Výlet se synem a fenou? Je to šílené, ale stojí to za to

Jsem aktivní tvor a nerada sedím doma. Vyrazit někam v doprovodu feny a synáčka ovšem není úplně jednoduché. Každý odchod na déle než cca hodinu vyžaduje velké odhodlání. Stojí to ale za to!


Na velké procházky jsme začali chodit, když se ochladilo

Venčit se musí, začala jsem, sotva jsem se naučila vázat miminko do šátku. Přibližně dva měsíce se jednalo jen o kroužení kolem domu. Na pořádné procházky jsme začali chodit v listopadu. Ano. V době,  kdy se výrazně ochladilo.

Asi byste s ochlazením čekali spíše zkrácení pobytu venku, ale uvědomte si, že obléknout miminko zabere strašně moc času. Věnovat se přípravám déle, než samotné chůzi, by byla pěkně zbytečná práce. A tak jsme místo deseti patnácti minut bývali venku přes půl hodiny. 

Procházky se postupně protahovaly. V únoru jsem si dala náročnou výzvu: Ujdu celkem 200 km! 

V dubnu jsem našlapala opět 200 km. Aprílové počasí mě drželo doma...

Výlet? Proč ne! 

Když ujdu 7-10 km v kuse, proč nevyrazím na pořádný výlet? napadlo mě a začala jsem přemýšlet, kam děti (rozuměj syna a fenu) vezmu. Protože nám ráno trvá se vypravit a nikdy nevím, v kolik hodin se miminko probudí, ještě jsem neměla odvahu vyrazit někam vlakem nebo autobusem. Brzdilo nás vlastně i počasí. Na výlet jsme proto vyrazili všeho všudy dvakrát, v obou případech pěšky

Sbal se! 

Přísahám, že je jednodušší sbalit sebe samu na několika denní dovolenou! To víte, to máte: 
  • vodu v dostatečném množství pro sebe i fenu 
  • svačinu pro sebe, dobroty pro fenu 
  • misku 
  • mikinu, oblečení pro syna (v závislosti na počasí) 
  • deku pro miminko, aby mělo venku na čem ležet
  • kapsu na nosítko pro případ, že by se ochladilo
  • plenku (v těchto případech používám jednorázové), vlhčené ubrousky (rovněž venkovní záležitost)
  • peněženku, mobil, klíče 
  • pro jistotu: náhubek, kartu na autobus a respirátor, abychom mohli autobusem 
  • ...chtělo by to i foťák, ale na ten není místo! 
Balení začíná tak, že držím v ruce batoh a řvu. Dobře, přeháním, ale jde mi z toho hlava kolem. Sbalit tři tvory dá fakt zabrat. A to zatím nemusím balit synáčkovi jídlo! To bude teprve zábava. 

Organizace přípravy na odchod 

Mám na to zmáknutý systém. Když mám sbaleno, nachystám si oblečení, ve kterém půjdu ven a beru si miminko na kojení, aby pak vydrželo co nejdéle. Doufám, že mi při tom neusne, tím by se odchod odložil. Pak ho rozbalím, sebe převleču, následně dám jemu čistou plenku a obleču ho. Zkontroluju byt, navleču syna do svrchních vrstev, uklidňuju nedočkavou fenu, scvaknu syna do nosítka a raduju se, že konečně míříme ke dveřím. Zavazování tkaniček je úkol hoden mitra, neb nyní se k nedočkavé feně přidává ve skotačení i nedočkavý syn. Je trochu tišší, ale dává mi hlavou kvalitní rány do zubů. 

Věnovat se oběma najednou? Jo, jasněěě! 

Matoušek na procházkách klidně sleduje okolí a když ho to unaví, opře o mne hlavu a usne. Když ho nevyruší výrazný hluk, dokáže spát i dvě hodiny. Eliška taktéž sleduje okolí, ale rozhodně ne v klidu. Běhá sem a tam, občas hrabe a hlavně ji nic nesmí ujít. Vypadá neunavitelně, i kdybych ji hnala dvacet kilometrů do kopce, stále by byla plná energie. (Opravdu netuším, kde ji bere.) Bohužel je nejčastější příčinou "výrazného hluku", který synáčkovi předčasně ukončuje spánek. Jakmile spatří něco/někoho podezřelého, spustí sirénu neboli vysokofrekvenční štěkot. 

Pomalované kameny je třeba pořádně poštěkat!

Jakž takž jsem se naučila spojovat zájmy obou svých svěřenců, ale i tak se občas seknu. Jako třeba na březnovém výletě. Neuváženě jsem začala kojit, zatímco byla fena bez vodítka. Normálně se mě drží, ale v tu chvíli dostala neodolatelnou touhu vydat se přes kus lesa za jinými lidmi...

Jo a vysvětlete jí někdo, že se s miminkem na hrudi nebudu pořád ohýbat pro klacky! 

Ve výsledku je to fajn! 

Přípravy jsou na hlavu, průběh mnohdy taky a to radši ani nemluvím o balení po výletních přestávkách - stává se vám taky, že podruhé se už věci nechtějí do batohu naskládat hezky? Nakonec si ale procházky vždycky vychvaluju. Hodinové i celodopolední, že všech mám ve výsledku dobrý pocit. 



Pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu svědčí každému! Jak probíhají vaše výpravy ven? Připravujete na ně jen sebe, nebo i dítě/psa/manžela*/atd.? (Jedna známá si stěžovala, že má naprosto nemožného chlapa. Kdyby mu nesbalila do batohu svačinu, byl by prý celý den na výletě o hladu, protože by ho nenapadlo si něco s sebou vzít.) Kam nejraději chodíte?

Kája

Komentáře

  1. Musí to být opravdu náročné. Pamatuji, když jsem vozila známé chlapečka, bála jsem se každého zvuku, že ho vzbudí :D. Psi u strejdy jsou vždycky strašně nadšení, když jdeme ven, takže hluku je víc než dost :D.
    Jůů, to máte ve Frýdku místo, kam dáváte kameny? :) Pár jsem jich už taky našla a namalovala:)
    Chlapa naštěstí balit nemusím, je soběstačný a ví líp než já, co si má vzít s sebou :D (vyučuje přežití v přírodě)
    Leník

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím dokonce o dvou takových místech.
      Našla jsem spoustu kamenů, ale vlastní jsem ještě žádný neumístila. Snad jednou.

      Vymazat
  2. Mateřství je hotová vysoká škola managementu :-) A balit manžela, to mi připadá vážně děsivé. Být s někým takovým bych nevydržela nejspíš ani den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaké štěstí, že už mám praxi s organizováním 25 dětí ve třídě. :D

      Vymazat
  3. (...) kam děti (rozuměj syna a fenu) vezmu (...) - proč jsem čekal, že v závorce bude i přítel? :-D

    Jinak koukám, že máte taky krásný kamínkovník. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč bych ho někam brala, je snad soběstačný.

      Vymazat
  4. Věřím, že vypravovat miminko a fenku musí být pořádná škola logistiky! Já vypravuji jen sebe. Když jedeme s přítelem, obvykle se starám o zásoby, protože mám lepší odhad, ale třeba ve vymýšlení tras nebo řízení se střídáme.

    OdpovědětVymazat
  5. Celkom si mi pripomenula môj pobyt u maminy. Pes, kočík. Odlišné spánky bábätka a psa, ale nakoniec to bolo fajn a občas to boli aj niekoľkohodinové prechádzky. Keby toľko nepršalo, určite by sme nakrokovali kopu kilometrov.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Časem změníš názor... nebo ne?

Podzim má něco do sebe