Šumná řeko, beskydská krasavice! Koncert s Přeučilem

Tvrdila jsem, že budu vydávat články častěji, ale od nemocenské zde nepřibylo vůbec nic. Vlastně jsem se moc neobtěžovala ani s instagramem (Kája z Beskyd). Mám nápady a občas i trochu volného času. Poslední dobou ovšem dávám přednost výtvarným činnostem před psaním, a dokonce i čtením. Intelektuální kapacitu vyčerpávám prací a studiem. V dnešním článku bych vám chtěla povídat především o podzimním koncertu Symfonického orchestru Frýdek-Místek, na kterém vystoupil i Jan Přeučil. 

Koncert byl vlastenecký. Zahajoval ho Můj domov od Antonína Dvořáka. Hrátky s písní Kde domov můj. Dály byl na programu Tábor od Bedřicha Smetany, symfonická báseň z cyklu Má vlast, z něhož určitě znáte Vltavu. V porovnání s Blaníkem a Z českých luhů a hájů, které jsme hráli dříve, byl pro mne Tábor hratelnější. 

V druhé části koncertu zazněla kantáta Tam pod horami, pod vysokými. Vlastenectví level milion. Těmi horami jsou naše Beskydy. Autorem je zdejší rodák Evžen Zámečník. Kdysi jsem si jako členka žákovského orchestru v ZUŠ užila s jeho Hukvaldskou serenádou, hráli jsme ji na soutěži, na zájezdu v Polsku a také na udělování cen města poté, co ji dostal právě pan Zámečník.

V kantátě zaznívají zdejší lidové písně a verše ze Slezských písní. Na koncerě za námi běžela projekce. Hory, město, okolní vesnice, řeka Ostravice... 

Šumná řeko, bystrá řeko,
beskydská ty krasavice, 
poneseš mne, vezmeš s sebou,
Ostravice, Ostravice? 

Petr Bezruč (údajně...)

Na generální zkoušce jsem si nebyla jistá, jestli vůbec zvládnu druhou polovinu koncertu odehrát. Hrozně na mne působila. Zámečník, Beskydy, domov! V prázdných taktech jsem sledovala projekci a přemýšlela o životě. Hlavně o svém působení v Praze a návratu zpátky. A bojovala jsem se slzami, když Jan Přeučil mluvil o válce, sbor mezitím zpíval Beskyde, Beskyde, a na plátně se střídaly záběry na vojáky a na hory. 

Smutnou část střídá zajímavé provedení písně Okolo Frýdku cestička. Tu si teď oblíbila moje třída, musím jim pustit Zámečníkovo podání. Samozřejmě na videu z koncertu. Posledně měly děti radost, když mě mohly pozorovat při poslechu Carmen. 

Koncetní atmosféra na mne zapůsobila tak, že jsem všechno zahrála lépe než kdy předtím. 
Pochválil mě dokonce i filharmonik, který přišel na výpomoc. Stál ale vzadu u bubnů, takže mě jen viděl. Kdo ví, co by říkal, kdyby mě i slyšel. Spoluhračka s ním ovšem souhlasí, takže na tom něco bude. 

Po koncertě jsem se setkala s pár fanoušky. Samé učitelky! Přišly dvě kolegyně... a také dvě profesorky z gymplu, což mě moc potěšilo a zároveň překvapilo. Úplně mi vypadlo, že jsem jednu z nich osobně zvala a že mi dokonce napsala, když si koupila lístek. 

Pro všechny účinkující byl připraven raut. Zdržela jsem se skoro do půlnoci s několika dalšími vytrvalci. Doma jsem dlouho nemohla usnout, byla jsem nabitá emocemi. 

Teď mám měsíc pauzu. Pak přijdou Rybovky, jedna se symfoňákem, dvě v komorním obsazení. A taky doprovod improvizačního divadla. Hrála jsem s nimi už před měsícem a moc mě to bavilo. Výhodou je že na takové vystoupení nemusím cvičit. Vlastně nemůžu, není co. 

Jsem větší houslistka, než jsem kdy doufala. 

Kája