Chystáš se na kombinované studium? Jestli máš dobrou vyřídilku, klidně jdi

Milí zlatí, musím se vypovídat ze svých starostí s vysokou školou. Sedím v knihovně, v MS Teams mám napsanou zprávu pro doktorku z Katedry preprimární a primární pedagogiky a váhám se stisknutím enteru, protože se za sebe stydím. Zrovna s touto paní jsem už řešila několik svých zpoždění a omylů a musím zase. Mám chuť prohodit notebook oknem. Samotné studium mi nedělá problémy, ale ty organizační věci okolo, to je děs. 

Provází mě to od počátku mých studií v roce 2015. 

(Pro ty, kdo mě neznají: po čtyřech letech jsem studia neúspěšně zanechala, od roku 2020 pokračuji na jiné univerzitě, kvůli změně akreditace mi uznali jen malou část absolvovaných předmětů.) 

Škola začala koncem září a hned v říjnu jsem s ní chtěla seknout, protože jsem se neorientovala v rozvrhu a organizaci. Teď na nové univerzitě je to ještě horší. Mám syna. Studuji předměty ze tří různých ročníků (některé mám uznané, některé jsem odložila kvůli přerušení studia v loňském roce). Občas mám v rozvrhu mezeru, jindy probíhají dvě přednášky najednou. Mám hrozně moc spolužáků, a žádné z nich pořádně neznám. 

Když jsem se hlásila na kombinovanou formu, dost známých mě odrazovalo. Argumentovali takto: 

• Nebudeš mít vůli se učit. 
• Budeš toho mít hodně. 
• Jak dáš dohromady práci a školu? 
• Jak se chceš naučit třeba matematiku, když ti to někdo pořádně nevysvětlí? 

Realita je taková, že nic ze zmiňovaného není problém. 
Vůle je po těch letech málo, nicméně disciplínu stále mám, zvládám se učit i odevzdávat práce v požadovaných termínech. Na množství úkolů si nestěžuji, na nedostatek přednášek a cvičení také ne, dokonce bych řekla, že mi více vyhovuje samostudium než poslouchání nějakého výkladu. 

Co mi bude skutečně činit problém, nikdy nikdo nezmínil. 

Organizace!!! 

Kam mám jít? V kolik tam mám být? Co všechno mám dělat? Jaké papíry mám vyplnit? 

Je to děs. 

Věřím, že pro toho, kdo má dobrou vyřídilku, to není žádná překážka. Prostě chodí, ptá se, mailuje, volá, dokud nezjistí, co potřebuje. Jenže já se stydím. 

Když něco nemůžu najít v obchodě, raději ho dvacet minut procházím, než abych se někoho zeptala. 
V té škole je to podobné... 

V mnohém mě ty roky vytrénovaly. Zároveň jsem z toho stále otrávenější. 

Znovu si přečtu tu zprávu v MS Teams, pak si vytisknu formuláře na praxi, dodělám jednu seminárku a vypravím se na schůzku se zástupkyní ZŠ, kde bych měla odučit dramatickou výchovu. 

Musím si vymyslet nějakou super odměnu za titul. 

Děkuji vám za vyslechnutí. 

Kája