#bloggerchallenge: Maminčiny radosti a starosti

Poslední listopad, poslední den výzvy. Zadání zní: Share the best and worst things that happened to you last month. Shodou okolností hraje v obou příbězích hlavní roli syn. Začneme tím špatným a pak se přehoupneme do veselé části článku. Vývoj batolete přináší radosti i starosti! 

Nejhorší věc: První stolička způsobila trápení

Synáček se vrátil domů mrzutý. Ačkoli bylo půl sedmé, což je pro něj poměrně brzy, okamžitě mířil do postele. Tam kňoural a vypadal nespokojeně. Zdál se mi trochu teplejší než obvykle, ale protože rychle usnul, nijak jsem to neřešila. Přesunula jsem ho do jeho postýlky a šla jsem pracovat. 

Na psaní jsem neměla klid. Syn se pořád budil. Nepotřeboval mě, vždycky rychle usnul, mně to samozřejmě nedalo a pořád jsem ho chodila kontrolovat. Vybavila jsem se teploměrem do ucha a zjistila, že mu teplota stoupá nad 38 stupňů. Při první vhodné příležitosti jsem mu chtěla dá sirup. Ta přišla až po půlnoci, do té doby se syn budil jen na pár vteřin. 

V příbalových letácích chybí dvě důležité informace: 
  • Jak dostat léčivo do dítěte
  • Jak dostat léčivo z oblečení 
Po dlouhém procesu jsem uznala, že v synovi skončila asi polovina určené dávky, a že by to mohlo stačit. Převlékání jsme nechali na ráno, byť jsme byli celí ulepení. Spánek byl důležitější. 

Ráno jsem se potvrdila moje domněnka: Příčinu teploty byl prořezávající se zub, první stolička. Jelikož teploměr znovu hlásil horečku, sáhli jsme znovu po léčivu, tentokrát po praktičtějším čipku. Na nějakou dobu ulevil. K večeru pak přišla katastrofa, teplota přesáhla 39 stupňů. 

No, katastrofa. Asi nic ojedinělého, se stoličkami to není jednoduché. 

Po čipku se to rychle spravilo, večer syn klidně spal a já konečně měla čas na tu práci. Tentokrát mi ale chyběla energie, takže jsem napsala jen tento článek a pak jsem projížděla e-shopy ve snaze sehnat poslední vánoční dárky. (Ano, chystám je s předstihem.) Spát jsem nešla, protože bych jen tak nedokázala vypnout. Potřebovala jsem se nejdřív trochu odreagovat. 

Další den bylo synovi dobře.

Tak ještě sedm stoliček a bude klid...

Nejlepší věc: Synáček začal chodit 

Od sprna obcházel nábytek. Zpočátku nejistě a píše náhodou. Během září novou dovednost vypiloval, v říjnu mu k přidržení stačily nestabilní předměty typu maminčino oblečení, otevírající se šuplík nebo otočná klavirní židle. Bylo vidět, že oporu už ve skutečnosti nepotřebuje, je ho zatím nenapadlo zkusit vykročit do prostoru. To se změnilo 28. 10. po setkání s nepatrně starší kamarádkou.

Z té už byl dávno vcelku zdatný chodec. Zatímco můj synáček něco zkoumal pod stolem, holčička chodila po celé kavárně. Synovi asi byla velkou inspirací, neboť ten hodinu poté, co jsme se rozloučili, udělal své první dva kroky v prostoru. Jásala jsem, přestože jsem to považovala za náhodnou událost, která se dlouho nezopakuje. Bylo to ale přesně naopak, od té doby syn poctivě trénoval. Po pár dnech bylo vidět, že přesně ví, co dělá. Teď chůzu pořád s chutí trénuje. Brzo bude běhat. 

Kája


Co nejhoršího a nejlepšího se událo spoluúčasntíkům výzvy? Přečtěte si i jejich články. 

Komentáře

  1. Maminky to mají těžké, takové věci si jako bezdětné neuvědomujeme. Vozila jsem kamarádce kloučka a hodně jsem si uvědomovala hluk na ulici. Bála jsem se, aby ho neprobudil. Do té doby jsem si toho vůbec nevšímala a přišlo mi to normální. Člověk je s dítětem o hodně opatrnější.
    To musí být krásné vidět pokroky u svého děťátka <3 :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A jsou to velké pokroky, každý týden je o něco dál. :-)

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vykulená cestovatelka se raduje: Filánže stačily!

Seznam úkolů na leden i celý rok 2022