Tiskněte fotky, v počítači postrádají kouzlo

Kdysi měli rodiče analogový foťák. Dokumentovali na něm, jak se s jejich miminek stávají překrásné princezny (to jako já s ségra). Vyvolané fotky třídili do alb, ta jsou poctivě popsaná, aby každý věděl, z jakého jsou období. Pak přišel digitální fotoaparát. Fotek je víc, ale alba žádná, jen chaotické složky v počítači. V dospělosti jsem to začala napravovat, fotky si nechávám tisknout. 

Zhmotňovat digitální fotky jsem chtěla už v dobách gymnaziálních. Bohužel jsem se do toho pouštěla jen po domácku. Tiskla na obyčejný papír naší obyčejnou tiskárnou. Asi si dokážete představit, že výsledek za nic moc nestál. I tak jsem ale byla ráda, že můžu mít kamarády pod sklem na stole, nad postelí mezi psími plakáty nebo v dokladovce mezi občankou a půlroční jízdenkou.  

Teprve v roce 2017 jsem držela v ruce první fotoknihu. Byla jsem naprosto fascinována, a tak jsem  časem nechala vyrobit i pár dalších. Také jsem nechala - teď už pořádně! - vytisknout hromádku fotografií. 

Po narození syna jsem po pěkných fotkách začala toužit ještě více. To víte, takové miminko se mění před očima a roste jako z vody, přestože roste vlastně z mléka. Když měl tři měsíce, vůbec jsem si nedokázala představit, jaké bylo držet novorozence. V jeho půl roce jsem stěží vytahovala z paměti doby, kdy se neuměl převracet. To, že jsem před osmi měsíci praskala ve švech, mi nyní přijde jako sen. 

Sledovala jsem nabídky na Slevomatu, ale dříve, než jsem si něco vybrala, mi Tiskařík.cz nabídnul barterovou spolupráci. Přesně to jsem potřebovala, napadlo mě. Vytisknou vám všechno, na co si vzpomenete. Můžete si nechat vyrobit třeba vlastní pexeso! Váhala jsem, zda neobjednat fotoknihu, ale nakonec jsem si zvolila "jen" fotografie

Z počátku se mi nelíbilo, že jsou v nabídce jen obrovské rozměry: 20x30cm a 30x40cm. Původně jsem si představovala menší obrázky. Vybrala jsem menší formát a čekala, jak to dopadne. 

Dopadlo to tak, že si teď připadám jako hvězda z časopisu.

Do tisku šlo miminko, moje břicho i Eliška a nějaká krajina. Jsem spokojená, nejradši bych si snímky prohlížela pořád dokola. Časem si z tohoto e-shopu objednám i něco dalšího. Ve hře jsou třeba kalendáře. Jedny jsme nechávali u jiného výrobce tisknout už loni. Babičky byl z vánočního dárku nadšené.



A co vy? Syslíte fotky v počítači, sdílíte je na sociálních sítích, nebo je poctivě řadíte do alb? 

Kája

Komentáře

  1. Fotky mám samozřejmě zálohované na asi třech místech (Google, Dropbox plus externí disk), ale ráda čas od času nějaké vytisknu. Takhle jsem si třeba o Vánocích, když mi bylo smutno, vytvořila na zed takovou koláž fotek s lidmi (/lidí), které mám ráda. Kamarádi, rodina, přítel. Taky je to skvělý dárek - se ségrou už dlouho vymýšlíme k různým příležitostem pro prarodiče fotoalba a tak. Baví to nás, baví to je. Máš pravdu, má to své kouzlo. :-)
    Vlasta

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To zní hezky. :)
      Teda, taková poctivá záloha, asi bych se měla poučit.

      Smazat
  2. Naprosto s tebou souhlasím. V albu je to nejlepší ❤️ také máme fotky z dětství v albech. Pravidelně jsem dávala k Vánocům celé rodině zarámované fotky, které jsem fotila. Je radost vidět je na poličce, když jsem u nich na návštěvě :). Bábí dělá fotoknihy. Také jsem jednu dostala, k 18. narozeninám. Jsou to skvělé vzpomínky :)
    Leník

    OdpovědětSmazat
  3. Líbí se mi fotoknihy a kalendáře, něco jsme si nechali vytisknout ze svatebních fotek a máme to vystavené v rámečku (i manžel v práci) a kalendář s miminkem. Líbí se mi to mít doma kolem sebe. A jako dárky skvělé.

    OdpovědětSmazat
  4. V době mého dětství byly pouze analogové fotoaparáty, ale žádná alba jsme doma neměli. Pouze jednu papírovou krabici plnou otrhaných černobílých fotografií. Nikdo z rodiny si pořádně nepamatoval, kdo na těch fotkách vlastně je. Poznali tak nanejvýš sami sebe jako děti, ale při jaké příležitosti se to fotilo, to už nevěděli. 😅 Barevných fotografií jsme měli jen malou hromádku, většinou se jednalo o fotky z oslav, které nám darovali známí. Nechat si vyvolat film v obchodě bylo nad finanční možnosti mojí rodiny. Takže příchod digitálního fotoaparátu pro mě byl malou-velkou revolucí. 😉 Fotografie si pečlivě třídím do složek a nemám nejmenší problém najít jakoukoli během pár kliknutí. Z fotografování jsem dokonce i maturoval. Dnes žiju s manželkou v Kostarice, kde je pořád co fotografovat. Fotky si netiskneme.

    OdpovědětSmazat
  5. Třídím a nechávám tisknout, ale ne často, jen jednou za dva tři roky výběr nejoblíbenějších fotek. Ani tak ne kvůli ceně, jako spíše prostoru, fotoalba by po pár letech nebylo kam dávat. Docela mě baví také tvořit fotokalendáře pro rodinu. Nedokážu si představit, že bych fotky měla jen čistě elektronicky. Ta potěcha z reálných obrázků je někde úplně jinde. Tak ať dělají vytištěné fotky radost! :)

    OdpovědětSmazat
  6. První fotoknihu jsem vyzkoušela asi v roce 2011 a od té doby na ně nedám dopustit. Vyrábím každý rok jednu s výlety za celý kalendářní rok a poté, co se nám narodil syn, vyrábíme jednu i s jeho fotkami za každý jeho rok. Osobní fotky veřejně na internet zásadně nedávám, příbuzní mají přístup do soukromé galerie s malým, prvních pár let dostávali i tištěné fotky, a přesto se každý rok těší, až jim ukážeme souhrn ve fotoknize. Fotoknihami jsme nakazili i ostatní, takže my se zase těšíme, až si prohlédneme ty jejich. :)

    OdpovědětSmazat
  7. Loni jsem dostal kalendář 2021 - měsíční, každý list s kapsou na fotku. S přítelkyní jsme vymysleli, že tam budeme dávat naše "fotky měsíce", zatím jsme nevybrali ani leden. :-D

    OdpovědětSmazat
  8. Mám nachystanou složku k vyvolání, ještě jsem to neposlala. Hledám způsob, jak ty fotky skladovat a zapomínám je posílat k tisku. Budu to muset začít dělat obráceně.

    V hlavě třicítky

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Na brigádu za kasu - ano nebo ne?

Droga jménem KINEDRYL

Kájin průvodce Bruselem: Odpadky v ulicích, vajíčka na medicích a nebraniborská brána