Výhody a nevýhody studia při práci v oboru

V minulosti jsem zveřejnila článek Výhody a nevýhody studia během mateřské, kde jsem psala o tom, jak se mi studuje s malým dítětem. Dnes vám řeknu pár slov o studiu při práci. Je to pořádný fičák, ovšem i zde se dají najít jistá pozitiva. Vlastně si nedovedu představit, že bych studovala a nebyla v praxi.

Kdo sem občas zajde, určitě ví, že jsem vysokou vystudovala prakticky dvakrát. Můj první pokus skončil ve čtvrtém ročníku, ale já se nedala a šlo do toho znovu. S miminem. 

První studium 

Od začátku jsem studovala kombinovaně. Nejlépe to šlo samozřejmě první dva roky, kdy jsem pracovala na dohodu 20-30 hodin týdně a většinu směn jsem jen seděla a čekala na zákazníky, takže jsem měla čas na učení. Pro studium byla tato kombinace rozhodně nejpříznivější, ale kdybyste ji chtěli aplikovat, potřebovali byste někoho, kdo vás finančně podpoří. Já jsem byla ještě mladičká, takže jsem si mohla dovolit bydlení s rodiči.  

Ve třetím ročníku jsem začala chodit do "opravdové" práce. Tamějšími podmínkami mé studium bohužel utrpělo, přesto jsem poznala, že jsem dost získala. Protože: 

  • Odpadlo řešení povinné praxe. 
  • Některé věci, o kterých jsem se učila, jsem denně viděla a zažívala. 
Nutno podotknouti, že šlo o zaměstnání v oboru, nástup do fabriky by samozřejmě nepomohl. Práce mi pomohla v předmětech didaktického charakteru, kterých je fakt spousta, a také v psychologii a pedagogice. Dětskému myšlení se lépe rozumí, když se mezi dětmi pohybujete. 

Další rok jsem pracovala v jiné škole, kde byly podmínky nejen pro studium příznivější. Háček byl v tom, že mě dohnala minulost a nevůle s tím něco dělat. 

Druhé studium 

Dokud jsem byla doma se synáčkem, studovalo se mi docela dobře. Za to po návratu do práce jsem nevěděla, kde mi hlava stojí. Naštěstí mi zbývalo jen několik šprtacích předmětů, převládaly předměty tvořivé a praktické. Dělala jsem přípravy hodin, tvořila hromady pracovních listů. Některé materiály jsem měla v rámci předmětu rovnou testovat na dětech, a pak rozepisovat reflexi.

Vůbec si nedovedu představit, jak bych tohle dělala, kdybych neučila. Jak se tohle dělá denním studentům? Hodiny se nejlépe chystají na míru konkrétní třídě. Chystat něco bez zkušeností a realizovat to na praxi ve třídě, kterou vůbec neznám, musí být hrozně náročné.

Kombinace studia a zaměstnání v oboru má prostě něco do sebe, i když toho má člověk nad hlavu. Mluvím za sebe a za učitelství, ale věřím, že je to tak i jinde. Manžel studuje informatiku při práci programátora. I jemu v některých ohledech zaměstnání pomáhá.

Výhody studia při práci (v oboru) 

  • Není třeba domlouvat praxi. 
  • Víte, o čem se učíte. 
  • V praktických předmětech vycházíte ze svých zkušeností. 

Nevýhody kombinovaného studia 

  • Málo času na učení. 
  • Teoretické předměty horko těžko studujete sami. 
  • Nižší podpora kolektivu. Spolužáky neznáte, bydlí od vás daleko atd. 
  • Stále řešíte, jak to uděláte v práci

Poslední bod jsem záviděla manželovi. Jak programátor má vcelku flexibilní pracovní dobu, když jde o studium, může si ji k obrazu svému upravovat ještě víc. Má-li po obědě zkoušku, nikdo není pohoršen, když ráno zůstane doma nad sešitem. To mi jakožto učitelce vůbec nehrozilo. Jsem ráda, že aspoň na všechny státnice jsem měla volno a mohla jsem je plnit hned ráno, ne až odpoledne po vyučování.  (O nějakém volnu na přípravu jsem si mohla nechat jen zdát.)

Studovat při práci má svoje pozitiva i negativa. Co se týče mého oboru, bylo by asi ideální 2-3 roky studovat prezenčně, našprtat se na všechny těžké teoretické zkoušky a zbytek dodělat kombinovaně.

Kája

Další články: 

Komentáře

  1. Já bych dopnila ještě jednu výhodu a nevýhodu. Tou je šéfstvo, s jeho podporou se studuje lépe, než s věčnými prudícími dotazy, pokud má dojem, že máš zálusk na jeho pozici.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podporu zaměstnavatele to rozhodně chce. Na dalších dvou školách byly podmínky mnohem mnohem lepší než na té první, kde to skoro působilo, že mi ve studiu brání. Jenže kdybych nestudovala, nemohla bych tam pracovat, takže tam byli sami proti sobě. (Ovšem oni se celkově chovali tak, aby tam nikdo nechtěl pracovat...)

      Vymazat
  2. Musí to být opravdu fičák, neumím si to vlastně ani moc představit :)

    OdpovědětVymazat
  3. Máš můj respekt, že jsi zvládla kombo práce-dítě-studium. Fičák to fakt být musel

    OdpovědětVymazat
  4. Přečetla jsem si to se zájmem a vlastně z toho vychází, že studovat při zaměstnání je lepší. Odpadá každodenní dojíždění do "školy", mnohé povinnosti, které mají denní studenti tě minou, samozřejmě dostaneš zadáno, co máš připravit, nastudovat apod. Už jsem Ti v článku o promoci psala, že takový student je vyzrálejší a má už víš, co je důležité, než denní studenti. To, jestli má někdo během studia dítě nebo ne, je jeho osobní "záležitost", ale jak vidět, dá se to zvládnout.
    A to, že jsi vlastně během své práce vlastně stále "na praxi", o které denní studenti víceméně jen slyší, je velkou výhodou. Jen jsem v textu nenašla, jak se studuje dálkově - kolik dní v týdnu na fakultu jsi musela jezdit a pokud vím, denňáci to mají na 5 let (?) a jaká je délka dálkového studia?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 5 let, musí se to stihnout.
      Na OSU byla výuka každou středu od dvou do sedmi, na UPOL to bylo některé pátky od osmi do odpoledne, někdy až do sedmi, pokaždé jinak. Vycházelo to cca na pátky v měsíci, ale nestřídalo se to pravidelně.

      Vymazat
    2. Odpověděla jsi to tak, jak jsem měla představu. Je to svým způsobem výhodnější, ale člověk musí mít schopnost studovat samostatně. Nakonec mladý organismus to zvládne a máš z toho dobrý pocit.

      Vymazat
  5. To je zajímavý náhled do těchto situací. Určitě to není jen tak. Chodím jen do práce a nedovedu si představit, že bych k tomu měla dělat ještě něco. Po dvanácti hodinách bývám někdy docela unavená a také vyšťavená ze všech těch lidí. Obdivuju, když se někdo při práci pustí do studia :-) A už vůbec si neumím představit, že bych si stoupla před třídu dětí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Před třídou dětí si to užívám. :-)
      Jó, člověku se nechce, ale když musí, tak musí a nějak ani neuvažuje, že se nechce.
      Jsem zvědavá, jestli se teď budu nudit, nebo si to budu užívat.

      Vymazat
  6. Každého takhle vzdělaného člověka obdivuji. Sama mám ted před rekvalifikačním kurzem a mám z toho velký vítr

    OdpovědětVymazat
  7. Musel to být mazec a jsi fakt dobrá, jak jsi to zvládla! Nám do toho házela vidle fakulta. Chtěla, abychom někde učili a pomohli tak fakultním školám, které hledali pedagogy, ale nám neuznali na úkor toho neuznali skoro nic, ani praxi...!

    OdpovědětVymazat
  8. Částečně to chápu - nedovedu si představit dělat pedagogické minimum a zároveň u toho neučit. Jelikož ale moje studium jako takové bylo dost teoretické, jsem opravdu hodně ráda, že jsem u toho pracovat nemusela (nebo jenom opravdu maličko). U mých studií stoprocentně platilo, že to, co kolik do toho člověk dá, tolik se mu vrátí. Já mohla dát hodně a opravdu hodně se mi tím pádem i vrátilo :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.