Psi bohužel nežijí ani zdaleka tak dlouho jako lidi. A tak se před měsícem stalo něco, s čím jsem nějakou dobu počítala a čeho jsem se ještě delší dobu bála. Můj první pes se dožil krásných 17 let. Jeho odchod byl pro mne smutný, ale pocítila jsem i radost. Radost z toho, že žil tak dlouho, byl zdravý a ještě v 15 poměrně čiperný. A kolik toho zažil! Dovolte mi krátce zavzpomínat.
Eliška 4 měsíce, Fík 12 let |
- Jako štěně na nás pořád někde číhal, pak nás přepadával a kousal nám ponožky. Se sestrou jsme to odskákaly mnohem víc než rodiče, bylo nám 10 a 7. V ponožkách a dlouhých rukávech jsme měly díry.
- Občas se rozdivočel tak, že několik minut běhal po bytě, nepotřeboval žádné další podněty.
- Už jako štěňátko s námi začal chodit po horách. Za svůj život prošel kus Beskyd a dvakrát byl na dovolené v Jeseníkách.
- Jel s námi i do Tater! Tam se sice nekonala žádná velká turistika, nicméně čuchal na spoustě hezkých míst. Občuchal třeba Štrbské pleso.
- ...a časem se stal mým osobním parťákem na hory, začala jsem ho brát na své výlety bez rodičů.
- Byl mi zdrojem výtvarného i básnického umění. A vlastně i pro pedagogiku. Vytvořila jsem speciální učebnici pro sestru a vedla jsem lekce psí školy pro majitele bišonů.
- Jednu dobu jsme spolu běhali agility. Úspěšnost kolísala, ale chodit na cvičák nás oba moc bavilo.
- Když jsem nevěděla coby, bylo s kým jít na procházku.
- Doprovázel mě na rande.
- Skamarádila jsem se díky němu s kolegyní. Je ujetá na psy nejméně tolik jako já.
- Vychoval mi Elišku, zasvětil ji do světa štěkání.
- Než jsme si pořídili Fíka, psi se mi jen líbili. Pak se spustila obrovská mánie. Náš bílý parťák mě ovlivnil na dlouhé roky dopředu. Vždyť nebýt jeho, neměla bych teď Elišku!
A víte, že stačilo málo, a měli bychom úplně jiné zvíře? Přečtěte si článek Chtěli jsme papouška, ale neměli jsme místo na klec. Papoušci mě stále fascinují, ale nedovedu si představit svůj život bez psů a bez psího nadšení. Odebírala bych místo Svět psů časopis o ptactvu? Měla bych v teenagerském pokoji plakáty arů a žaků? Kdo ví...
Byl to super pes.
Kája
Káji, Fíka je mi moc líto. Dožil se krásného věku :) Článek se ti moc povedl, je to důstojná vzpomínka na člena rodiny.
OdpovědětVymazatNádherný článok. Fík musel byť Pán pes ako hovorí moja mamina, riadny člen rodiny. V auguste sme tiež prišli o momentálne posledného psíka u mojej maminy, ktorý nás opustil krátko po 11 narodeninách. Ešte je to pre mňa veľmi čerstvé, keďže odišiel len hodinu po tom, ako som ho videla naposledy. Prijmi moju úprimnú sústrasť.
OdpovědětVymazat