nějaký kurzu, byly jsme doma jenom s taťkou. Ten nám nadšeně pustil televizi. Zase nás zanedbal! To neví, že se televize nesmí sledovat pořád? U druhé pohádky jsem měla pochybnosti, třetí jsem raději vynechala. Kreslila jsem, aby mi náhodou televize nezkazila oči!
Ponocuje u televize s kyblíkem zmrzliny v ruce
Jo, přesně taková osoba ze mne mohla vyrůst! Ještě že existují i pečlivé maminky, uf.
Protože mě dobře znáte, víte, že svá slova nemyslím úplně vážně. Situace doopravdy nastaly a vážně jsem z nich měla špatný pocit. K ohrožení výchovy dítěte samozřejmě nedocházelo.
Taťkovská nepečlivost byla často dokonce výhodou. Díky ní jsme si třeba mohly brát ven panenky. Mamka to viděla nerada, bála se, že si je zničíme.
Taťkovské metody na mém synáčkovi
Na něžnosti jsou maminky, to můj synáček už dávno ví. Pozoruju to pokaždé, když ho tatínek po koupáním maže dětským olejem. Lidi, ono to připomíná nakládání masa! Zatímco já si olej nakapu na ruku, prohřeju ho a pak synáčka jemně masíruju, tatínek ho z výšky nakape rovnou na dítě a rychlými pohyby rozmaže.
A co vy? Také jste vnímali rozdíly mezi rodiči?
Kája
Naprosto s tebou souhlasím, taťkové bývají benevolentnější :D. S tím chozením do postele o něco déle je to přesné. Taky jsem se vždycky bála, že budu unavená :D Koukám, že jsme byly dost podobné :D
OdpovědětVymazatLeník
Odprostila jsem se od toho až někdy v osmnácti. :D Tehdy jsem zjistila, že sprcha a čaj po ránu nedostatek spánku spraví, tak jsem se přestala bát sem tam ponocovat. Do té doby pro mne byla hrozná představa, že bych třeba šla spát o půlnoci. A to i tehdy, když potom následovalo volno...
VymazatAch, kdybych věděla, že jednou budu matka... :D
Panejo, ty jsi ale byla uvědomělé dítě! Když vidím své neteře a synovce, tak ti by se nejspíš o svoje oči nebáli, ani kdyby jim někdo dovolil propařit na počítači 48 hodin :-D
OdpovědětVymazatMyslím, že jsem se na prvním stupni vychovávala tak nějak sama... :D S pubertou mě ta uvědomělost trochu přešla, ale stejně mi připadá, že v porovnání s některými jinými jsem strašný vzorňák.
VymazatFíha, ty jsi byla vzorné dítě! To já teda tak disciplinovaná nebyla. Když se narodila sestra, bylo mi 5 a s taťkem jsem následující rok dva trávila hodně času sama, když se mamka starala o malou sestřičku. Dokonce mě s taťkem pustila na dva týdny na dovolenou (když vyšlo najevo, co vše se u moře dělo, už to nikdy nezopakovala :D). Já jsem si tedy taťkovské metody velmi užívala a dodnes na ně s láskou vzpomínám. Snad bude jednou táta i stejně báječný dědeček.
OdpovědětVymazatZajímavé čtení.
OdpovědětVymazat