Jak jsme si kupovali nový stůl do obývaku

Před gaučem nám stával strašlivý konferenční stolek. Vlastně to ani úplně konferenční stolek nebyl, Ikea ho kategorizuje jako stolek odkládací. Měli jsme ve zvyku na něj odkládat kávu, čaj a sem tam knihu. Vyznačoval otřesným vzhledem. Zažil toho hodně a už před čtyřmi lety, když jsme se přestěhovali, byl spíš vhodný do garáže nebo do sklepa. Konečně došlo na slavnostní okamžik - u gauče stojí nový, krásný, nyní už opravdu konferenční stolek. 

Brzy to budou čtyři roky, co jsme se s manželem sestěhovali. Už tehdy bylo patrné, že se nám jeho stolek do obýváku nehodí, ale říkali jsme si, že účel ještě nějakou dobu zvládne plnit. Synáček měl rok a půl, byl ve věku, kdy děti fascinovaně zkoumají okolní svět. Při své výzkumné činnosti způsobil už tak hroznému stolu četné škrábance. To jsem pak ,,vylepšila" přetřením akrylovou barvou a nanesením laku. Škrábance zmizely, jenže se pro změnu objevily čmouhy. 

Časem jsme uznali, že bychom si zasloužíme vzhlednější stůl. Vypravili jsme se do Jysku omkrnout nábytek. Místo stolu jsme si vybrali povlečení. Nábytek se nám nelíbil. O stolu jsme nějakou dobu nemluvili. Když nás znovu přepadla chuť zlepšit vybavení bytu, neměli jsme lepší nápad, než jít znovu do Jysku.  

Spatřili jsme mnoho stolů, které jsme oba zavrhovali. Zároveň se však ukázalo, že máme naprosto odlišné představy o vzhledu ideálního nábytku! Bylo pár takových které bych brala, ale manžel ne, a pár takových, které by chtěl manžel, a já bych je nestrpěla. Domů jsme opět odešli s prázdnou. 

Čas plynul a my stále pili kávu u škaredého odkládacího stolku. Zdálo se, že ho budeme mít navždy. Abych pravdu řekla, ani se mi už nechtělo stolní záležitosti řešit. Byla jsem z nich nesvá nejen proto, že se nám rozcházely názory na vzhled nábytku, ale i proto, že kdysi jsem za podobných okolností zažila rozchod. Sháněli jsme stůl, žádný jsme nesehnali, pak jsme o něm pro jistotu přestali mluvit a najednou bum, byla jsem sama. Nábytek kazí vztahy! 

Zlomilo se to o Vánocích. Dostali jsme od babičky peníze. Nejdřív jsme si říkali, že za ně někam zajedeme, ale pak jsme dostali lepší nápad. Konečně si koupíme stůl! Na Jysk jsme se tentokrát vybodli, podívali jsme se na internet. I na něm to byl trochu boj, manžel jásal u stolů, které mi připadaly příšerné, já jsem jásala u stolů, které manželovi přišly nudné. E-shop ovšem nabízel takové množství nábytku, že se nakonec přece jen našel kus, se kterým jsme byli oba za dobře. 

A tak nastal velký okamžik. 

Než jsme si na zvolený stůl konečně položili kafe, ještě to chvíli trvalo. E-shop ho expedoval až po třech týdnech, pak byly mírné komplikace s doručením. Stůl by se asi roky vozil s kurýrem v dodávce, kdybych se po několika neúspěšných pokusech nedovolala na zákaznickou linku a nedomluvila, že nám ho mají nechat v depu, kde ho později vyzvedl manžel. Převzít od kurýra jsme ho nemohli, protože ho hodlali doručovat vždy kolem jedenácté hodiny, kdy je doma jenom fena, a s fenami kurýři nejednají. Nemohli ho ani uložit do výdejny, protože náš ,,balíček" vážil 30 kg. 

Dočkali jsme se. V obývaku stojí krásný nový stůl. 
Stojí u škaredého gauče a ještě horšího křesla. Byt bude žádat ještě další změny... 

Kája

Kam dál: 

• Jak byty překvapují: Když neumíš vypustit umyvadlo, vykelímkuj ho
• Bydlení na vesnici mě přestalo lákat (Vždyť bychom to měli daleko do Jysku!)