K dnešnímu článku mě inspirovalo téma měsíce v Klubu blogerů. Bydlení. Záležitost, na kterou jsem v posledních letech radikálně změnila názor. Že je to doba stejná jako je věk syna, není žádná náhoda. Co ho mám, cením si pohodlí
a úspory času. A to člověk úplně nemá, když musí někam dojíždět...
a to je živnost, která se ve městě pěstuje poněkud špatně. Touha po vesnici a domku mi pak dlouho zůstala. Jen v posledních letech na gymplu mi už případné stěhování připadalo skoro zbytečné, když se přece budu "brzy" půjdu bydlet po svém.
Nevýhody vesnice jsem začala vnímat až s miminkem. Přesto, že miminko nic moc nepotřebuje. Problémem by mohla být jen vzdálenost dětského lékaře. Dojíždět na preventivky, kterých bylo
v prvním roce až až, by se ještě dalo, ale co kdyby byl synáček nemocný? V takových chvílích je lepší mít pediata po ruce. Jenomže co když v té vesnici žádný není, nebo pro nás nebude mít místo? Od té doby uplynula pěkně dlouhá doba. Postupně zjišťuju další a další důvody, proč je jednodušší vychovávat dítě ve městě.
v prvním roce až až, by se ještě dalo, ale co kdyby byl synáček nemocný? V takových chvílích je lepší mít pediata po ruce. Jenomže co když v té vesnici žádný není, nebo pro nás nebude mít místo? Od té doby uplynula pěkně dlouhá doba. Postupně zjišťuju další a další důvody, proč je jednodušší vychovávat dítě ve městě.
A co víc, téměř před třemi lety jsem se přestěhovala z okraje města přímo do centra. A zde jsem co? Zde jsem zpohodlněla! Mám po ruce všechno, na co si vzpomenu. Všechny linky MHD, které u nás existují, mezimětské spoje, na nádraží je to kousek, když potřebuju něco z drogerie, papírnictví nebo zdravé výživy, nemusím kvůli tomu plánovat výlet do města, stačí vyjít z domu
a za pár minut jsem tam.
a za pár minut jsem tam.
Vůbec nebylo těžké si na to zvyknout!
Na vesnici bych nic z toho neměla. Navíc bych se musela naučit řídit. Dřív mi to důležité nepřišlo, ale s dítětem je to jiné. Organizovat chod rodiny je složitější než organizovat jen sebe. Každá úspora času je převelice důležitá! Napadají mě i další potíže spojené s potomkem
a vesnicí. Kam bych ho dávala do školky, kam by šel do školy? Vyhovovaly by mi ty vesnické?
A co střední? Já jsem dojížděla ze svého dobrovolného rozhodnutí, on by jinou možnost neměl. Jak by to měls kroužky? A v kolik hodin by se dostal domů, kdyby chtěl po škole zůstat někde
s kamarády? ...a nestala by se ze mne mamka taxikářka?
a vesnicí. Kam bych ho dávala do školky, kam by šel do školy? Vyhovovaly by mi ty vesnické?
A co střední? Já jsem dojížděla ze svého dobrovolného rozhodnutí, on by jinou možnost neměl. Jak by to měls kroužky? A v kolik hodin by se dostal domů, kdyby chtěl po škole zůstat někde
s kamarády? ...a nestala by se ze mne mamka taxikářka?
Domeček klidně. Ale na kraji města. A už bych se vlastně i smířila s bytem. Zpohodlněla jsem, takže i odstěhování z centra bude šok. Zatím ho tedy neplánujeme, jednou však určitě nastane. Přece jen bychom časem rádi bydleli ve vlastním.
Taková změna!
A co vy, jak vypadá vaše vysněné bydlení? A jak se v průběhu života vaše představy proměňují?
Konečně jsem napsala článek na téma měsíce a stíhla jsem to i ve správném měsíci! Pokoušela jsem se v poslední době několikrát, ale žádný článek jsem bohužel nedotáhla do konce.
Kája
- Témata vzpomínky a město v jednom článku: Jak vzpomínám na Prahu
- Téma každodenní maličkosti: 5 každodenních maličkostí, bez kterých by můj svět nebyl ono
- Téma povolání: Kdy jsem se rozhodla, že budu učitelka?
- Téma klub: S knížkou do života aneb čtenářský klub pro batolata
Já jsem městské dítě a navíc taky neřídím, takže jsem o vesnici nikdy neuvažovala. Vlastně jsem neuvažovala ani o vlastním domku :).
OdpovědětVymazatJako dítě jsem žila úplně v centru, nyní spíš na okraji města. Časem spíš tíhnu být mimo město. Třeba až děti vyrostou, v důchodu jestli se toho dožijeme...
OdpovědětVymazatJednoznačně bydlení ve městě za vesnicí bych neměnila. Vyrůstala jsem na vesnici, kde autobus jezdil do města co hodinu. Po revoluci byla vesnice součásti města Znojma, takže žádne problémy s dostupností obchodu a kultury. I tak bych raději bydlela ve městě,což se mě splnilo. S nakupnim vozíkem vyjedeme výtahem až ke dveřím bytu,vyložíme a vrátíme do obchodu 👍Knihovna, lékař, pošta, restaurace, MHD, les, to vše na dosah, co si víc přát. Na stáří rozhodně ideál.
OdpovědětVymazatTo jsou věci. Jsem tady jediná, kdo chtěl na vesnici. :D
OdpovědětVymazatJa som vždy bývala iba v meste a využívala všetky jeho výhody. Pred 6 rokmi sme sa z Hlavnej dediny presťahovali do menšieho mestečka, kde som si sprvoti musela zvykať, že v nedeľu popoludní tu už nie je takmer nič otvorené a detská pohotovosť je na 40 minút cesty autom. Bez auta si to moc ani predstaviť neviem a to som ho nemala, keď sa drobec narodil.
OdpovědětVymazatNo, a teraz nás v budúcnosti čaká presťahovanie na dedinu, ktorá sa ale dá povedať, že je okrajová časť mesta, keďže do centra je to tak na 10-15 minút autom a prímestský autobus stojí rovno pred bytovkou, ale určite to bude zmena a tie otázky ohľadne dochádzania do škôlky/školy tiež riešim....
Bude to náročné, ale zdá se, že budete pořád ještě na dosah.
VymazatŽivot s dětmi je úplně jiný, ani by mě nenapadlo, nad čím vším budu přemýšlet.
Mám to dost stejně. Akorát teda já jsem z vesnice, takže mi přišlo normální nemít skoro k ničemu přístup, dojíždět v nesmyslných hodinách na základku a střední, ani vysoká s tím nic moc neudělala, protože na studiích jsem neměla peníze, takže jsem stejně výhod města moc nevyužívala. Akorát jsem začala oceňovat MHD, zatímco doma jsem se pořád musela tahat pěšky kilometry po kopcích v našich roztahaných šumavských vesnicích a městech. Jenže pak jsem se nastěhovala do centra krajského města...... ooo neee, už nikdy zpátky na vesnici! Plně mi vyhovuje dostupnost všeho, zvlášť, když se mi povedlo sehnat bydlení v docházkové vzdálenosti od všeho podstatného, to, že když si teď vzpomenu, že chci něco sehnat nebo vidět, tak se seberu a jdu nebo skočím do autobusu, to, že cesta k doktorovi nebo na úřad neznamená půl dne v háji, ale že jsem tam hned. A samozřejmě to, že vyzkouším věci, které na vesnici vůbec neznají - třeba díky tomu mám od základu úplně jiný jídelníček, než mají dosud doma, hodně se začaly odlišovat naše zvyky a tak. Zpátky už bych to nechtěla. A ani dům mě dávno neláká, ani na tom kraji města, dům je věčná péče a investování dost velkých částek.
OdpovědětVymazatMamka pochází z VelMezu, cca 12 000 obyvatel, taťka z Brna, kde máme polovinu rodiny. Já vyrůstala ve VelMezu v bytě, trávila prázdniny na chalupě u vesnice anebo v Brně. Od děcka mi vyhovovalo žít v takovém městě, kde jsem vyrůstala, vše dostupné pěšky, nějaké diskotéky (v pubertě), fitko a základ pro společenský a veřejný život tu byl, zároveň jsem nebyla ve vesnici, kde nic není a ani Brno jako dítě a dospívajícího puberťáka mě nelákala. Bez vlastních financí jsem si to nedokázala představit. Babička bydlela v centru, chyběl mi v létě stín stromů, bazén, který na chalupě byl (nebo rybník) a vadily mi vyprahlé ulice. Před cca 4 roky se mi život změnil, můj bývalý přítel mě dotáhl do Brna, kde jsem s ním bydlela v bytě. Začalo mi město vyhovovat, všechno dostupné, dlouhá otevírací doba, kamarádky říkaly, že je tam i spousta vyžití pro děti (hřišť, kroužků, ale i cvičení pro maminky s dětmi - je na výběr)... člověk má prostě možnost ať už s dítětem nebo sám si vybrat, co a kdy dělat a nemusí se trápit, že tam něco není, nebo je po 5. hodině vše zavřeno. Ale nebudu lhát, od malička sním o zahradě a domu, moje představa je stejně jako tvoje dům na kraji města. :) Navštiv můj blog
OdpovědětVymazatPopravde, mňa bývanie na dedine v dome nikdy príliš nelákalo. Veľmi rád som trávil leto u babičky, to áno, ale práve to neustále dochádzanie do mesta, keď niečo potrebujem by ma otravovalo. Tým, že som minimalista mi ani život v byte vôbec neprekáža, nepotrebujem mať veľký dom so záhradou. :D Ale to sú len moje osobné preferencie. :D
OdpovědětVymazat