Trojitá hospitace, Vánoce ve škole, besídka v komorním počtu

Týden před Vánocemi mívám obvykle přeplněný program. A není to proto, že bych se na poslední chvíli snažila nakoupit hromady dárků, napéct deset druhů cukroví a uklidit celý byt. Jen se toho vždycky hodně sejde. Letos mě navíc zbrzdila adventní nemocenská. A co vy, taky míváte napilno? 

18. 12.

Děti byly nadšeny, že mě vidí. I já jsem byla ráda, ale zároveň se mi po nemocenské moc nechtělo. Po dlouhé době na mne padlo výtvarkové pondělí. Poté, co moje děti odešly do družiny, jsem chvátala do vedlejšího pavilonu za páťáky. Předpokládám, že si dokážete představit, jak umí dát zabrat dvouhodinovka VV s prepubertálními žáky! 

Ve škole jsem se nezdržovala déle, než bylo nutné. Přípravy jsem nechala na doma. Spěchala jsem do školky pro synka, a pak hurá domů odpočívat vypít kafe a cvičit Rybovku. 

19. 12.

Adventní kalendář nám ve škole řekl, že máme vyrobit přáníčka pro paní učitelky a o přestávce jim je roznést. Děti pracovaly ve dvojicích, vzniklo tak osm přání. Zabralo nám to skoro celou hodinu, ale efekt byl parádní. Kolegyně měly z houfu dětí přejících hezké Vánoce radost, a to není nic proti tomu, jak nadšené byly děti z toho, že potěšily paní učitelky! 

(Vymyslela jsem to vskutku skvěle.) 

Doma jsem opět cvičila Rybovku, i když to není náročná skladba, některé takty jsou v prvních houslích záludné. Večer jsem nahrávku vyměnila za skutečný orchestr. 

20. 12.

Den vánoční hudební výchovy! Kupá dětí a trojitá hospitace. 
Vzala jsem do školy housle a pozvala jsem kolegyně z prvních tříd na poslech koled. Když jsem před vyučováním cvičila, zaslechla mě zástupkyně, a tak jsem pozvala i ji. 

Odpoledne jsem se synkem nastrojili stromeček. Máme umělého trpaslíka. Živý stromeček mě neláká, i když pěkně voní. Možná se jednou odhodláme ke stromku v květináči. Kamarádce se ho povedlo udržet celý rok při životě a letos ho znovu nazdobila. Tak si říkám, že není úplně špatný nápad pěstovat nějaký jehličnan jako bonsai a o Vánocích pod něj dávat dárky...

Večer jsem šla na čaj. Dlouhá léta dodržujeme s kamarádkou tradici vánočních čajoven. 

21. 12.

Nejnáročnější den. Byl koncert! A dozor v jídelně... 
Atmosféra ve škole značně vánoční a prázdninová. Učit se už moc nedalo. Nelámala jsem to přes koleno. Děti hodně vybarvovaly a v poslední hodině jsme hráli hru. 

Suplovací pohotovost trávím trénováním nejtěžších řádků v České mši vánoční. 
Koncert byl fajn. Přišlo celkem jedenáct kolegyň. Vánoční "večírek" našeho pedagogického sboru byl na úrovni! Můj osobní výkon nebyl zrovna na jedničku s hvězdičkou, drobná škobrtnutí se však ztratí. Divákům jsem zážitek určitě nezkazila. (Za to špatné zprávy z Prahy...)

22. 12.

Ve škole jsem se vůbec neučili. Kreslili jsme, rozdávali dárky, zpívali koledy sami i s ostatními v tělocvičně. A mlsali jsme! Dopoledne uteklo, ani nevím jak. 

Abychom nemuseli do přeplněného hypermarketu, nechala jsem nám předvánončí nákup dovézt až domů. Tuto perfektní službu doporučuje celkem jedna Kája z jedné.  

Dovoz nám měl mimo jiné ušetřit čas před bytovou domácí besídkou. Pozvali jsme pár kamarádů na kávu, čaj, koledy a něco k jídlu. Bohužel se pár dní před akcí začali všichni omlouvat kvůli nemoci. Jen pár hodin před očekáváným příchodem hostů se ukázalo, že budeme na besídce všeho všudy tři. Já, můj muž a kamarád, který byl zároveň spolupořadatelem. (Tradice bytových besídek vznikla za covidu z jeho nápadu.)

A tak jsme s kamarádem potrápili housle. Muž mezitím připravil sushi. Najedení jsme se dívali na Mr. Beana a jeho vánoční trable. Ve výsledku hezká sešlost, i když komorní. 

Kája