Různé přístupy učitelů na vysokých školách

Jakkoli se zdá být moje studium tragické, jedno mi nelze odepřít: Jsem zkušená vysokoškolačka! Studuji dohromady už 13. semestr, přičemž některé předměty jsem absolvovala dvakrát. Za ty roky jsem se setkala s různými učiteli a s jejich rozdílnými přístupy ke studentům. Zatímco jedni se nám to snaží co nejvíce usnadnit, jiní co nejvíce zavařit...

Vedle průměrných učitelů, kteří neškodí ani nepomáhají, existují učitelé, kteří vytvářejí studentům příznivé podmínky pro splnění předmětu. Ne snad, že by dávali zápočty zadarmo. Mám na mysli to, že u zkoušky nenápadně napovídají, spokojí se s nepřesnou odpovědí apod. 

Krásným příkladem takového vysokoškolského pedagoga byla učitelka z katedry primární a preprimární pedagogiky na UPOL. Jeden rok jsme s ní v rámci vyučování psali test na nultý pokus. Komu se nepovedl, přihlásil se na oficiální první pokus ve zkouškovém období. 

O dva ročníky výše jsme s ní měli písemnou zkoušku znovu. Kdo si vylosoval otázku, se kterou si vůbec nevěděl rady, mohl si vytáhnout novou. Jedna spolužačka tuto možnost využila a zkoušku díky tomu splnila. Co na tom, že nemohla dostat A ani B. Hlavně že to měla! 

Oproti tomu jsou pedagogové, kteří si vychutnávají studentovy neúspěchy. S nejvýraznějším zástupcem tohoto druhu jsem se setkala v Olomouci na katedře matematiky. Paní doktorka se s vysvětlováním moc nepárala, látku vykládala tak, jako kdybychom ji dávno dobře rozuměli. Na zkouškách vyžadovala přesné definice. A co bylo nejhorší, místo toho, aby si poslechla, co studenti umí, se snažila zjistit, co se nenaučili. 

Byla to první zkouška, kterou jsem nezvládla na první pokus. Na papíře z přípravy jsem měla pár slov. Nemám potřebu si něco vypisovat. 
,,To toho moc nevíte," poznamenala, když papír uviděla. Ze stresu jsem se několikrát spletla. Zaměnila jsem například konjunkci a disjunkci. Doktorka mě hned setřela, neměla jsem možnost se opravit. Neustále mě přerušovala otázkami, na které jsem neznala odpověď. To, co jsem chtěla říct, si neposlechla. Zkoušku mi nedala a poslala mě domů s doporučením ukončit studium, protože na něho nemám. Skončilo to pláčem na záchodě. 

(O týden později mi dala E s tím, že už mě nechce v životě vidět.) 

Ve třeťáku jsme ji měli znovu. Vzhledem k dřívějším zkušenostem jsem na přípravě popsala celý papír. Doktorka si ho pročetla... a pak se mě ptala na věci, které na něm nebyly. Tudíž na věci, které jsem nevěděla. 
,,Vy jste se vůbec nic nenaučila!" kritizovala mě. 
,,Na papíře mám toho dost," bránila jsem se. 
,,Nebuďte držá."
Co si budeme, skončilo to zase na záchodě. Vědomosti z papíru ji nezajímaly, vychutnávala si, že nevím nic jiného. Varovala mě, že budu hrozná učitelka. Prosila jsem ji, aby mě pustila domů. Opakovaně. Zase jsem byla drzá. Dokonce mě na to upozornila i přítomná spolužačka. Opravdu jsem byla drzá? Nemyslím si. Měla jsem se nechat ponižovat? Nechtěla jsem být neslušná. Potřebovala jsem odejít. 

Na prvním pokusu jsem byla již v dubnu, ale na druhý jsem běham jara a léta nedostala odvahu.
O rok později jsem věděla, že se studiem končím, takže jsem se zlou doktorkou nezabývala. 
Gemoetrie mě proto čeká teď. 

Věřím, že dopadne dobře. 
Aktuální učitelka patří k těm lepším. Když si nevzpomenu na přesnou definici a použiju vlastní slova, nebude skákat radostí, ale domů mě nepošle. Jde jí o to, abychom učivu rozuměli. 

Kája