Benátky jsou bludiště

Benátky jsou bludiště! Všude úzké uličky, mosty a voda, jeden vůbec neví, kde je
a jakým směrem se má vydat. Není divu, že jsem o nich před devíti lety vydávala článek s názvem Málokdo se vrátí z Benátek a popisovala je jako Bermudský trojúhelník. Letos na mne zapůsobily podobně. I tak mě však nadchly, s výletem jsem byla spokojená. 

Ubytování a cesty po okolí 

Ubytování přímo na ostrově je drahé, proto jsme bydleli v pevninské části Mestre. Hotel se nacházel 8 km od letiště. Podle informací z mapy.cz a z aplikace dopravní společnosti tam měl jet autobus. Hned první večer jsme ovšem pochopili, že s dopravou v Itálii to nebude jednoduché. K hotelu jsme se dostali spíš náhodou. V podobném duchu se neslo cestování
v alpské oblasti i závěrečná cesta na letiště.

Jen do centra Benátek jsme se dostali bez potíží, měli jsme totiž radu od profíka. Recepční nás poslal na blízkou tramvajovou zastávku.  Kromě tramvají jezdí z Mestre do Benátek autobusy
a vlaky. Cena jízdenky je 1,5 EUR.S takovou se dá jezdit 75 minut po celém městě, pokud ovšem nejedete na letiště, to je nedotovaná jízda a vychází nejméně na 10 EUR. Dražší je rovněž lodní MHD: 9,5 EUR na 75 minut. 

Procházka v místech, kde turisti nechodí 

Každý rok údajně přijede do Benátek až 25 milionů turistů. Nejvíc jich přijíždí od dubna
do půlky července, proto se v té době vybírá vstupné 5 EUR. Tomu jsme se asi o týden vyhnuli, nicméně i tak tam byla hlava na hlavě. Vůbec se nedivím, že se Benátčané stěhují pryč. Byť jsme do těch milionů přispěli dvěma dalšími osobami, s množství turistů jsme nadšení nebyli a první část výletu jsme se potulovali po méně frekventované části města. 

Přešli jsme desítky mostů a viděli stovky racků. Spletité uličky postupně přivedly na náměstí
Sv. Marka. Sledovali jsme, jak postupně houstnou, až jsme šli vyloženě v zástupu lidí. 

První espressa nám chutnala 

Když jsem byla v Itálii poprvé, nejvíc ze všeho jsem byla nadšená z výborného espressa, které je
k dostání na každém rohu. Ještě před šesti lety, když jsem byla v Itálii potřetí a na delší dobu naposledy, jsem si kávu nemohla vynachválit. V dlouhé pauze jsem se ovšem propila k filtrované kávě a kyselejší chuti. Italská káva mi najednou není dost dobrá! Přes mé preference musím uznat, že Italové espresso prostě umí. Ze začátku nám chutnala. 

Další den nám začal chybět náš oblíbený filtr. Těšili jsme se na ubytování v Alpách, kde jsme měli mít kuchyňku a možnost připravit si kávu podle našeho gusta. No jo, jenomže jsem trdlo. Sbalila jsem váhu, dripper, filtry i kávu, vše, co je potřeba, zapomněla jsem ovšem na něco důležitého: Zrna jsem nenamlela! Touha po filtrované kávě nás nakonec dohnala k tomu, že jsme v alpské vesnici Pieve di Cadore navštívili asijský obchod a koupili si nový mlýnek... 

Plavba lodí na Murano a Burano

K náměstí Sv. Marka jsme nemířili ani tak proto, že bychom ho toužili vidět, ale zejména proto, že se kousek od něj nachází přístav, na němž začínala plavba s prohlídkou ostrovů Murano
a Burano. Před devíti lety jsem si na podobném výletu zamilovala oba ostrovy i loď. Murano je známé šikovnými skláři, hned z lodě jsme proto byli nahnáni na ukázku výroby. Skláři prý kdysi nesměli opustit ostrov, aby své umění nešířili jinde. 

Na Buranu se vyráběly krajky, na návštěvu ke krajkáři nás však nikdo neposlal. Domy na ostrově jsou barevné. Barvy měly sloužit k lepší orientaci rybářům na cestě domů, protože tam bývají husté mlhy. Kdo chce barvu fasády změnit, údajně k tomu potřebuje povolení úřadu. 

Barevné domy na Buranu

Na Buranu nám pomalu docházela energie, tak jsme sedli na druhé espresso dne a neplánovaně
i na černé pivo. Před kavárnou nás zaujala tabule s Velkopopovickým Kozlem. Manželovi to nedalo a zeptal se servírky, jestli ho skutečně mají. Paní nejdřív vůbec nevěděla, o čem mluví, ale pivo přece jen našla. S obtížemi se snažila přečíst slovo Velkopopovický, byl to pro ni jazykolam. Pivo ve skutečnosti nebylo velkopopovické, nýbrž padovské. 

Cesta zpátky

Benátky jsou bludiště, dostat se do cíle je náročný úkol. Mohlo by se tam konat mistrovství světa v orientačním běhu, jen nevím, kolik soutěžících by bylo schopno závod dokončit. Klikatili jsme se sem a tam, než jsme dorazili k zastávce tramvaji. Bludiště mi vůbec nebylo příjemné, úzké uličky mezi vysokými domy nenabízejí žádný výhled a vypadají všechny stejně. Ulevilo se mi až
v širokých ulicích v Mestre.

Návrat 

Pominu-li mou večerní frustraci, v Benátkách se nám moc líbilo. Kanály a mosty mají jedinečné kouzlo. O tři dny později jsme se proto do Benátek vrátili. V mezičase jsme stihli výlet do Alp, o kterém vám povím zase příště. Naše druhá návštěva byla kratší. Zlobilo nás počasí, navíc se nám už prostě nic nechtělo... 

Kája

Kam dál:

• Jak si zkomplikovat cestu do Benátek? Letět letadlem!
• V kterých zemích jsem byla a kam bych se ráda podívala
• Rubrika Itálie