Přijímací zkoušky? Jó, tak ty jsem neřešila...

Pomalu se blíží přijímací zkoušky na střední školy. Letos o nich slyším více než v předchozích letech, řeší je kolegyně v kabinetu, jsou předmětem mnoha diskuzích v učitelských skupinách na internetu. Sama nemám k tématu čím přispět. Svoje přijímačky jsem totiž vůbec neřešila. Připravovala jsem se na ně tak, že jsem se ráno oblékla, obula a šla...

Když se ohlédnu za přijímacími zkouškami na gympl, byl to z mé strany docela punk. Od návrhu, že bych se mohla hlásit, se rodiče v tomto směru neangažovali. Pravděpodobně čekali na signál ze základky. Je možné, že bych tam nějaké informace skutečně získala, jenže naše třídní odešla kolem čtvrtletí na dlouhou nemocenskou a třídu ovládl chaos. 

Kdybychom se úplnou náhodou nebavili o přijímačkách se zástupkyní ředitele, ani bych včas neodevzdala příhlášky. Další dva zájemci o gympl na tom byli podobně, jeden z nich ale aspoň věděl, že kromě místního šestiletého gymnázia existuje ještě jedno v nedalekém Frýdlantě. Díky němu jsem podávala přihlášky dvě. Zástupkyně nám na poslední chvíli řekla, co a jak, a požádala naši nemocnou třídní o sepsání výstupního hodnocení. 

Domácí příprava na příjímací zkoušky spočívala v ladění termínů. Původně jsem mezi nimi měla mít den volna, kvůli soutěže s orchestrem jsme to museli měnit. Nic víc jsme neřešili. 

Jako první jsem jela do Frýdlantu. Tam jsem vyplňovala Scio testy. Odcházela jsem spokojená. Tehdejší článek tvrdí, že jsem vyřešla 54 úloh ze 60. Také tam stojí: ,,Pan ředitel se mi líbil. Takový usměvavý pán." To je trochu úsměvné, když si vzpomenu na jeho pozdější ,,Studenti, maturanti!!!". Vyloženě nesmypatický mi však nikdy nebyl. Tím se liším od spolužáků. 

Další den jsem dělala přijímačky na zdejším gymnáziu. O testech jsem v roce 2009 napsala:

Příjmačky se dělaly z češtiny a z matiky. Nebyly to Scio. Byly to takové hnusné, těžké písemky.
Ta čeština sice ještě vypadala nadějně, ale ta matika. Z osmi cvičení jsem udělala pouze jedno a půl, dostala jsem za něj jen šest bodů (z čtyřiceti osmi). Byly tam ale tykové příklady,které jsme nikdy ve škole nedělali. 

Zde už se podceněná příprava projevila. Brali 86 lidí, já jsem byla až 98. Nakonec mě přece jen chtěli, ne všichni z přijatých se zapsali a řediteli se líbilo moje výstupní hodnocení. Já jsem se však viděla, jak si každý den čtu ve vlaku cestou do Frýdlantu, a nenechala jsem se zviklat. 

Přijímacími zkouškami jsem se vůbec nestresovala... a přece to klaplo. V roce 2015 jsem odmaturovala se třemi jedničkami a jednou čtyřkou ze státní matematiky. (Hádám, že obdobně dopadnou příští rok státnice.)

Podobný přístup jsem měla v obou případech, kdy jsem se hlásila na vysokou. Hlásila jsem se vždy jen na jednu školu a vůbec jsem se neučila. Úlohy na logiku a verbální inteligenci zvládám tak či tak. A připravit se na všeobecný přehled? Jedině že bych přečetla všechny knihy z naučného oddělené a zapamatovala si veškerý jejich obsah.

U obou vysokých škol jsem uspěla. 

Všemi přijímačkami jsem prošla bez většího stresu. Vůbec nevím, co teď zažívají deváťáci, ani čím budou v květnu a červnu procházet absolventi středních škol. 

A jak jste to měli vy? 

Kája