Sestra/teta dala synáčkovi pod stromeček zajímavou knihu. Jejím autorem je Dan Brown, který je též autorem Šifry mistra Leonarda. O nádherné ilustrace se postarala Susan Batori, překlad do češtiny má na svědomí Petr Onufer. Básněmi a ilustracemi ale kniha nekončí. Jsou k ní také nádherné skladby! Složil je samotný Dan Brown.
Divoká symfonie je ideální dárek pro syna houslistky. :-)
V první básni se představuje Maestro Myšák, pan dirigent.
Na následujících stranách se postupně představuje 19 dalších zvířat, kočky, klokani, gepardice, koně nebo třeba pásovec. Každé zvíře má svou báseň a skladbu. Z básní plyne vždy nějaké morální poučení. U každého zvířete jsou navíc poschovávaná písmena, z nichž lze složit název hudebního nástroje. S tímto nástrojem pak zvíře uvidíte na jiné stránce někam kráčet.
Synáček má jasno: ,,Jde do orchestru jako maminka!"
Na poslední straně je skutečně nakreslený celý zvířecí orchestr. Skladbě k tomuto obrázku dominují motivy z úvodní skladby Maestro Myšák, ale pozorný posluchač zachytí i připomínky dalších zvířat, nejvýraznější jsou klokani. Hned bych si pod taktovkou Myšáka zahrála.
Na Databázi knih dospělí čtenáři kritizují, že jsou básně kostrbaté. Je možné, že překlad jim neprospěl, ovšem mně osobně básně nijak zvlášť kostrbaté nepřipadají.Holt v nich nesmíme hledat klasická jednoduchá říkadla pro batolata. Některé básně se mi líbí víc než jiné, ale celkově je hodnotím pozitivně. Synkovi na kvalitě básní nezáleží, víc se soustředí na skladby.
Na poslech hudby jsem si stáhla k tomu určenou aplikaci. Skvělé je, že telefon podle obrázků pozná, kterou skladbu má zahrát, takže nemusím listovat v seznamu. Rozpoznávání ovšem není dokonalé, soustředí se asi hlavně na barvy a stává se, že když fotoaparát míří někam do rohu, spustí se jiná skladba, než má. Mrzuté je, když se přepne po několika taktech.
Šifra je na můj vkus až příliš zašifrovaná. Odhalili jsme ji spíš náhodou. Písmenka jsou schovaná tak důkladně, že je dřina je všechny najít. Než je najdeme všechna, zapomeneme, jaká jsme našli na začátku. Poskládat z nich název hudebního nástroje je úkol náročný i pro vysokoškolsky vzdělanou matku, natož pro děti. K řešení proto přistupujeme obráceně - podíváme se, jaký nástroj máme skládat, a pak teprve pátráme po písmenkách.
Jsme z knihy nadšení. Myslím, že jsou pro nás nejdůležitější skladby a obrázky. Myslím, že nás ke knížce poutá hlavně to, že jsme houslistka ze symfoňáku a její syn. Je to pro nás známé prostředí. Moc mě těší, s jakým zájmem synáček skladby poslouchá a jak si všímá, že i hudbou se dá malovat a vyprávět.
Divoká symfonie spojuje literární, hudební a osobnostní výchovu.
Až zase jednou budu v 1. třídě, udělám z ní didaktický materiál.
Kája
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.