Dva měsíce po svatbě nám přišly vytištěné fotoknihy od Tiskařík.cz. Vyvolalo to ve mne vzpomínky na onen horký den, kdy jsem se poprvé oficiálně podepsala novým příjmením (neoficiálně jsem ho samozřejmě trénovala už před svatbou). Ukážu vám, co jsem u Tiskaříka objednala a podělím se o pár svatebních postřehů, které se nevešly do článku Svatba podle mého gusta.
Svatbu nám fotila sestra. Zároveň mi dělala svědka, měla takovou dvojroli. Při obřadu poskakovala sem tam, aby zdokumentovala ženicha s nevěstou i jejich hosty, pak se rychle přiběhla podepsat, a zase někam utíkala s foťákem.
Po obřadu jsme se prošli k soše lišky Bystroušky. Od chvíle, co jsme se rozhodli brát na Hukvaldech, jsem se těšila na fotky s liškou. Zpětně lituji, že jsme na místě neupravili plány. Nebyly zrovna dobré světelné podmínky, takže jsou fotky tmavé, obzvlášť ty, na kterých je více lidí. Proto radím: Improvizujte.
Tvořit fotoknihu z fotek, na jejichž většině jsem já sama, mi přišlo zvláštní, jako bych se chtěla vychloubat tím, že jsem se vdávala. V jednoduchém editoru Tiskaříka vznikla fotokniha v pevné vazbě, tu si necháme doma, a pak méně obsáhlé fotosešity pro rodiče. Z výsledku jsem nadšená. Nechala jsem vytisknout také pár fotografií. Tiskařík je tiskne jen ve velkém formátu (20x30 cm nebo 30x40 cm), takže jsou spíš na stěnu než do alba.
- Jestli vám vytištěné fotky přijdou na stěnu příliš obyčejné, můžete si objednat fotoobraz. Jeden doma máme a vypadá moc dobře. Škoda, že mi spadl a natloukl si roh.
Ke svatbám mám negativní postoj spoustu let. Dávno jsem věděla, že jestli se jednou vdám, určitě nebudu mít tradiční svatební šaty. Připadá zbytečné kupovat oblečení kvůli jedinému dni. Přála jsem si šaty, které si později vezmu třeba na ples nebo do divadla.
Světle modrá mi přišla na mysl chvíli před svatbou. První objednávka z internetu dopadla katastrofálně. Šaty by byly fajn, kdybych do nich nebyla maličká. V popisku psali, že bez pásku budou lehce oversized, ve skutečnosti na mně visely i s páskem. Potřebovala bych asi XXS.
Druhé šaty mi připadaly příliš princeznovské. Puntíky se ke mně hodily nejvíc. Bílá spodnička z nich udělala slavnostnější oblečení. K tomu bílé kožené tenisky. S obuví této značky jsem už měla zkušenosti, takže mi velikost sedla hned napoprvé. Nosím je celkem často, když zrovna počasí dovolí. S hnědou batikou od bláta jim to nesluší.
Tato fotka samozřejmě není z letní svatby, vznikla v říjnu.
Ani se snubními prstýnky to nebylo jednoduché. Špatně jsme si změřili velikost, takže jsem je posílala zpátky e-shopu a doufala, že stihnou včas vyrobit nové. Další rada: Nejprve si velikost zkuste ve zlatnictví, teprve potom něco objednávejte.
Prsten občas zapomenu doma, ale na prstu ho dávno skoro nevnímám. Zvykla jsem si rychle. S novým příjmením to bylo horší. Ještě že obě začínají na K, zachránilo mě to od několika škrtání.
Nevím, jestli mám dva měsíce po svatbě nárok hodnotit, jestli to nějak změnilo vztah. Zatím mi připadá, že ne. Jen je tím zoficiálnením o něco vznesenější.
Kája
Je mi sympatické, jak jste to pojali :) P. S. Brzy bychom se zas měly sejít :)
OdpovědětVymazatTo rozhodně!
VymazatVeľmi sa mi páči koncept vašej svadby. Niečo takéto by mi dokonalo stačilo.
OdpovědětVymazatÓ, takže jsem vlastně svatební vzor, kdo by to byl řekl. :D
Vymazat🤣 tak ja som tiež vždy bola proti svadbe a keď už náhodou, tak len komorná a bez bielych šiat
Vymazat